Foto MurderousPass
Jiří Pospíšil, předseda zastupitelů TOP 09 a STAN na pražské radnici, oprášil desetiletí broušené ideologické nástroje svých předchůdců z ODS a obvinil své pirátské koaliční partnery z komunismu. Primátor Zdeněk Hřib totiž přišel s myšlenkou zjistit pomocí dat Pražské energetiky, které byty jsou prázdné, a na ty pak uvalit daň. Má se tak omezit spekulace s byty, která žene ceny nájmů a nemovitostí prudce nahoru, a zároveň získat těžko dostupné informace o tom, kolik bytů v Praze ve skutečnosti slouží místo bydlení výhradně investicím. Pospíšil to ovšem považuje za nepřijatelný útok na soukromí Pražanů a naplňování programu KSČM.
Investice do nemovitostí a spekulace s bydlením jsou především záležitostí obrovských nadnárodních firem.
Nápad z dílny Pirátů je přitom logickým krokem a jen velmi mírnou verzí politiky, kterou prosazují vedení měst, jako je Vídeň, Berlín nebo Barcelona. Právě Vídní, která dlouhodobě vyhrává žebříčky hodnocení kvality života svých obyvatel, se před pražskými volbami zaklínali snad všichni kandidáti a kandidátky. Konkrétní kroky ovšem politikům nevoní. Příkladem je právě Pospíšil, který se místo toho zaklíná mantrou developerů, podle kterých se především málo staví. Přestože je to tvrzení logické asi stejně jako výrok ministryně Novákové, že za drahá data mohou lidé, kteří příliš používají wi-fi, v českém mediálním prostoru stále rezonuje. I vědci ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR přitom ukázali, že hlavním problém je to, že byty přestávají sloužit bydlení a mají funkci investice. Místo řešení skutečných příčin problému tak politici, kteří opakují tuto rétoriku, ještě zvyšují možnosti developerů, kteří nejenže nestaví dostupné bydlení, ale ještě v mnoha případech postupují bez ohledu na veřejný zájem a potřeby obyvatel okolních domů.
Jiří Pospíšil je buď zoufale neinformovaný o problémech současné Prahy, nebo ignoruje skutečné zájmy jejích obyvatel. Pracuje s demagogickou představou, že se zde jedná o střet soukromí obyčejných lidí, kteří si vlastní přičinlivostí vydělali peníze, aby mohli koupit byt navíc, a šmátravé ruky úřadů, která tyto podnikavce šmíruje a zbytečně je klepe přes prsty. Investice do nemovitostí a spekulace s bydlením jsou ovšem především záležitostí obrovských nadnárodních firem. Jednou z nich je třeba společnost Blackstone, kterou viní ze zhoršování krize bydlení v USA i Organizace spojených národů. Blackstone zároveň vlastní největšího podnikatele s bydlením v Berlíně, firmu Deutsche Wohnen, která se v poslední době stala terčem kritiky obyvatel německého hlavního města. A stejně tak vlastní i bývalé Bakalovy byty v Ostravě. Obchod s nemovitostmi si rovněž celosvětově oblíbila mafie, která přes něj pere špinavé peníze. Jak ukazuje investigativní reportáž, týká se to i Prahy, kde rozjeli svůj byznys Italové z ‘Ndranghety.
Pokud nechceme, aby o osudu Prahy rozhodovaly firmy, které dělají z měst jednu velkou burzu s cennými papíry, musíme se začít těmto procesům efektivně bránit. Volená vedení měst by přitom měla hájit zájmy obyvatel. Představa Jiřího Pospíšila, že kroky proti spekulaci s bydlením jsou omezením soukromí občanů, je projevem libertariánského extremismu, který nemá kontakt s realitou. Dává asi takový smysl jako vysvětlovat topícímu se člověku, že mu nemůžu podat ruku, protože bych přitom mohl narušit jeho intimní zónu. Pospíšil by si měl poslechnout, jak svobodní se cítí lidé, kteří musí dát většinu svého platu každý měsíc na nájem, musí se stěhovat z míst, kde prožili většinu svého života, nebo vědí, že budou příštích čtyřicet let splácet hypotéku. Na tyto problémy ovšem Pospíšil nemá řešení. A značně opotřebovaný strašák komunismu, kterého Pospíšil vytahuje, má tento fakt zakrýt.
Autor je publicista.