Mix měsíce: Kurama

Francouzský producent Kurama představuje svůj mix měsíce a mluví o emocionální síle tranceu, mytologii anime a vlivu rodné Normandie.

V novém dílu pravidelné série Mix měsíce představujeme set francouzského DJe a producenta Kuramy. Ten hrál na konci března v pražském klubu Fuchs2 na party klubové platformy KSK a Unizone. Kuramův styl se pohybuje na pomezí klubové hudby, trancu a ambientu. Zatímco jeho debutové album Souvenir Perdu se zvukově blíží postklubové hudbě a je plné skladeb, které můžete vypustit na party, jeho poslední EP Tender Promesse je o dost klidnější nahrávka a má až výpravné kvality.

Kurama ve své hudbě inspirované fantasy a anime zkoumá vztah temnoty a světla. Obě jeho nahrávky tak proti sobě stojí jako záměrné protiklady. První vyšla na ruském labelu Brat Records, druhá zase na šanghajském Genome 6.66 Mbp. Kurama už několik let žije v Bruselu, kde založil umělecký kolektiv Isengard sdružující hudebníky, DJs a vizuální umělce. Jeho exkluzivní live mix můžete sledovat na našem videozáznamu nebo si ho můžete poslechnout na našem soundcloudovém profilu. Jakým způsobem přistupuje k tvorbě vlastní hudby, co pro něho představuje trance a do jaké míry je jeho tvorba ovlivněná anime, se dozvíte v našem rozhovoru.

Jak důležité je pro tvoji tvorbu vypravěčství?

Dost, nedává mi moc smysl dělat jenom najeté bangery pro taneční parket. Ačkoliv to prostředí, ve kterém často hraju i jako DJ, vyžaduje, nechci se tím kontextem omezovat. Ze začátku jsem chtěl dělat jenom hitovky, které by se pouštěly v klubech a sdílely se všude mezi DJs, ale teď jsem přijal tu svoji stránku osobnosti, která má ráda příběhy. Chci svou hudbou vyprávět příběhy, které se mi honí hlavou. Přestože jsou dost abstraktní, každý posluchač podle mě dokáže vstřebat nějaký základní rámec toho, co chci sdělit, a zároveň k tomu přidat svoje vlastní představy.

Je to ta zásadní věc, která odlišuje tvojí první a druhou desku?

Když jsem dělal svoje první EP, procházel jsem poměrně těžkým životním obdobím, což se na desce hodně podepsalo. Je to dost temná nahrávka. Snažil jsem se do ní vpasovat pocit dezorientace a určitého bloudění ve světě. Název alba je inspirovaný počítačovou hrou Kingdom Hearts, kterou mám moc rád. Je v ní zbraň, která se jmenuje „key blade“ – odtud taky název alba Souvenir Perdu, což je v překladu z francouzštiny něco jako „klíč zapomnění“. Ve hře je světlý/pozitivní klíč a temný/negativní klíč. Tento manichejský filosofický koncept, který se tak často objevuje ve hrách nebo filmech, mě baví. Reálný život je samozřejmě od takhle černobílého vnímání světa dost daleko, ale rozhodně to pro mě byla důležitá inspirace. První nahrávka je hodně temná, zatímco ta druhá je spíše pozitivní.

Na mě naopak nová nahrávka působila dost temně. Hlavně u první skladby jsem si říkal, že zní jako předehra nějakého blackmetalového tracku.

Moje hudba je taky dost inspirovaná temnějšími hudebními žánry a zrovna u té první sklady jsem chtěl vytvořit něco jako symfonickou skladbu, která ve filmech často doprovází bitvu mezi dobrem a zlem. V podstatě je to taková válečná píseň. Skladba zároveň do určité míry navazuje na první album a ten temný přechod je v ní záměrně. Po koncertě v Bruselu jsem se setkal s jedním fanouškem, který měl hrozně rád moje první album, ale nechápal, proč jsem na novince udělal jenom jeden „velký“ track. To ale přesně odpovídá struktuře alba, jak jsem si ji představoval. Producenti často komponují alba tak, aby zněla hrozně energicky, vybroušeně, perfektně. Takový přístup je mi celkem cizí. Často používají pro všechny tracky stejné druhy kopáků, synthů a dalších zvuků, aby zněl celek koherentně. V mém případě je ucelenost alba vyjádřena příběhem.

Jak vypadá vaše spolupráce s umělkyní Sybil Montet, známou také z umělecké dvojice core.pan, která je autorkou coverů vašich alb a během vystoupení na akci KSK vám dělala i video projekci?

Spolupracujeme asi tři roky a první věc, kterou pro mě dělala, byl cover k mému prvnímu singlu. Její styl se mi líbí a k mojí tvorbě dost sedí. Udělala pro mě i obal obou nahrávek. Obvykle jí pošlu demoverze skladeb, které se na albu objeví, a potom se spolu bavíme o konceptu alba a o tom, co nás k tomu napadá.

Jaké obrazové asociace tě při tvorbě hudby napadají?

Inspirují mě počítačové hry, sci-fi a fantasy. Chci, aby v mojí hudbě byl ten epický prvek, který je nedílnou součástí mých oblíbených filmů jako Pán prstenů nebo Star Wars. Zásadní je pro mě v tomto ohledu i oblast, v níž jsem vyrůstal. Pocházím z francouzského venkova, z Normandie, kde je plno středověkých hradů, legend a příběhů.

Jak se do tvé hudby promítá fascinace anime?

Tak třeba svoje umělecké jméno Kurama jsem převzal od Naruto, jedné z hlavních postav anime, které bylo pro mou generaci snad nejdůležitější. Úplně ho zbožňuju. Poprvé jsem ho viděl, když jsem byl hodně malý, a hodně mě ovlivnilo. Kurama je nejzápornější postava. Nakonec se však Narutovi podaří v Kuramovi najít dobré stránky a stanou se z nich kamarádi. Líbí se mi vyznění toho příběhu, že i ten nejhorší netvor na světě má naději stát se kladným hrdinou. Anime má obrovský vliv na všechno, co dělám. Líbí se mi, jakým způsobem Asiaté, obzvláště pak Japonci, vyjadřují ve svých filmech emoce. Je to úplně jiný způsob, než na jaký jsme zvyklý na Západě. A taky je v nich skvělá hudba.

Tvoje hudba je hodně ovlivněná trancem. Co pro tebe trance znamená?

Když jsem byl mladší, trance jsem hodně poslouchal. Ze začátku jsem té hudbě moc nerozuměl. Přišla mi podivná. Před pár lety jsem se k němu vrátil a dost mě zasáhl. Mezi mé oblíbené žánry patří emo – a trance je mu v mnoha ohledech dost podobný. Strefuje se do podobných emocionálních strun. V trancu najdeme i smutek, který ale dokáže být hodně povznášející. Je hodně energický, s rovným beatem. Snažím se ho využívat vlastním způsobem. Hraju ho v rychlejším tempu a snažím se ho zasadit i do jiného hudebního kontextu. Každý si ale zároveň musí dávat pozor a respektovat historii, kulturní odkazy a kořeny žánru.

Jaké jsou tvoje nejoblíbenější tranceové hymny?

Nejlepší tranceový track je Strange World od Push. To je ultimátní tranceová hymna. Taky mám rád Final Fantasy od Extreme Trax. Do Belgie jsem se přestěhoval před pár lety a od té doby mě trance pohltil. V Belgii to je hodně silný žánr s bohatou historií. Když zahrajete na akci v jakémkoliv belgickém klubu tranceovou skladbu, lidi na ni okamžitě radostně zareagují.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image