Dokud se nevyřeší bydlení a exekuce, nebudeme se mít dobře

Dva základní problémy současné sociální politiky přetrvávají. Dokud s nimi vláda a parlament něco neudělají, nemá smysl ztrácet čas jinými tématy.

Debatou o tom, co dělat, aby se v naší společnosti lépe žilo, se dá strávit nekonečně času. Společenských problémů, se kterými se naše země potýká, je celá řada a každý jistě může přispěchat s vlastním tématem a asi i doložit, proč je právě ono důležité. Přesto jsou tu dva problémy, která je třeba uchopit přednostně, než se budeme bavit o dalších sociálních otázkách – protože když stavíte zeď, musíte mít základy. Jedná se o exekuce a bydlení. Otázky, jako je zvyšování mezd, anebo dostupné kvalitní vzdělání, jsou podružené, protože bez vyřešení zmíněné dvojice problémů se prostě nepohneme dál.

Komu chybí srdce, může použít rozum. Společnost, kde je tolik lidí mimo systém, nemůže fungovat dobře.

V současné době žije v ČR víc než sedm set tisíc lidí v exekuci. Kdo se o problematiku trochu zajímá, ví, že tito lidé většinou dávno nesplácejí původní dluhy, ale ohromná příslušenství, která vznikla v době, kdy se vyplácelo přeprodávat bagatelní dluhy. Pokud započítáme rodinné příslušníky, je exekucemi zasaženo až dva miliony Čechů. To je pětina populace. Když se mluví o chudobě, často se automaticky předjímá, že se týká zejména romské populace. Romů je ale u nás při horním odhadu jen 250 tisíc, a zdaleka všichni nežijí v sociálním vyloučení. Je tedy zjevné, že problém je mnohem širší a rozhodně ho nelze redukovat na nějaký „romský problém“.

Údajně levicová vláda

Můžeme se donekonečna hádat, jaké jsou příčiny tohoto ohromného předlužení, do jaké míry si to lidé zavinili sami a do jaké se stali obětí systému – tedy zejména špatně nastavených pravidel v kombinaci s nízkými mzdami. Jisté je jen to, že bez účinné pomoci pro ně není cesta zpátky. Tito lidé sice často pracují načerno, ale mnoho z nich je zaměstnaných. V domácnostech zasažených exekucemi se to většinou kombinuje tak, že někdo pracuje legálně a k tomu pobírá dávky na bydlení a další členové domácnosti pracují načerno a v bytě nejsou přihlášení. Dávají tak dohromady příjmy, ze kterých nějak dokáží vyžít. Práce v šedé ekonomice je však nárazová, a pokud se stanete obětí nějakého podvodníka, který vám nezaplatí, nemáte dovolání. Rodiny, které tímto způsobem „zneužívají“ sociální systém, rozhodně nežijí v žádném luxusu.

Občas se objeví názor, že je současná vláda levicová. Je-li však jedním z definičních znaků etatistické levice snaha o systémová řešení, nemůže tento výklad obstát. Léta probíraný zákon o sociálním bydlení, který tato vláda slibovala ve svém programovém prohlášení, je definitivně u ledu. Místo toho se Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) vytasilo s patnácti body, které mají sloužit k potírání chudoby a sociálního vyloučení. Většina z nich ovšem míří k větší kontrole příjemců dávek na bydlení a k omezování jejich vyplácení, třeba kvůli tomu, že bydlení není vyhovující. To ale lidem, kteří nyní bydlí například bez tekoucí vody, nepomůže. Program Výstavba zase neklade na obce žádnou povinnost starat se o bydlení svých občanů. Jeden bod se týká exekucí a požaduje oddlužení osob v exekuční pasti bez nastavení minimálního limitu splacení pohledávek. To se nepovedlo, zejména kvůli tomu, že ANO vstřícnější podobu insolvenčního zákona nepodpořilo.

Děti rodičů bez jistého bydlení

Místo toho se teď na MPSV pečou plány na radikální omezení dávek na bydlení a ukončení provozu ubytoven bez náhrady. Výplata dávek na bydlení se ale má omezovat i těm skupinám obyvatel, které ještě nespadly na úplné dno. Přitom analýzy bytové nouze tu jsou a i v mainstreamových médiích už se píše o tom, že problém není v nedostatku bytů, ale v tom, že jsou drahé. A tento problém už zasahuje i čím dál větší počet lidí ze střední třídy. Idea zákona o sociálním bydlení se už vlastně přežila – nyní bychom měli diskutovat o dostupném bydlení tak, aby nepřibývalo lidí v bytové nouzi. Současná vláda však jde přesně opačným směrem, než by měla. Exekuce nechává zahnívat, problém s bydlením prohlubuje a neřeší.

Oblastí, které by se daly zlepšovat, je plno, třeba školství. Jenže děti rodičů, kteří jsou v exekuci, žijí na ubytovnách nebo v nevyhovujícím bydlení a často se stěhují, nemají možnost se v klidu učit a jejich šance na dobré vzdělání jsou mizivé. Pokud jako společnost nechceme akceptovat stav, kdy děti budou žít na ulici, nabízí se jako alternativa umístit je do ústavu nebo pěstounské péče. To je ovšem velmi nákladné. Racionálnější, úspornější i lidštější je pomoci rodičům, aby rodiny zůstaly zachované. Případná reforma vzdělávacího systému a investice do školství tyto děti zasáhnou jen omezeně. Základ je totiž stabilně bydlet ve vyhovujícím prostředí. Škola sama o sobě zázraky udělat nemůže.

Nejprve exekuce, potom mzdy

Lidé v exekuci sice často pracují načerno, ale řada z nich si vydělává i legálně. Tito lidé ovšem nemají žádný zájem na tom, aby se zvyšovaly mzdy, protože se jim tím snižují dávky na bydlení, vypočítávané na základě příjmu před srážkou exekuce. Na pracovištích, kde je část lidí v exekuci, tak nikdy nevznikne koordinovaný tlak na zvýšení mezd. Proto je důležité nejdřív řešit exekuce a až pak výši minimální mzdy. Její zvyšování totiž paradoxně uvrhuje legálně zaměstnané lidi v exekuci do ještě větší bídy.

Představa, že se problém vyřeší větší restrikcí dávek, je zcela mimo realitu. Taková politika jen zvýší počet lidí, kteří přejdou do šedé ekonomiky. Komu chybí srdce, může použít rozum. Společnost, kde je tolik lidí mimo systém, nemůže fungovat dobře, a to ani tehdy, když tito lidé nechodí k volbám. Jejich situace zvyšuje napětí ve společnosti a ve volebních výsledcích se projevuje.

Takže ještě jednou a naposledy: exekuce a bydlení. Dokud se s tím nepohne, můžeme donekonečna diskutovat o kosmetických změnách, ale budeme to dělat zbytečně.

Autorka je redaktorka Alarmu.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies