Foto Ted Eytan, Wikimedia Commons (CC BY-SA 2.0)
Americká média jsou peklo, obzvlášť při pokrývání prezidentské kampaně. V každé z nich musí figurovat kandidáti rozřazení do předem jasně definovaných rolí. Jedním z takových typů je mladý, ale vyzrálý a moudrý idealista, který v závislosti na výsledcích v průzkumech generuje povzdechy komentátorů o tom, jaká je to škoda, že nikdo takový nikdy nemůže vyhrát, případně nadšená proroctví o tom, jak zachrání Ameriku, jak bude „novým Obamou“. Vůbec nevadí, že se z něj většinou vyklube myšlenkově neukotvený centrista, který brzy po případném (a v mediálním narativu bezpochyby zázračném) zvolení sklouzne k ubíjejícímu a vyprázdněnému pragmatismu. Přesně takovým kandidátem bude ve volbách příští rok současný starosta indianského South Bendu, kterému nikdo neřekne jinak než „starosta Pete“.
Pete > Beto
Ještě před několika měsíci se zdálo, že tuto roli cool a hip kandidáta bude hrát bývalý texaský kongresman Beto O’Rourke. V loňských volbách málem porazil jednoho z nejnenáviděnějších amerických politiků, senátora Teda Cruze. Jeho liberální fanoušci se rozplývali nad jeho údajnou svěžestí, nad tím, že v devadesátých letech hrál v „punkové” kapele nebo že ve svém proslovu po prohraných volbách řekl slovo „fuck“ (úchvatné, že?). Tyto povrchní detaily přitom zakrývaly O’Rourkovu náklonnost k ropnému průmyslu a fakt, že ve Sněmovně reprezentantů velmi často hlasuje pro republikánské návrhy. Pokud vám přijde, že takovýto politik může ve skutečnosti vypadat cool a hip jenom vedle politických kreatur jako Cruz nebo dinosaurů, jako je třeba viceprezident Joe Biden, přít se s vámi určitě nebudu.
„Už žádné další Skvělé Mladé Lidi s krásnými rodinami, bezchybnými osobnostmi, elitním vzděláním a jejich vyprázdněné, povznášející řeči o soudržnosti. Dejte mi opravdové lidské bytosti, ne životopisy uhlazených korporátních zombies.“
Není proto asi překvapení, že „Beto“ (v těchto volbách budeme, zdá se, všechny aspiranty na cool kandidáty oslovovat výhradně roztomile zkráceným křestním jménem) svoji pozici neudržel a vystřídal ho právě Pete Buttigieg. S ním to ale není o moc lepší. Ve spoustě amerických, ale i českých médií si můžete přečíst chvalozpěvy na jeho neotřelost. Je gay, ale zároveň válečný veterán. Je mu pouhých 37 let. V amerických prezidentských volbách chce kandidovat, přestože je starosta stotisícového města a za seriózní kandidáty bývají (Trumpovi navzdory) většinou považováni pouze kongresmani, senátoři nebo guvernéři. Buttigieg sám rád vypichuje, co ho diametrálně odlišuje od Trumpa: mluví několika jazyky, studoval na Harvardu i Oxfordu.
Jakmile ale škrábnete trochu pod povrch, začne se roztomilost, rozumnost a čerstvost „starosty Peta“ rychle drolit. Na konci minulé dekády, předtím než se stal starostou, například pracoval pro konzultační firmu McKinsey & Company. Ta rozhodně nepatří mezi zaměstnavatele, kterými by se Buttigieg chtěl chlubit před levicovějšími voliči demokratů, například kvůli spolupráci této firmy se Saúdskou Arábií. Ve své autobiografii Shortest Way Home svoje angažmá v této kontroverzní firmě nepovažuje za nic problematického, zaměstnání u McKinsey pro něj prý bylo naopak intelektuálně stimulující. V takovém kontextu asi není nic překvapivého na jeho výroku, že ho znepokojilo Obamovo zkrácení trestu whistleblowerce Chelsea Manning.
Jak Buttigieg vede South Bend?
Přejděme teď Buttigiegovu osobnost a politické výroky a podívejme se na to, jak vykonává svůj úřad v South Bendu, kde byl zvolen v roce 2011. V rámci mytologie jeho kampaně má být úspěšným progresivním starostou v jinak velmi republikánsky vyprofilovaném státě Indiana. Pod pozitivními statistikami o růstu města a klesající nezaměstnanosti se ale opět nachází znepokojivější realita. Sedm let Buttigiega znamenalo pro South Bend také gentrifikaci, hájení zájmů developerů, zákroky proti bezdomovcům za pomoci bezpečnostních kamer a kropení jejich útočišť z hadic. Stejně tak se jeho kampaň asi nebude chlubit faktem, že za jeho úřadování se ve městě zdvojnásobila míra vystěhování a dosáhla trojnásobku amerického průměru.
New York Times před dvěma týdny připomínaly jednu z prvních krizí, kterou Buttigieg jako starosta zažil. Několik týdnů po začátku svého úřadování vyhodil policejního ředitele. Darryl Boykins byl prvním afroamerickým policejním ředitelem ve městě. Vyhozen byl Buttigiegem za to, že údajně nahrával telefonáty svých podřízených, ve kterých se měli rasisticky vyjadřovat, mimo jiné i o něm samotném. Buttigieg odmítl nahrávky uveřejnit s tím, že případ je ještě u soudu. Případ ředitele Boykinse je poměrně zamotaný, nicméně zapadá do širšího trendu Buttigiegovy administrativy. Ve městě, kde se dvě pětiny obyvatel identifikují jako Afroameričané nebo hispánci, kleslo za posledních několik let jejich zastoupení na městských úřadech asi o čtvrtinu a dnes činí jen něco přes deset procent.
Buttigieg má za sebou neúspěšnou snahu rozprodat pozemky s městskou zelení do soukromého vlastnictví a daňové úlevy pro místní developery, kteří ve městě budují luxusní byty. Jeden z takových pak ochotně přispěl Buttigiegovi na kampaň za znovuzvolení v roce 2015. Další už teď podporují jeho prezidentskou kampaň. Stejně problematická byla jeho snaha zbavit se neobývaných nemovitostí ve městě, která nejvíc dopadla na chudší obyvatele města v afroamerických a hispánských čtvrtích. Možná že kdyby jeho administrativa měla diverznější zastoupení, vnímala by problémy města jinak.
Sám Buttigieg se prezentuje jako chytrý neideologický technokrat. Občas takovým stylem, který je až za hranicí sebeparodie. V rozhovoru pro Esquire mluví o tom, jak má rád Odyssea od Jamese Joyce. „Je to náročný text, ale téma nemůže být více demokratické. Je o jednom dni v životě jednoho muže. To je celá zápletka Odyssea. A to z té knihy pro mě dělá něco velmi dojemného. Jste v hlavě tohoto muže, sledujete život jeho očima a na konci skrze oči jeho ženy,“ vysvětluje. Buttigieg se také rád chlubí inovací kanalizačního systému v South Bendu. Obyvatelé města mají jistě ze zlepšení kanalizace radost, ale těžko hledat trefnější metaforu pro vyvanutý technokratismus než „chytré wi-fi kanály“. V očích Buttigiega a jeho kampaně to nejsou přešlapy, ale chytře a záměrně vykreslený kontrast vůči „buranskému“ Trumpovi.
Vypočítavý meritokrat
Podobný kalkul prostupuje celou jeho kampaní a Buttigieg se s tím ani příliš netají. „Máte tu nějaké kandidáty z vnitrozemí, ale málokterý z nich je mladý. Máte tu pár mladých kandidátů, ale málokterý z nich držel v rukou výkonnou moc. Máte tu hrstku, kteří takovou moc v rukou drželi, ale žádný z nich není veterán. Stojíte před otázkou, jakou konfiguraci atributů chcete,“ řekl v rozhovoru pro New York Magazine. „Konfigurace atributů? Stavíme snad postavičku do Sims?“ ptá se Nathan Robinson ve svém vyčerpávajícím profilu Buttigiega v časopise Current Affairs. „Tohle je vyjadřování à la McKinsey & Company: optimalizace matice atributů pro maximální celostátní poměr hlasů. Bohužel přesně takhle velká část politických novinářů stále uvažuje,“ rozčiluje se Robinson.
Přesně proto vidíte všude titulky o tom, jak je Buttigieg zároveň mladý, ale už s politickými zkušenostmi jako starosta. Jeho elitní vzdělání má zase vyrovnávat původ z malého města v Indianě. To, že je homosexuál, má zase vyrovnávat jeho nasazení v Afghánistánů. Opět příliš nedloubejte pod povrch, pokud si snad chcete představovat Buttigiega v první linii. Jako správný představitel americké meritokracie totiž strávil většinu času jako vojenský analytik. Není náhodou, že se Buttigieg nedávno zúčastnil strategické večeře pořádané dlouholetým sponzorem demokratů Bernardem Schwartzem, jejímž výsledkem měl být plán, jak zastavit vzestup Bernieho Sanderse.
„Matice atributů“ pochopitelně Buttigiegovi nepřináší pouze chválu. Jakožto první otevřeně homosexuální kandidát na prezidenta se v rámci své kampaně setkává s velkou dávkou nenávisti. „Manželství je mezi mužem a ženou. Čiň pokání!“ volal na něj před několika dny protestující v Dallasu. „Když jsem si sbalil kufry a odletěl do Afghánistánu, bránil jsem tam svobodu slova i tohoto muže,“ odpověděl Buttigieg. Zatím nejabsurdnější útok na starostu South Bendu má na svědomí podivná postava americké alt-right Jacob Wohl. Ten se pokusil přesvědčit jednoho michiganského studenta, aby Buttigiega obvinil ze sexuálního obtěžování. Celý nedopečený plán se ale během několika hodin rozpadl, když student na webu Daily Beast vše popřel a vyjevila se Wohlova role v celé konspiraci.
Žádné další Skvělé Mladé Lidi
Buttigieg je v některých momentech schopný mluvit nejen vzletně, ale i tak, že souhlasně přikyvujete. Ve svých lepších momentech je alespoň rétoricky schopný odsunout marnost, kterou člověk mnohdy cítí z rozhádané a rozpolcené Ameriky. Přesně proto ho lidé rádi přirovnávají k Baracku Obamovi, a proto mu lidé blízcí Obamovi fandí. Jestli ale Buttigieg připomíná Obamu v dobrém, připomíná ho i v tom špatném.
„Žádné další Skvělé Mladé Lidi s krásnými rodinami, bezchybnými osobnostmi, elitním vzděláním a jejich vyprázdněné, povznášející řeči o soudržnosti. Dejte mi raději pochroumané lidi s vervou a přesvědčením. Dejte mi opravdové lidské bytosti, ne životopisy uhlazených korporátních zombies,“ hřímá Robinson ve zmiňovaném profilu Peta Buttigiega. Krutý, ale nikoliv nepřesný popis sedí nejen na starostu South Bendu, ale i na velkou část Obamových spolupracovníků a poradců. Jeho administrativa Spojené státy nezachránila, naopak v mnohém Trumpovi nevědomky vydláždila cestu do Bílého domu. Proto je při snaze o poražení Trumpa marné vkládat do Peta Buttigiega naděje.
Autor je publicista a redaktor Radia Wave.