Foto Karolína Poláčková
Je to zhruba rok od doby, kdy se v Brně zavřela ubytovna na ulici Šámalova. Tehdejší vedení města zareagovalo hned, jakmile se o zprávě dozvědělo. Díky tomu bylo možné obyvatele ubytovny přesunout do krizového bydlení a následně jim během tří měsíců poskytnout bydlení dlouhodobé. Bylo to tehdy bráno jako dobrý příklad, jak by měly obce v podobných situacích reagovat. Od té doby se ale vedení města vyměnilo, primátorka Markéta Vaňková a náměstek pro sociální politiku Robert Kerndl jsou členové ODS a rok od uzavření Šámalovy hrozí uzavření další velké ubytovny – té na Olomoucké ulici.
Minulé čtyři roky bylo Brno vnímáno jako pozitivní příklad změny v sociální politice. Dnes směřuje k tomu stát se příkladem negativním.
Loni na podzim v Brně skončily další dvě menší ubytovny v Hybešově ulici, podobná zařízení v posledním roce zavírají po celé republice a trend bude nejspíš pokračovat. Brno má oproti mnoha jiným obcím výhodu, že se nezbavilo celého svého bytového fondu, a zůstal mu tak v ruce nástroj, jak ukončit mnohaleté utrpení rodin i jednotlivců živořících na ubytovnách. Je až neuvěřitelné, že lidé z Olomoucké platili nájem provozovateli, jemuž skončila platnost nájemní smlouvy s příspěvkovou organizací ministerstva obrany Armádní Servisní už v květnu 2017. Provozovatel přitom dům i nadále užívá, ministerstvu za to ale neplatí a dluží mu už přes 1,7 milionu. Řešení zoufalé situace tak má v rukou město Brno a stát. Město by se mohlo s ministerstvem dohodnout, že obyvatele ubytovny ještě několik měsíců nechá bydlet tam, kde jsou, a mezitím pracovat na tom, aby přešli do normálního nájemního bydlení.
Kdo se postaví za rodiny bez bydlení?
Město Brno však do této chvíle žádný návrh řešení situace lidí z Olomoucké nepředstavilo. Stejně tak nemá žádný plán, jak na svém území ukončovat bezdomovectví rodin, přestože je evidentní, že do budoucna se budou zavírat další ubytovny. Přitom má město k dispozici už sepsaný akční plán z minulého volebního období, který stačí jen schválit. A především má k dispozici výzvu Housing first vypsanou ministerstvem práce a sociálních věcí, díky níž může žádat o nemalé prostředky z evropských sociálních fondů právě k řešení dlouhodobého bezdomovectví.
V situaci, kdy městu hrozí zavírání dalších ubytoven, kdy na jeho území je asi pět set rodin s dětmi bez domova a kdy má město k dispozici veškeré prostředky k řešení situace, si Brno podává projekt na pouhých pět bytů pro rodiny s dětmi ročně po dobu dvou let (a dalších pět bytů pro jednotlivce). Brno je přitom druhé největší město v republice a jeho bytový fond čítá okolo 29 000 bytů. To je jednoduše nezodpovědné jednání, které může mít do budoucna velmi vážné následky nejen pro rodiny, jichž se přímo týká, ale v konečném důsledku i pro nás všechny. Minulé čtyři roky bylo Brno vnímáno jako pozitivní příklad změny v sociální politice. Dnes směřuje k tomu stát se příkladem negativním. A jediné, co můžeme v takové situaci dělat, je přijít na jednání zastupitelstva 14. května v co největším počtu a postavit se tam za rodiny v nouzi bez bydlení. V sázce není nic menšího než duše našeho města.
Autor je aktivista.