Petr Zewlak Vrabec
Minimálně tisíc lidí se včera sešlo na Hradčanském náměstí na demonstraci Nejsme slepí za nezávislou justici a proti jejímu podřízení premiérovi Andreji Babišovi, momentálně vyšetřovanému v kauze Čapí hnízdo. Od Hradu pochodovali účastníci na Staroměstské náměstí, kde už jich bylo mnohonásobně víc. Znovu se ukázalo, že „Antibabiš“ je tématem, které českou společnost mobilizuje možná nejvíc. Účastníkům protestu vadila Babišova spolupráce se Státní bezpečností za minulého režimu, současná „zlodějina“, Čapí hnízdo a také blízký vztah k prezidentu Miloši Zemanovi. Tato témata byla jako vždy zarámována antikomunismem a symbolikou listopadu 1989. Organizátoři na Staroměstském náměstí dvacet minut pouštěli písničky Karla Kryla a dokonce se i cinkalo klíči.
Antibabišovské postoje udržují v české politice a veřejné debatě antikomunistický étos. Proruský Zeman a exestébák Babiš jsou prezentováni jako „komunistické“ elementy, proti kterým bojují „demokratické“ síly.
Přes vágní rámování antibabišovské demonstrace bojem proti třicet let mrtvému režimu – a také odporem k Rusku („Nejsme Rusko“) – byly požadavky demonstrantů nakonec konkrétní a logické. Do ulic je tentokrát přivedla výměna na postu ministryně spravedlnosti, kam byla instalována Zemanova poradkyně Marie Benešová. V souvislosti s tím demonstranti požadují, aby dokud neskončí soud s Andrejem Babišem kvůli Čapímu hnízdu, nová ministryně neprováděla žádné personální změny na státních zastupitelstvích. Vzhledem k tomu, že odvolání bývalého ministra spravedlnosti Jan Kněžínka a jeho nahrazení Marií Benešovou považovala za špatný signál i Soudcovská unie, může tento požadavek ve společnosti najít širší podporu.
Nic jiného, než být ve svých požadavcích konkrétní, ostatně protibabišovským aktivistům v současnosti nezbývá. Jejich silný apel na demokracii, kterou chápou zejména v opozici k minulému režimu, je nutí respektovat výsledky voleb a těžko by se chtěli dostat do role těch, kteří protestují proti jejich výsledkům, jak jim často a rádi předhazují jejich odpůrci. Antibabišovské demonstrace za sebou koneckonců už mají jeden velký úspěch, když vedly k odvolání komunistického poslance Zdeňka Ondráčka z čela sněmovní komise pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů. Zároveň ale antibabišovské postoje často slouží jako politická pozice, která udržuje v české politice a veřejné debatě antikomunistický étos. Proruský Zeman a exestébák Babiš jsou prezentováni jako „komunistické“ elementy, proti kterým bojují „demokratické“ síly. Díky tomu je možné přeskočit třicetiletý vývoj českého kapitalismu a označit ho za bezproblémový – a právě tento postoj pravicových elit pak pomůže Babišovi vyhrát volby.
Antibabišovské hnutí dávalo v minulosti prostor opozičním pravicovým politikům, čímž se účinnost jeho apelů pro nevoliče ODS a TOP 09 bezpochyby snižovala. Pokud chtějí antibabišovští aktivisté hájit veřejné statky, jakým nezávislá justice bezpochyby je, přesvědčivější budou bez Miroslavy Němcové nebo Miroslava Kalouska na pódiu. Jejich důvěryhodnost totiž povážlivě klesá, pokud se prezentují společně s politiky, proti kterým Babiš účinně brojí, což mu v očích mnohých dodává značnou část legitimity.
Zbavit se nostalgie vítězného Listopadu se asi této generaci aktivistů nepodaří. Jenže i tím Babišovi ulehčují práci. Tvrdit, že Babiš je něco jako Husák, znevažuje voliče ANO a pomáhá to rozdělovat společnost. Česko Andreje Babiše ale není normalizace a rizika dneška se od těch v minulosti zásadně liší. Pokud protibabišovští aktivisté nenajdou jiný jazyk než ten antikomunistický, jejich šance zůstanou malé. „Babišistán“ by se jistě dal označit za korporátní a bytostně antiekologický, ale to by pro takového filosofa Daniela Kroupu, který v pondělí hovořil na pódiu, asi příliš připomínalo Karla Marxe.
