Foto archiv Karola Modzelewského
V neděli 28. dubna zemřel ve Varšavě profesor historie, disident a politik Karol Modzelewski. I přes trojí věznění se dožil 81 let. Modzelewski se narodil v Moskvě roku 1937, kde vyrůstal až do konce druhé světové války, teprve pak se rodina přestěhovala do Varšavy a Karol se naučil polsky. Během studií se seznámil s Jackem Kurońem a dalšími „revizionistickými“ aktivisty, vstoupil do Polské sjednocené dělnické strany, ale byl z ní pro své názory vyloučen. Tehdy, v roce 1964, s Kurońem publikoval Otevřený list straně, v důsledku čehož strávil dva a půl roku ve vězení. Vězněn byl i za aktivní účast ve studentských a dělnických protestech roku 1968 (ve vězení se mu tehdy podařilo napsat disertaci) a potřetí už jako jeden z hlavních představitelů Solidarity – hnutí samosprávných odborů, jehož název navrhl.
Zůstal mi imperativ solidarity s dělníky, s lidmi, kteří uvízli na mělčině modernizace, a nevole vůči sociální nespravedlnosti. A to není málo.
Po pádu Polské lidové republiky spoluzakládal levicovou stranu Unie práce a na dva roky se stal senátorem. Po neúspěšné opozici vůči šokové terapii Balcerowiczova plánu z aktivní politiky odešel a věnoval se hlavně své vědecké specializaci – dějinám středověké Evropy (kniha Barbarská Evropa vyšla předloni i v českém překladu).
V roce 2014 získal nejznámější polskou literární cenu NIKE za své paměti Zaženem dějin klisny! (česky 2015). Její poslední kapitolu, věnovanou Polsku po roce 1989, nazval Svoboda bez bratrství – to bylo ještě v éře Donalda Tuska, před druhým nástupem Práva a spravedlnosti. V rozhovoru pro A2 v roce 2017 předpověděl řadu kroků Kaczyńského strany směrem k národnímu populismu a zároveň rekapituloval vývoj svých vlastních postojů: „Zůstal mi imperativ solidarity s dělníky, s lidmi, kteří uvízli na mělčině modernizace, a nevole vůči sociální nespravedlnosti. A to není málo.“