Foto Shayan Barjesteh van Waalwijk van Doorn, Wikimedia Commons (CC BY-SA 4.0)
Pozornost v našich médiích a na sociálních sítích se v poslední době upřela na konferenci v Poslanecké sněmovně k tématu rodiny ve 21. století, na níž měl vystoupit britský ultrapravicový extremista známý pod jménem Tommy Robinson. Na konferenci měli vedle něj vystoupit také Jitka Chalanková, Tomáš Zdechovský nebo třeba Jaroslav Foldyna. Vzhledem k pobouření, které zveřejnění této informace vyvolalo, byla ale konference nakonec zrušena. Jenže kdo sleduje dění v oblasti sociální politiky, tuší, že obdobná konference je jen mírně vyhrocenou verzí aktuálního stavu české debaty o rodině a s ní úzce souvisejících genderových rolích.
Boj proti genderové ideologii
Tažení proti údajně zhoubné „genderové ideologii“ není v luzích a hájích českého parlamentu ničím novým. Kdo podrobněji sledoval už v minulém volebním období debaty kolem školek pro děti mladší tří let nebo ostřelování snah o modernizaci rodinné politiky tak, aby byla vstřícnější k ženám, které se chtějí dříve vracet do práce, ví, že konzervativní hlasy jsou při rozhodování v této oblasti velmi silné. Na druhou stranu ale byly stále poměrně dost vyvažovány hlasy liberálními, kterými často mluvily hlavně mladší ženy (ale i muži), jichž se tato oblast dotýká. Vznikla vládní strategie pro tuto oblast a oblast rodinné politiky, začalo se více hovořit o problému nižšího odměňování žen a jejich následné ekonomické závislosti či ohrožení chudobou. Byla také přijata některá opatření podporující lepší skloubení péče a zaměstnání.
Kdyby to ochránci tradičních hodnot a rodiny mysleli vážně, iniciují na všech úrovních rozvoj bydlení, budou volat po masivním navýšení rodičovského příspěvku a změnách podporujících dostupnou a kvalitní předškolní péči.
Přesto se v dnešní konstelaci zdá, že diskurs stavící proti sobě svobodnou realizaci žen a podporu rodiny (ideálně té, v níž žena bez ohledu na vlastní touhu plní primárně roli matky a pečovatelky), se začíná v palácích kolem Malostranského náměstí nápadně přiklánět na stranu druhého pólu. Jedním z citelných dopadů byly škrty v rozpočtu na podporu neziskovek v oblasti rovnosti žen a mužů, kvůli nimž se nedostalo na řadu projektů zabývajících se například podporou žen ze znevýhodněného prostředí nebo bojem proti domácímu a sexuálnímu násilí. Pozoruhodné je i jedno z usnesení Výboru pro sociální politiku Poslanecké sněmovny, které explicitně „doporučuje ministryni práce a sociálních věcí, aby ve větší míře zohledňovala potřebu podporovat rodiny a zlepšit financování péče o rodiny, seniory a zdravotně handicapované občany na úkor financování organizací, které se věnují diskutabilním tématům, jako je například prosazování genderové ideologie“.
Již zmíněná zrušená konference nebyla jedinou akcí, která svým zaměřením korespondovala s výše popsanou tendencí – namátkou jmenujme například senátní konferenci Rodina v souvislostech. Na ní vystoupil například zástupce ultrakonzervativního Hnutí Pro život.
Co skutečně vadí ochráncům tradičních hodnot?
Práva žen na studium, aktivní politickou participaci nebo třeba na kontrolu nad vlastním reprodukčním životem jsou zásadní civilizační milníky pro celou naši společnost. V souvislosti se vzestupem nového nacionalismu a autoritářských tendencí v našem regionu nabývají na síle i antiemancipační myšlenky, které pod rouškou ochrany tradiční rodiny upírají právo na rozvoj a svobodnou volbu nejen ženám, ale i lidem z LGBTQ+ komunity.
Kdyby to ochránci tradičních hodnot a rodiny mysleli vážně, iniciují na všech úrovních rozvoj bydlení, budou volat po masivním navýšení rodičovského příspěvku a změnách podporujících dostupnou a kvalitní předškolní péči nebo plédují pro větší podporu sdílení péče mezi rodiči od raného věku dítěte. Zapomínat by neměli ani na masivní investice do pečovatelských profesí, protože ze symbolického uznání se člověk nenají.
Místo toho ale vidíme boj proti „genderové ideologii“, neziskovkám, manželství pro páry lidí stejného pohlaví nebo pohoršování nad úředními kolonkami „rodič 1“ a „rodič 2“. Prostě řečeno, boj proti všemu, co by jen vzdálené mohlo naznačit, že existuje i jiný model než ten, v němž je žena primárně ekonomicky závislou matkou, nebo ten, ve kterém je jako plnohodnotný svazek vnímán pouze ten, v němž figuruje muž a žena. Jsme svědky boje proti lidem, kteří vytrvale upozorňují na sexuální násilí a volají po tom, abychom mohli svobodně nakládat se svým životem.
Zatímco o tématech, jako je koncentrace ekonomické moci předsedy vlády, obsazování mediálních rad podivnými figurkami s autoritářskými sklony nebo třeba šíření strachu, nenávisti a dezinformací, se v mediálním mainstreamu hovoří poměrně často, malá česká „válka proti genderu“ zůstává stranou. Nenechme se ale ošálit – je součástí autoritářské strategie úplně stejně, jako třeba snahy o likvidaci veřejnoprávních médií.
Autorka je spolupracovnice redakce.