Foto pixabay.com
Evropský parlament minulý týden schválil kontroverzní směrnici o autorských právech. Ta může radikálně změnit internet, jak jsme ho dosud znali. Protestů proti směrnici se v evropských městech včetně Česka účastnily stovky tisíc lidí a petici proti jejímu schválení podepsalo přes pět milionů signatářů. Jak to, že směrnice budí takové vášně? Předně kvůli tomu, že v ní nejde o běžné internetové uživatele, ale primárně o byznys a zisky. Na jedné straně totiž proti sobě stojí lobby velkých technologických gigantů a na straně druhé lobby vydavatelů novin, kterým jde hlavně o příjmy z reklamy. Nikdo z hlavních aktérů – Evropské komise, digitálních korporací ani velkých mediálních domů – přitom neřeší, že směrnice může ohrozit živobytí pro malé firmy a internet pro uživatele.
Velcí vydavatelé se těší na rychlé peníze
První kontroverze se týká článku 11 zmíněné evropské směrnice. Tento článek přiznává vydavatelům médií exkluzivní právo rozhodovat o tom, kde a za jakých podmínek se jejich obsah zobrazí na internetu. Prostě řečeno, jde o to, že vydavatelé by mohli požadovat za zveřejňování částí svých textů na internetu licenční poplatky. Vydavatelé velkých médií (třeba Zdeněk Bakala, Daniel Křetínský nebo Andrej Babiš) si proto mnou ruce – očekávají totiž, že za sdílení článků nebo videí z jejich novin budou dostávat od sociálních sítí, jako je Facebook, díky zmíněnému článku 11 peníze. Zatím sice není jasné, jak přesně mechanismus bude fungovat a kolik peněz to vlastně může přinést; ale právě proto mají vydavatelé velké oči. Podle některých scénářů by se totiž jejich příjem mohl zvýšit řádově o miliony, a to už je slušná suma, která pomůže zvětšit moc jejich impérií.
Uživatelé internetu – my všichni – budeme oficiálně degradovaní na zdroj velkých peněz z reklamy, o které se poperou vydavatelé a technologické platformy. O nás totiž v tomhle lobbistickém sporu vůbec nejde.
Právě to je hlavní důvod, proč dnes naše přední noviny píšou jako o závod ve prospěch evropské směrnice. Takový Blesk (vydavatelství CNC, jehož spolumajitelem je Daniel Křetínský) nevybíravě očerňuje české europoslance, z nichž většina pro směrnici odmítla zvednout ruku. Slyšíme slova o „parazitech“, kteří prý rýžují na porušování autorských práv. Nikdo se ovšem nezamýšlí nad negativními důsledky směrnice ani skutečnými zájmy těch, kdo za ni kopou a lobbují. Ukázalo by se totiž, že ony údajné „čisté“ úmysly, které se zaštiťují posvátností autorských práv a zájmy umělců, ve skutečnosti maskují něco mnohem prozaičtějšího – obyčejnou snahu vydělat si.
Zřejmě není náhoda, že se šéf Unie vydavatelů (reprezentativní instituce, která sdružuje vydavatele hlavních periodických médií v Česku) Václav Mach obrátil před hlasováním o směrnici například na europoslance Jiřího Maštálku (KSČM) s touto pohrůžkou: „Všechny české šéfredaktory zpravodajských deníků, kteří jsou signatáři petice #Yes2copyright budeme nuceni informovat o vašem veskrze negativním postoji a nezájmu řešit poškozování jejich práv.“ A dodal: „Pevně doufám, že čeští novináři udělají vše pro to, aby vám voliči vystavili stopku do dalšího funkčního období.“
Je opravdu zvláštní, aby šéf Unie vydavatelů vyhrožoval tím, že česká média povedou cílenou volební kampaň proti politikům kandidujícím do Evropského parlamentu. Nota bene kampaň vedenou jen na základě toho, jak budou europoslanci hlasovat v jediném konkrétním případě. Vydavatelé tu zkrátka hájí svoje finanční zájmy, kterým se nemá nikdo stavět do cesty. A evropská směrnice s článkem 11 se jeví jako dobrý zdroj zisku.
O lidi jde až v poslední řadě
Smutné je, že místo hájení zájmů nás, občanů, se před námi rozkrývá hřiště, které určují velcí ekonomičtí hráči. Podobně to totiž funguje i s článkem 13 sporné evropské směrnice. Ten totiž oficiálně přesouvá odpovědnost za obsah digitálních platforem na jejich provozovatele. Provozovatelé platforem zatím odpovídali za to, že na jejich servery není nahráván nelegální obsah až od okamžiku, kdy jim někdo tento obsah nahlásil. Jenže na základě nové směrnice by měli zabránit už tomu, že někdo autorsky chráněné dílo bez licence na jejich server vůbec nahraje. A to nejde dělat bez drahých softwarů, které budou vyhodnocovat, jestli je dílo pod licencí, nebo ne. Je pozoruhodné, že schvalování směrnice provázel intenzivní lobbing technologických korporací, které právě takovéto softwary vyvíjejí a nabízejí. Dlužno ovšem říct, že kolem směrnice bylo lobbistických skupin bezpočet, možnost si vydělat, nebo aspoň poškodit konkurenci, totiž ucítil kdekdo.
Zcela nepokrytě bych si přál, aby takhle někdo lobboval za mě a za vás, naše čtenáře. Spolu s kolegy z redakce Alarmu denně píšeme, fotíme a sháníme texty od zajímavých lidí. Jsme online médium, které s vámi, čtenáři, komunikuje také díky sociálním sítím. A zmíněná směrnice pro nás bude znamenat nejspíš mnohem víc starostí s tím, co nám Facebook dovolí nahrát. Ale může ovlivnit i to, jak pracujeme s našimi autory nebo v jakých podmínkách fungují naši redaktoři, protože změn ve využívání autorských práv je v ní dost. Skutečnost je taková, že zatím vůbec nevíme, co všechno se pro nás změní. Není divu. O nás, stejně jako o „neziskové“ uživatele internetu, totiž v tomhle lobbistickém sporu vůbec nejde.
K zlosti je přitom přesně tohle. Nezávislá online média, blogové a diskusní platformy a podobné projekty nikdo nemůže podezírat z toho, že by nějak extrémně profitovaly ze současného stavu. Spíš je to tak, že se s pomocí svých čtenářů a uživatelů jakž takž udrží (díky za to). Máme před sebou Matoušův efekt digitální doby: ti, co na internetu vydělávají na reklamě a technologických řešeních, budou mít po směrnici nejspíš mnohem víc příležitostí, jak si přijít k ziskům. Zatímco my, kteří internet využíváme pro nějakou myšlenku, a ne pro byznys, budeme v mnohem horší pozici. Ne, nám Facebook za sdílení článků platit nebude, protože nejsme součástí žádného mediálního domu a své čtenáře neprodáváme inzerentům. Nůžky mezi velkými a nezávislými médii se tak budou dál rozevírat.
Reklamní byznys vládne všem?
Neměli bychom se proto bavit ani tak o reformě autorských práv, jako o regulaci trhu s reklamou. Když si totiž vydavatelé stěžují na špatné podmínky své práce, naprosto zamlčují svůj vztah ke čtenářům. Ti je štvou, protože méně kupují tištěné noviny, online zase čtou jen titulky a často ani nerozkliknou celý článek. Jenže o co tu ve skutečnosti jde? Velké vydavatele primárně nezajímá kvalitní obsah. Trápí je, že nemůžou nabídnout dobrý inzertní prostor firmám, ze kterého mají příjmy. A tak si tvrdě vynutili „narovnání trhu“, aby získali nové zdroje peněz a mohli ještě lépe prodávat své zbylé čtenáře inzerentům. Učinili to zcela bezohledně, protože se na tom svezou všichni.
Podstatou reformy autorských práv na síti je zavést byznysovou logiku i do těch posledních skulin, kde dnes ještě existuje možnost dělat věci bez ohledu na zisk. Uživatelé internetu – my všichni – budeme oficiálně degradovaní na zdroj velkých peněz z reklamy, o které se poperou vydavatelé a technologické platformy. Jistě, už za současných podmínek jsme mohli sledovat, jak k byznysu sklouzává víc a víc „dobře míněných“ myšlenek – třeba krásný nápad, že by se dalo tu a tam nabídnout online někomu levné přespání místo drahého hotelu. Stačil velký investor a služby jako Airbnb, které přispěly k vytvoření pojmu „sdílená ekonomika“, doslova válcují hotelová ubytování, eskalovaly ceny nájmů a v řadě měst poštvaly místní proti nic netušícím turistům. Je přitom čím dál jasnější, že nejde ani tak o sdílení, jako o byznys. Proč se ale, proboha, musí tímhle směrem vydávat evropské instituce a dělat z toho politiku? Neměly by hlavně chránit zájmy nás, lidí, a až potom zájmy byznysu?
Autor je šéfredaktor Alarmu.