Jak Info.cz uhlobarona Křetínského manipuluje s informacemi o klimatickém hnutí

Zahraniční reportér Voxpotu Vojtěch Boháč se podíval na „zdroje“, se kterými pracoval publicista Jan Palička z webu Info.cz.

„Proč to nikdo nevidíte? Proč se tváříte, že je všechno v pohodě? Proč nešílíte hrůzou z toho, co se děje a kam se to vracíme?“ píše jeden uživatel Facebooku na svém profilu a doplňuje, že tohle by se ani za komunistů nestalo. Článek, který přitom sdílí, má název přímo vybízející ke kliknutí: „Odmítáš stávkovat s Gretou? Čeká tě šikana!“

Článek v Česku sdílelo (často s podobnými nářky) přes pět tisíc lidí. Mluví se v něm o tom, že ve Švédsku šikanují žáky, kteří odmítají stávkovat za klima s Gretou Thunberg. Text napsal Jan Palička a vyšel na serveru Info.cz, který vlastní v holdingu CNC (Blesk, Aha!, Reflex a další) uhlobaron Daniel Křetínský.

Během prvních dnů po publikaci se článek nesčetněkrát objevil jako argument proti různým environmentálním skupinám, ekologicky zaměřeným politickým stranám, proti aktivistům a obecně proti levicovému myšlení.

Zásadní část textu je tato:

„Jen řekla, že si nemyslí, že stávka je vhodným způsobem boje s klimatickými změnami a že raději zůstane ve škole. Za to se jí dostalo šikany ze strany spolužáků i učitelky. Ta ji údajně před celou třídou označila za ,klimatickou popíračku‘ a říkala jí, aby si podobná rozhodnutí do budoucna hodně dobře rozmyslela. Když se dívčina matka proti jednání učitelky a spolužáků, které její dceru traumatizovalo, ohradila, vedení školy se kantorky zastalo a naopak obvinilo matku ze závadného chování a špatné výchovy, kvůli níž prý dcera nemá vstřícný přístup k pozitivním aktivitám.“

Jak je možné, že médium patřící největšímu českému uhlobaronovi si nedává pozor na to, aby nepůsobilo především jako PR sekce svého majitele, snažící se diskreditovat vše, co jde proti jeho zájmům?

Paličkovým vývodem z celé kauzy je konstatování, že boj za záchranu životního prostředí a jeho ochranu si dnes pro sebe uzurpují aktivistické skupiny, které se často neštítí ničeho a účel pro ně světí prostředky.

Když nějaký příběh působí jako přitažený za vlasy a závěry z něj připomínají stížnosti na dobu a mládež ve tři ráno ve vesnické hospodě, raději se pouštím do hledání zdroje. Zdrojem tohoto článku byl švédský web Det Goda Samhället („Dobrá společnost“), respektive překlad původního článku do angličtiny na britském serveru Daily Mail. Stačila jen chvilka k zjištění, že původní článek vyšel na jednoduchém webu, který ve Švédsku sleduje na sítích lehce přes pět tisíc lidí. Tematicky se web vymezuje proti všemu, co může působit levicově. Samotný článek je výpovědí údajné matky. Kromě jména oběti ani samotné matky (což je obhajitelné) není ani rámcově, natožpak konkrétněji specifikováno, kde ve Švédsku se celý incident odehrál, o jaký typ školy šlo nebo jak staří byli žáci. Žádné vodítko.

Cesta švédské dezinformace do českého mainstreamu

Článek z marginálního blogu bez jediného odkazu na zdroj, který byl následně publikován hned v několika dalších zemích, mě začal zajímat. Napsal jsem proto mail naší partnerské organizaci v rámci Evropské federace novinářů, švédskému novinářskému svazu Journalistforbundet. Odpověď mi přišla během chvíle.

„Moc vám k tomu nemůžu říct, protože ten web není příliš známý,“ stálo v mailu spolu s přiblížením, že server nemá publikační licenci. Ve švédské praxi to znamená, že není možné jej považovat za médium jako takové, protože nedisponuje zákonnou ochranou zdrojů, jeho vydavatel nemá právní odpovědnost za texty a na rozdíl od opravdových médií není součástí Švédské tiskové rady.

To mě naladilo na detektivní vlnu a s chutí jsem se pustil do dalšího zkoumání. Vážně učitelé a ředitelé ve Švédsku šikanují děti, které se nepřidají ke stávce za klima? Napsal jsem Hynkovi Pallasovi, švédskému novináři českého původu, aby mi řekl, jestli se takové věci ve Švédsku dějí.

„Všechno je možné, ale hodně o tom pochybuji,“ odpověděl s tím, že reakce vedení školy vůči takovému chování učitele by byla tvrdá, protože šikana se ve švédských školách bere hodně vážně. „Moje děti chodí do školy ve Stockholmu. Na Södermalmu, což je čtvrť, o které se říká, že je hodně politicky korektní. Už druhý týden stávek napsali dopis rodičům, že se prostě chodí do školy. Že je fajn, že se stávkuje pro důležitou věc, ale že v pátek je taky škola,“ vysvětluje a doplňuje, že od svých dětí nikdy neslyšel, že by ve škole z tohoto důvodu probíhala šikana. „Nikdy jsem to neslyšel ani od kamarádů, kteří mají děti nebo pracuji ve školách. Nikdy jsem o tom ani nečetl. Jen tenhle článek, kde jsou pseudonymy a není v něm napsáno, kde se to stalo,“ píše a dodává, že web Det Goda Samhället je něco mezi Sputnikem a Parlamentními listy.

Když jsem požádal svou známou, švédskou reportérku z Malmö, aby se mi podívala v tamních médiích a na webu na podobné případy, odpověděla, že jediné, co je k dohledání, je kritika studentů, kteří se stávek účastní místo toho, aby chodili do školy. „Jediné články, které nacházím, jsou o tom, že školy nepovolují studentům účastnit se stávek a že někteří mohou za účast ve studentských stávkách přijít o stipendia,“ vysvětluje.

Proč to nikdo nevidí?

Trvalo mi asi den napsat různým lidem, abych si mohl odpovědět na tři otázky z úvodu textu. „Proč to nikdo nevidíte? Proč se tváříte, že je všechno v pohodě? Proč nešílíte hrůzou z toho, co se děje a kam se to vracíme?“

Odpovědí je, že se s největší pravděpodobností nic podobného neděje. Přes všechnu snahu udělat ze Švédska komunistické peklo zůstává země i nadále poměrně progresivní, ale jinak běžnou a v politické rovině snad i racionální severskou zemí.

Zato se ale vynořila jiná otázka: Jak je možné, že médium patřící největšímu českému uhlobaronovi, který dnes všemi možnými prostředky bojuje o budoucnost svých investic v uhlí, si nedává zvlášť velký pozor na to, aby nepůsobilo především jako PR sekce svého majitele snažící se na potkání diskreditovat vše, co jde proti podnikatelovým zájmům? Místo toho dává Info.cz prostor překroucené realitě a dezinformacím, které matou veřejnost a vedou k neschopnosti na něčem se v rámci země domluvit a přestat se politicky bezcílně motat na místě, zatímco pár lidí si pakuje kapsy.

Ze všech stran už několik let slyšíme o tom, že se na nás ženou ruské dezinformace a armády ruských trollů, které se nás snaží stáhnout zpátky na východ. Jestli je ale něco živná půda pro armády trollů, tak jsou to naši vlastní novináři a média, která se tváří seriózně, a přitom publikují ve prospěch svých majitelů ničím nepodložené bludy.

Autor je novinář.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies