Proč to kupujete? Můžete si za to sami!

Diskuse o dvojí kvalitě potravin je poznamenána stále se opakujícím přístupem: za viníka je označován podvedený.

Dvojí kvalita potravin – před evropskými volbami dominantní téma. Nad domácím tiskem by čtenář snadno mohl dojít k závěru, že se čeští politici za kvalitu perou jako lvi. A málem to vyšlo. Už už se zdálo, že evropští poslanci ustoupí tlaku členských států z východu Evropy a evropským výrobcům zakážou dodávat na zdejší pulty méně kvalitní výrobky zabalené tak, aby mátly spotřebitele. Jenomže nakonec to dopadlo jako vždycky. Stačila výjimka a všechno je při starém. Směrnice zřejmě zůstane bezzubá. Původní absolutní zákaz dvojí kvality byl zmírněn a umožňuje výrobcům, aby výrobky stejné značky dál přizpůsobovali různým geografickým trhům, třeba s poukazem na preference zákazníků či místní přísady.

Stačí říct, že šmejd je ten, kdo na oko dodržuje předpisy, ale současně vědomě uvádí partnera v omyl. A tuhle definici splňují evropští výrobci produktů dvojí kvality vrchovatou měrou.

Čeští politici tvrdí, že jsou výsledkem „velmi zklamáni“. „Proč si naše děti nemůžou koupit v našich řetězcích originál Milka čokoládu?“ ptá se český premiér Andrej Babiš. Navzdory rozhodnutí evropského výboru pro vnitřní trh je Babiš pevně rozhodnutý boj proti párkům bez masa a rybám bez ryb zabaleným jako prémiové výrobky nevzdat a zkoušet to na evropské půdě znovu. Tvrdě a nekompromisně. Odpověď na otázku, proč nebyl přijat původní návrh, přitom není až tak složitá. Nejenže chyběl politický tlak z nejvyšších českých míst na evropské politiky, kteří toto téma bojkotovali. Ale česká vláda nakonec kapitulovala a doporučila europoslancům, aby přijali změkčenou verzi i s výše zmíněnou výjimkou. V textu se píše, že „ČR podporuje dohodnuté znění, které vnímá jako citlivý kompromis“, a dále: „Byť ČR podporovala ambicióznější text (…) podporuje přijetí úpravy v dohodnuté podobě.“ Tak třeba proto, pane Babiši.

Na vině jsou podvedení

Nekvalitní potraviny jsou nicméně tématem, kterému rozumí každý, a tak si z nich svoji předvolební polívku vaří nejen nejsilnější parlamentní strana. „Byli to zástupci STAN a TOP 09, kteří v Evropském parlamentu spolupodepsali a hlasovali pro pozměňovací návrhy, které měly směrnici vrátit do původní (tvrdší) podoby,“ uvedl na svém facebookovém profilu předseda STAN Vít Rakušan. Na jeho výrok ovšem promptně reagoval europoslanec za ČSSD Pavel Poc „Vaši kolegové v EP hlasovali PRO zmíněný kompromis. Doufám, že Vám tím nekazím iluze,“ napsal Poc Rakušanovi a potvrdil známé pořekadlo, že úspěch má mnoho otců, ale neúspěch je sirotek. Zatímco se čeští politici dohadují, kdo za to vlastně může (doufejme, že se to do eurovoleb nezjistí, aby to někomu nepokazilo volební výsledek), veřejnost je – jak jinak – rozdělená. Pro jedny je výsledek evropského hlasování o dvojí kvalitě potravin potvrzením teze, že všechno zlo pochází z Bruselu. Druzí tvrdí, že problém se přeceňuje. Poukazují zejména na to, že se týká jen minima výrobků, pro než vždy na pultech existuje alternativa. „Proč to kupujete?“ Tak by se asi dal shrnout ten nejpádnější argument, jenž se na sociálních sítích rozvětvuje do různých variací na téma „můžete si za to sami“. Doporučována jsou pak řešení, jejichž společným znakem je jakési nadřazené pohrdání těmi, kteří „by chtěli všechno zadarmo“ a „nechtějí si připlatit za kvalitu“, přičemž si ani „neumí přečíst složení na obale výrobku“.

Je to vlastně pořád totéž. Recept na to, jak nebýt napálen v obchodě, se moc neliší od rad méně šťastným spoluobčanům, jak neupadnout do dluhů nebo jak se neocitnout na ulici. V zásadě stačí „nebejt blbej“. Normální člověk si přece nepůjčuje peníze od lichváře. Normální člověk si od šmejdů nekupuje hrnce. Takový normální člověk se tudíž nemůže nechat napálit ani u koupě rybích prstů vyrobených ze slané vody. Stačí si přece přečíst složení výrobku a následně dojít na farmářský trh, kde lze koupit celou řadu kvalitních produktů. V komentářích se zmiňují výhody domácího vaření – samozřejmě ze základních surovin, balení obědů do krabiček a v neposlední řadě i finanční efekt takového životního stylu, kterým lze v konečném důsledku ještě ušetřit. Znovu – pokolikáté už? – docházíme k závěru, že oběť je i v tomto případě viníkem. A v tom tkví celé neštěstí zdejší veřejné diskuse. Jakýkoli problém – a zejména pak ten, který dopadá na hlavy těch méně majetných, méně vzdělaných či zranitelnějších lidí – je vždy nejdříve bagatelizován.

Abychom nebyli rájem šmejdů

S nadsázkou lze říct, že stejní lidé, kteří dřív tvrdili, že „úrok je ve smlouvě o půjčkách napsaný“, dnes tvrdí, že „složení výrobku je na obale napsané“. Lidé, kteří byli kýmsi napáleni a ošizeni, se místo zastání dočkají jen pohrdání. Příkop je opět hlubší. Že je to ráj pro všechny politické populisty, už netřeba dodávat. Pohybujeme se v začarovaném kruhu. O jídlo tady přitom jde až v druhé řadě. V tom jediném mají zastánci současného stavu vlastně pravdu. S trochou snahy se lze produktům s dvojí kvalitou vyhnout. Jde hlavně o to, že tahle země je rájem šmejdů. A místo abychom v boji proti těm domácím i zahraničním táhli za jeden provaz, pořád relativizujeme. Přitom stačí říct, že šmejd je ten, kdo na oko dodržuje předpisy, ale současně vědomě uvádí partnera v omyl. A tuhle definici splňují evropští výrobci produktů dvojí kvality vrchovatou měrou.

Zabalit výrobek jako prémiový a dovnitř schovat druhou jakost je švindl. Netřeba nic dodávat. To, co je napsáno zezadu a drobným písmem, není podstatné. Dvojí kvalita Nutelly se může někomu zdát jako bagatelní záležitost. Problém ale není Nutella. Problémem je politický vzkaz, který horší Nutella na východ Evropy vysílá. A to už banalita není. Zvlášť dnes, kdy slyšíme tolik „důvodů“, proč v EU nebýt. Nadnárodní koncerny, které na zdejší trh dodávají zboží, pochopily, že se tady nekalými obchodními praktikami dá slušně vydělat. Proti tomu by se měli postavit všichni, zákazníci i politici, zdejší i ti evropští. Jedna věc jsou daňové příjmy od těchto společností, druhá věc je ale étos Evropské unie, kde nemá být nikdo druhořadým občanem, pro něhož je i to horší dobré až dost. Když vás zkrátka v temné uličce okrade o peněženku místní zloděj, je to smůla. Ale od dobře vypadajícího zahraničního gentlemana, do něhož se zavěsíte, aby vás z té tmy vyvedl, nečekáte, že vám cestou sebere ještě hodinky. Nakonec jde vlastně o jediné: aby nám po volbách ona prémiová čokoláda nezhořkla v ústech.

Autorka je podnikatelka v gastronomii.

Zveřejňujeme reakci Gabriely Bechynské ze společnosti Mondelēz International, která reaguje na zmínku o čokoládě Milce v článku: „Všechny výrobky společnosti Mondelēz International jsou stejné kvality a podléhají stejným přísným standardům kontroly kvality v celé Evropě nebo kdekoliv jinde na světě bez ohledu na to, kde jsou vyrobeny nebo prodávány. Čokoláda Milka prodávaná v České republice je úplně stejná jako čokoláda prodávaná v Německu nebo Rakousku. Dvojí standardy kvality bychom nikdy nepoužili.“

Podpořte nás

Budoucnost je teď! Podpořte Alarm.

 
Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image