Za živočichy, řeky a lesy musíme mluvit všichni

Zveřejňujeme projev profesorky Mileny Bartlové, který zazněl na nedělním Pochodu za budoucnost dětí.

Obnovený Svátek matek nahradil před třiceti lety Mezinárodní den žen s tím, že ženy do politiky nepatří. Dnes je ale i u nás jasné, že stát se rodičem je stejně soukromé jako politické. Globalizace ekonomiky si za těch samých třicet let vynutila globalizaci politiky. Zároveň ale politika provozovaná jako pouhé machinace mocných ve prospěch bohatých nejen nedokázala zabránit katastrofě, o které už třicet let víme, ale naopak ji každým dnem prohlubuje.

Proto dnes stojíme uprostřed katastrofy klimatu a života na celé zeměkouli, mladí i staří, rodiče i děti, ženy i muži. To od nás všech vyžaduje myslet a jednat politicky, ale jinak a šířeji, než bylo zvykem. Všichni mají právo na to, aby i jejich hlas byl uznán a naplno zazněl. Za děti, které ještě nemohou volat, mluví jejich rodiče. Za živočichy, řeky a lesy musíme mluvit všichni.

Co znamená stav klimatické nouze? Přibližně toto: přestat subvencovat fosilní průmysl včetně leteckého a automobilového a zastavit výstavbu nových zařízení. Plánovitě ukončit těžbu a spalování fosilních paliv a zároveň zrušit nynější podporu průmyslovému zemědělství. Namísto toho systematicky podporovat zemědělství ekologické a přechod na rostlinnou stravu. Ochraňovat krajiny a ekosystémy. A nakonec to hlavní: ukončit ideologii ekonomického růstu a normálnost společnosti zaměřené na zisk. Nic menšího stačit nebude.

Copak nechápete, že před důsledky oteplení a rozvratu přírody nikam neutečete? Ani vy, ani vaše děti a vnoučata.

Je určitě nezbytné, abychom všichni měnili své spotřební chování a vychovávali tak své děti. Globální katastrofu ale nelze řešit pouze osobně. Politické vystupování je nutností.

Být otcem a matkou je ale zároveň to zcela nejosobnější. Ačkoli otcové sdílejí veškerou péči a starost o děti, matky mají přece jen cosi dalšího. Tělesná zkušenost těhotenství, porodu a kojení je jedinečná. Proto jsou matky expertkami na život, hluboce vědí, jak je nesamozřejmý a kolik sil a energie vyžaduje. Být ženou a matkou ale samo o sobě nezakládá nárok na autoritu. Nevidím žádnou vlivnou českou političku, která by pracovala na zmíněných požadavcích proměny. Věřím přesto, že vstupujeme do doby, kdy se ženská zkušenost bude muset znovu stát silou „velké“ politiky. Už jen na tom vidíme, že jako lidstvo – včetně té jeho části, která si říká Češky a Češi – stojíme před úkolem vynalézat nová politická, sociální a ekonomická řešení. Řešení založená na spravedlnosti vůči lidem i vůči všemu živému na zeměkouli. Jen tak budou mít nějaký smysl.

Sešli jsme se, abychom znovu volali k zodpovědnosti ty, kdo naši složitou společnost spravují, organizují a vedou. Slyšíte, naši politici a političky? Nemáte moc a prostředky k tomu, abyste si užívali na úkor utlačovaných a chudých. Nemáte právo nevidět, nerozumět a být neschopní. Každý a každá z vás osobně má především obrovskou, doslova světovou zodpovědnost, protože krizi způsobenou růstem chamtivosti nade všechny meze je nutné řešit zase globálně. To znamená společně, a na to není nikdo příliš malý. Utíkáte se svými penězi do nějakého soukromého umělého ráje před hněvem těch, pro které neumíte zařídit nic lepšího než nedůstojný život, otrávený vzduch, krajinu a vodu, špatně fungující školství a veřejnou správu. Copak nechápete, že před důsledky oteplení a rozvratu přírody nikam neutečete? Ani vy, ani vaše děti a vnoučata.

Na závěr povím jednu myšlenku, kterou jsem zatím nikde nepotkala. Své politiky si díkybohu můžeme volit. Vysvětlujme prosím tohle všechno generacím prarodičů, za které tu vlastně trochu mluvím. Ta zodpovědnost za prohrané šance posledních třiceti let – tedy za dobu, kdy už víme, kam růstová a zisková ekonomika vedou, a kdy už žijeme ve společnosti, kterou považujeme za svobodnou – je totiž především na nás. Potlačované špatné svědomí může posilovat tendenci popírat a nepřipouštět si to, co je ve skutečnosti očividné, a podporovat politiky, kteří pro vlastní zisk předstírají, že jsou slepí.

Milé děti! Prožijete úplně jiný život než vaši rodiče a prarodiče. Chci věřit, že bude jiný, ale dobrý.

Autorka je historička umění.

 

Čtěte dále