Vyřešíme krizi bydlení. Povolíme všechno bez zbytečných keců

Nová podoba stavebního zákona nahrává developerům, dává prostor korupci a vylučuje občany z rozhodování.

Ministerstvo pro místní rozvoj v čele s ministryní Klárou Dostálovou (nestraník za ANO) aktuálně připravuje nový stavební zákon. Koncem ledna odeslalo ministerstvo návrh do připomínkového řízení a v minulých týdnech mělo připomínky vyřídit. Do konce dubna by měl přepracovaný návrh jít na vládu. Současná podoba návrhu, který byl vypracován podle zájmů developerů, však výrazně omezuje zapojení odborné a laické veřejnosti. Zároveň otevírá prostor pro korupci a nezřízené zahušťování měst a obcí.

Fikce souhlasu

Hlavním cílem nového zákona je proces stavebních řízení digitalizovat, zprůhlednit, zjednodušit, zrychlit a centralizovat. Návrh však odebírá pravomoci krajům, obcím, úřadům a občanům. O všem by měl nadále rozhodovat jeden Nejvyšší stavební úřad, který má nahrazovat činnost těch stávajících i činnost ministerstev. Zaměstnanci stavebního úřadu by tak měli rozhodovat v otázkách ochrany přírody, životního prostředí, zdraví nebo památkové péče. Odborný názor a připomínky navíc nebudou mít formu závazného stanoviska – stavební úředník nebude muset přihlížet k tomu, zda povolení stavby ohrozí životní prostředí nebo poškodí kulturní památky. V budoucnu už tedy nebude možné, aby se stalo to, co ministryně Dostálová v rozhovoru pro Sdružení pro architekturu a rozvoj popsala slovy: „Když se ve fázi povolování stavby objeví křeček, zastaví se kvůli němu stavba. Křeček by se měl prostě odstěhovat.“

Novela směřuje k umlčování hlasů zastupujících veřejné zájmy a ke znemožnění zapojení neziskových, odborných a nezávislých subjektů do rozhodování.

Změny pokračují v dříve započatém trendu. Již v roce 2017 byly v důsledku novely zákona ze správního řízení vyloučeny občanské spolky, které byly často označovány jako příčina pomalosti stavebního řízení. Taková tvrzení ovšem vyvrací analýza neziskové organizace Arnika, která ukazuje, že žádná souhrnná data neexistují, a pokud je stavební úřady v konkrétních případech mají, je účast spolků na rozhodování minimální. Spolky byly přesto z řízení vyloučeny a nyní je na řadě zbytek. Novela směřuje k umlčování hlasů zastupujících veřejné zájmy a ke znemožnění zapojení neziskových, odborných a nezávislých subjektů do rozhodování.

Jelikož jednou z příčin dlouhého rozhodovacího procesu je překračování povinných lhůt ze strany stavebních úřadů, měla by na podzim s novým zákonem začít platit takzvaná fikce souhlasu. Ta znamená, že pokud se příslušný úřad nevyjádří ke stavbě do třiceti dní, bude to považováno za souhlas. „Úředník na stavebním odboru, který má pravomoc podepsat rozhodnutí, bude mít před sebou plán bytového domu, kde bude chybět stanovisko hasičů, a myšlenka, že ten člověk povolí tu stavbu fikcí a někdo tam potom uhoří, je naprosto absurdní,“ upozorňuje na úskalí fikce v rozhovoru pro iRozhlas.cz starosta Prahy 7 Jan Čižinský. Nové pravidlo zároveň otevírá prostor k podplácení: stavebnímu úředníkovi stačí za úplatu poradit, ať zapomene na razítko a stavba bude odsouhlasena.

Nejdůležitější zákon

Centralizace všech rozhodnutí o stavbách by znamenala následující. Zaprvé by – jak už bylo řečeno – vznikl Nejvyšší stavební úřad, který by spadal pod Ministerstvo pro místní rozvoj a byl součástí státní správy. Stavební úředníky by tak kontroloval stát, namísto obcí jako dosud. Nejvyšší úřad by byl nadřízeným orgánem krajských stavebních úřadů, jejichž územní pracoviště by byla v obcích s rozšířenou působností. Mezi hlavní argumenty ministerstva patří zkrácení povolovacího řízení u staveb z průměru 5,4 roku na jeden rok. Několik kroků povolovacího řízení (územní řízení, stavební řízení a vyhodnocení vlivů stavby na životní prostředí, tzv. EIA) by se sloučilo do jednoho společného. Ministerstvo označuje zákon za jeden z nejvýznamnějších legislativních návrhů a stejně tak Andrej Babiš zákon označil za jeden z nejdůležitějších zákonů, který chce jeho vláda prosadit. Je však v mnoha ohledech kontroverzní.

Změna legislativy má vedle rozvoje zanedbaných oblastí a rychlejší výstavby dopravní infrastruktury řešit současnou bytovou krizi v České republice. Novelizace zákonů už totiž podle ministerstva nestačí, stejně tak ale nepomůže jen další výstavba a zahušťování. Jako by nikdo nechtěl slyšet, že volný trh sám všechno nevyřeší. Developeři rádi říkají, že nedostatek nové výstavby vede ke snížení dostupnosti nového bydlení, a žene tak ceny pozemků i bytů nahoru. Délka povolovacího řízení je u nás skutečně jedna z nejdelších v Evropě a odlehčení byrokratické zátěže při povolování staveb je proto potřeba, je ale nebezpečně zjednodušující považovat to za jádro problému. Přes tuhle clonu pak nikdo nevidí problematiku spekulací na bytovém trhu, nedostatečný bytový fond měst a obcí, neexistující jasnou bytovou politiku a problémy týkající se dopadů rozsáhlé privatizace devadesátých let a deregulace trhu s bydlením. Echo devadesátek se přitom ozývá i při prosazování nového stavebního zákona. Jde prostě o to, co nejrazantněji a nejrychleji prosadit změny omezující jakékoliv zásahy ze strany státu, odborných institucí a veřejnosti.

Řídit stavební úřad jako firmu

Návrh pro Ministerstvo pro místní rozvoj vypracovala jako externí zpracovatel Hospodářská komora ČR s „dalšími odbornými partnery“. Hospodářská komora prosazuje a ochraňuje zájmy podnikatelů, tedy stavitelů, investorů a developerů. „Stavební lobby si tak napsala zákon podle svých představ a potřeb. Považujeme to za stejně absurdní, jako by si ministerstvo zdravotnictví nechalo připravovat zákony farmaceutickými firmami nebo ministerstvo financí nadnárodními bankami,“ píše Václav Girsa, prezident Českého národního komitétu ICOMOS, v otevřeném dopise Babišovi. Girsa v dopise upozorňuje, že návrh znemožňuje nezávislou práci památkářům a fatálně opomíjí ochranu kulturního dědictví. Návrh je tak dle něj v rozporu s platnými zákony a nerespektuje mezinárodní úmluvy. A zapomíná i na ochranu přírody a životního prostředí. „Jednoznačně upřednostňuje zájmy stavebníka před zájmy veřejnými,“ píše v připomínkách Zelený kruh, asociace sdružující ekologické organizace. Jedinými zástupci veřejného sektoru při práci na podobě nového zákona byly dle Radiožurnálu Asociace krajů ČR, které vede Jana Mračková Vildumeztová (ANO), a Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství.

Podporu novému zákonu aktivně vyjadřuje také Sdružení pro architekturu a rozvoj. Mezi zakládající členy Sdružení patří Dušan Kunovský, šéf jedné z největších developerských společností v republice Central Group, spolu s architektem Josefem Pleskotem, který s Central Group dlouhodobě spolupracuje. Developerská společnost zároveň představuje hlavního přispěvatele sdružení. Sdružení pro architekturu a rozvoj ve svém programu předkládá deset vizí pro stavební rozvoj Prahy a ČR a přitom klade důraz na zrychlení, progresivitu, ambicióznost nového územního plánu a odstranění současné přeregulovanosti ve stavebnictví. Také ve videu, kterým Sdružení zahájilo březnový Summit architektury a rozvoje, se klade důraz na neustálý pokrok. Spot se stává reklamou na připravovaný stavební zákon a současná bytová krize je podle něj přímý důsledek dosavadních „paralyzujících schvalovacích procesů“. Osmnáctiminutovou propagandu dokoukají do konce jen ti nejsilnější. Lék na krizi? Zkuste hádat: „Dostatečná nabídka na volném trhu a zdravá konkurence developerů a hypotečních bank bez zbytečné přeregulace.“ Technokratické přemýšlení Sdružení volá po manažerském řízení v úřadech „s tlakem na efektivitu a jasnou metodiku“. Naopak výstavba městských a obecních bytů, což je jedno z nutných řešení bytové krize, může podle těchto odborníků vést k tomu, že se ze státu stane „černá díra“ na praní veřejných peněz.

Konference, které Sdružení pro architekturu a rozvoj pořádá, prý mají vést k veřejné kritické diskuzi nad budoucím rozvojem. Hlavní osazenstvo konferencí se však víceméně nemění – nikdy nechybějí zástupci Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy a stále se objevují ti samí „výjimeční architekti“. Debata se proto točí vždy kolem toho samého: stavění, skvělého a ambiciózního Metropolitního plánu (který mimochodem začne platit v době, kdy by měl začít platit nový stavební zákon, ačkoliv byl vypracován podle zákona současného), kolem pokroku, konkurenceschopnosti a ekonomického rozvoje.

Nostalgie po devadesátkách

Zarážející je, jak se na prosazení zákona tlačí. Návrh vznikl za dva měsíce a jednotlivá ministerstva a úřady měly původně jen patnáct dní na připomínky, poté se lhůta prodlužovala o dva týdny. Mít necelý měsíc na připomínkování údajně nejdůležitějšího zákona v současné době, je směšné. Česká komora autorizovaných inženýrů považuje návrh za uspěchaný a nedodělaný. Ministerstvo dostalo 1641 připomínek, z nichž většinu považují zúčastnění za zásadní. To však evidentně neplatí o druhé straně, která většinu z nich odmítá. Ministerstva, organizace a odbory v připomínkách volají především po odmítnutí fikce souhlasu a kritizují centralizaci i účast sporných developerů.

Všehovšudy to vypadá tak, že ministerstvo v úzké spolupráci se soukromým sektorem využívá momentálního krizového stavu k zavedení legislativy, která razantně omezí právo veřejnosti podílet se na rozhodování o svém okolí a posílí privatizaci státního sektoru. Veškeré diskuze ohledně nového stavebního zákona se točí pouze kolem nutnosti stavět a zahušťovat, kolem neschopnosti veřejné správy a vzývání magických samoléčebných schopností trhu. Diskuze někdy připomínají nostalgii po divokých devadesátkách, kdy si každý mohl podnikat, jak chtěl, a nikdo se nemusel nikoho na nic ptát. Hodní developeři se přeci jen snaží vyřešit krizi s bydlením, ulehčit státní kase i nám všem, a my bychom jim proto měli uvolnit cestu. Jenže do záhuby nás vede spíše vidina neomezeného rozvoje a stínové tahání za nitky ve prospěch soukromých zájmů. Nový stavební zákon je bohužel dalším z těchto případů.

Autorka studuje sociologii.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies