Babiš se ošklivě zranil, a nic se mu nestalo

Andrej Babiš zatím vždy dokázal ze svých skandálů a podezření ze střetu zájmů vybruslit a politicky na tom ještě vydělat. Není důvod se domnívat, že tentokrát to bude jiné.

Letí takhle spolu Andrej Babiš, Jaroslav Faltýnek a Marek Prchal na Kanáry a všichni tři postupně vyskočí z letadla. Zlomí si obě ruce, obě nohy, a dokonce i páteř – a nic se jim nestane. Současná krize kolem evropských dotací pro Agrofert tak trochu připomíná „nejlepší nerealizovaný vtip“ Petra Čtvrtníčka, který před několika lety pronesl během předávání Českých lvů. Problémy českého premiéra každým měsícem narůstají a nyní proti němu stojí už i Evropská komise a celá řada vlivných evropských politiků, kteří požadují vyloučení hnutí ANO z liberální europarlamentní frakce ALDE. Pokud si ale odpůrci Babiše myslí, že tohle už konečně znamená premiérův konec, jsou na velkém omylu. I kdyby premiéra obvinila česká policie, Europol i Interpol, Andrej Babiš bude stále v parlamentu řečnit o kampani a účelovkách.

Babiš chytře ovládl klíčové posty státní správy a ukazuje se, že nikdo neví, co je proti tomu možné udělat.

Mediální rámování Babišových kauz připomíná to, co se děje ve Spojených státech kolem tzv. Mullerovy zprávy, v níž měl zvláštní vyšetřovatel FBI prokázat spolupráci Ruské federace a týmu Donalda Trumpa před posledními americkým prezidentskými volbami. Tři roky světová média skoro denně věnovala prostor sledování vývoje v Mullerově pátrání a většina Trumpových odpůrců se k Robertu Mullerovi upínala jako k zachránci demokracie, který konečně pomůže Trumpa z prezidentské funkce odvolat. Nic takového se ale nestalo a je velmi pravděpodobné, že Donald Trump bude v roce 2020 zvolen podruhé. Proč? Protože splnil takřka vše, o co ho jeho konzervativní voliči žádali, jakkoli se liberální média často zaměřují na jeho politické neúspěchy. Snížil daně nejbohatším, zajistil konzervativní většinu soudců u Nejvyššího soudu, a uvolnil tak cestu úsilí konzervativců zakázat v celé federaci potraty. Ve výčtu bychom mohli pokračovat a zklamaní snad můžou být jen jeho podporovatelé z řad radikální pravice, podle nichž by měl Trump rozhodně přitlačit v rasových otázkách. Tento typ nespokojenosti s Donaldem Trumpem je ale těžko nažene do náruče budoucího kandidáta demokratů.

Úspěšný politik, který má trable

Podobně ani čeští voliči nemají důvod si svoji podporu Babišovi a ANO rozmýšlet. Česká ekonomika je stále v dobrém stavu (přestože se objevují náznaky, že by to mohlo brzy skončit), nezaměstnanost je na extrémně nízké úrovni, a navíc Babišova vláda pouští významné finanční injekce chudší části české společnosti a především pak českým důchodcům, kteří tvoří velkou část jeho elektorátu. Když k tomu přidáme čím dál konzervativnější jazyk českého premiéra, uspokojuje jeho vláda opravdu velkou část českých voličů. Místo toho, aby se ho opozice pokoušela atakovat v těchto oblastech, sází na soudy a kontrolní mechanismy státu, která má však Babišovo ANO z velké části pod palcem. Babišovy voliče tyto problémy nezajímají a nebudou mít na jejich volební rozhodování výraznější vliv. Zvlášť když on a jeho mediální tým dokáží velmi dobře všechny rány odvracet s poukazem na ekonomické zločiny minulosti, v nichž se točily mnohem větší peníze.

Nedávný výrok Erika Taberyho o tom, že je Andrej Babiš levicový politik, vytočil progresivní levicovou bublinu doběla, ale přesto je potřeba dát Taberymu částečně za pravdu. Babišova vláda totiž čím dál víc připomíná panování ČSSD za Jiřího Paroubka. I jeho vládnutí ze zpětného pohledu působí jako období stability a konstantního růstu syceného evropskými penězi. Paroubkovo pastelkovné a další sociální benefity v mnohém evokují třeba Babišovu podporu jízdenek pro seniory a studenty. V obou případech jde o nesystémové benefity, které sice pravicové voliče rozčilují jako nehorázné plýtvání veřejným rozpočtem, pro cílové sociální skupiny se však jedná o příjemnou úlevu, kterou pocítí mnozí z nich doslova každý den. Tyto sociální skupiny se kromě toho překrývají s Babišovým elektorátem – jednoduché, elegantní, efektivní. Autentičtější levicová politika, která by chudobu řešila strukturálně, často leží za horizontem běžného voliče – nemá v ní příliš důvěru, kdežto ušetřené peníze za levný lístek mu už nikdo nevezme.

Pokud si čeští opoziční politici myslí, že tlak z Evropské unie donutí Babiše rezignovat, jsou neuvěřitelně naivní. Možná Babiše připraví o jedno procento voličů, ale to je tak všechno. Ano, Babišovo chování je nepřípustné a nejspíš i kriminální. Navíc se jedná o druhého nejbohatšího člověka v zemi, který by už teoreticky zneužívat dotace ani nemusel, což svědčí o jeho velmi pokřiveném charakteru. Jenomže Babišův Agrofert to dál dělá a politická podpora hnutí ANO je pořád stabilní. A o voličskou podporu jde v politice především. Opozice jako by vsázela pořád především na to, že Babišovi jeho střet zájmů nakonec zláme vaz.

Obraz nepřítele „našich lidí“

Problémy se střetem zájmů měl Andrej Babiš i v minulosti. A i v případě jiných kauz si vždy vystačil s „účelovkami“ a obviňováním médií nebo správních orgánů z politizace svých kauz. Přitom nikdy neváhá tato obvinění spojit s konspiračním jazykem. Když o dotacích pro Agrofert točila reportáž německá televize, neváhal se označit za oběť, po které jdou, protože je proti uprchlíkům, a v tomto rámování pokračuje i tentokrát. Nespokojenost části českých občanů s Evropskou unií tak Babiš využívá ke zpochybnění vyšetřování své osoby a vlastního střetu zájmů. Na řeči o pirátských „udavačích“ se chytil i hradní mluvčí Jiří Ovčáček, který rovnou psal o spolupráci s cizí mocí. Už v minulosti při rozvíření Babišových kauz se představitelé české ultrapravice hlásili k obraně suverénního národního premiéra, proti „českému Majdanu“ a sorosovskou a neziskovkářskou pakáží.

Tah Evropou může mít ale ještě další politické implikace. Pokud by liberální frakce ALDE hnutí ANO ze svých řad opravdu vyloučila, znamenalo by to Babišův další příklon k autoritářským stranám v europarlamentu a Babiš by jistě vyhrotil i svoji další rétoriku proti Evropské unii. Těsnější aliance s Viktorem Orbánem (jehož Fidesz má mezi evropskými lidovci rovněž problémy) by byla určitě na stole. Konflikt s Evropskou komisí a domácími i evropskými kontrolními orgány může vést k další snaze Babiše o kontrolování státních orgánů. Podle šéfa české Transparency International Davida Ondráčky Andrej Babiš může přežít jen za cenu další orbánizace státu, který by byl plně kontrolován jedním autokratem.

Slova pirátského senátora Lukáše Wagenknechta o převzetí státu už v současnosti bohužel nejsou moc daleko od pravdy, ale česká společnost na takovou situaci prostě není připravena. Babiš chytře ovládl klíčové posty státní správy a ukazuje se, že nikdo neví, co je proti tomu možné udělat. Babišovi oponenti se často spokojují s moralizováním, odkazováním na jeho komunistickou minulost a snaží se přivolat řešení z Evropské unie. EU však zatím vůči členským státům nikdy zásadně nezasáhla (kromě pozastavení hlasovacího práva Rakousku kvůli ultrapravici ve vládě) a těžko předpokládat, že zasáhne v tomto případě.

Lidé na ulicích můžou premiéra znervóznit, ale klíčové pro něj stejně vždy budou předvolební preference. Maximálně bude muset český stát peníze z dotací pro Agrofert vrátit zpátky, což stoprocentně Andrej Babiš využije proti svým politickým odpůrcům, které vykreslí jako udavače. A Ovčáček jako zrádce národa. Babiš se takovými prkotinami, jako jsou zásady právního státu, střet zájmů či neslučitelnost mediální a politické moci, zabývat nemusí a proti takovému soupeři se pak bojuje těžko. O tom svědčí i tápání iniciativy Milion chvilek pro demokracii. Na její demonstrace sice chodí čím dál víc lidí, ti ale nechtějí ani předčasné volby, ani revoluci. Těžko říct, o co tedy vlastně usilují.

Autoři jsou redaktoři Alarmu.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies