Foto Mister No, Wikimedia Commons (CC BY 3.0)
Před několika týdny zemřel student pátého ročníku Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Sebevraždu měl spáchat po státnicích, které pět dní před tím neúspěšně vykonal. U fotky zesnulého kolegy, umístěné podle zdejší tradice ve vstupní hale školy, lidé stále nechávají květiny a vzkazy a zapalují svíčky. Že má smrt studenta souvislost se zkouškami, je sice velmi pravděpodobné, ale méně je už jasné, jaký by z toho měla fakulta vyvodit závěr. Online článek týdeníku Respektu publikovaný toto úterý ovšem situaci podstatně zkomplikoval.
S určitým odstupem, pietou a respektem k rodině zesnulého by měla tato událost rozpoutat vážně míněnou diskuzi o průběhu zkoušení a všeobecné atmosféře na Právnické fakultě. Takovou diskuzi ale značně ztěžuje v úterý vydaný článek Ondřeje Kundry z Respektu. Ten se sice z piety správně vyhnul zveřejnění jména zesnulého studenta, zato nezapomněl několikrát zmínit jméno profesora, který jako jediný člen komise navrhoval u dané závěrečné zkoušky nedostatečnou. Konkrétní zkoušející přitom hodnotí vždy jen „svou“ část zkoušky. Každý člen komise má ale právo veta, a tak student u státnic neuspěl.
Otázkou zůstává, do jaké míry se posune péče o psychické zdraví nejen studentů, ale i vyučujících. Tím spíš není možné brát na lehkou váhu jak smutnou zprávu o sebevraždě člena Akademické obce, tak důsledky článku, který naznačuje zodpovědnost zkoušejícího za smrt člověka.
Nejen podobu státnic, ale i průběh ostatních zkoušek na této fakultě studenti dlouhodobě připomínkují a je nutné říct, že Akademický senát se připomínkami zabývá. Na fakultě chybí jakákoli psychologická podpora – jakási záchranná síť, která by díky náležité komunikaci se studenty byla schopna podchytit hrozící neštěstí. Dodnes tu není zřízena ani základní psychologická poradna, běžná nejen na spoustě jiných vysokých škol, ale i na dalších fakultách univerzity. Studenti Právnické fakulty tak sice mají možnost využít služeb specializovaného centra např. na nedaleké Filozofické fakultě, ale kapacity těchto poraden jsou pochopitelně omezené. Ještě nedávno byly navíc poradenské služby pro studenty z cizích fakult zpoplatněny. Každopádně: zahlcenost podobných poraden mimo Právnickou fakultu prakticky znemožňuje vyjít vstříc velké části studentů, kteří tuto konzultaci či pomoc potřebují.
Konkurence, nároky a stres
Je možné, že mnoho studentů si možnost konzultovat svůj stav s psychologem neuvědomuje. Psychické problémy se v části společnosti stále bagatelizují a v právnickém prostředí se už z podstaty profese příliš často neřeší. V atmosféře podobného typu vysokých škol berou studenti drtivou většinu neúspěšných zkoušek jako své zásadní selhání. To v kombinaci s konkurenčním prostředím, které je v praxi čeká, a vysokým očekáváním, které na ně často klade rodina (nebo které na sebe nezřídka kladou sami), znamená značný stres. Někteří studenti – ti, kteří se nebojí o svých zkušenostech mluvit – popisují nikoli výjimečné zkušenosti s prášky, které musejí brát, aby se vůbec byli schopni ke zkouškám dostavit. Že ani léky, ani podstupovaný stres nemají dlouhodobě dobrý vliv na jejich zdraví, je nasnadě.
Článek Ondřeje Kundry (ze zřejmých důvodů na něj neodkazuji – redakce jméno profesora dosud nesmazala) dělá akademické obci nejhorší možnou službu. O konkrétní jméno nebo pojmenování konkrétního „viníka“ zde totiž vůbec nejde. Kromě systému zkoušek a důrazu na prevenci v oblasti psychického zdraví (lze si představit i speciální telefonní linky, fakultní osvětu, sérii diskusí apod.) chybí fakultě především osobnější přístup, bližší kontakt studentů a vyučujících a vzájemná podpora i komunikace. Z daného stavu však není možné vinit žádnou konkrétní osobu.
Dílčích změn v systému zkoušení se dle nového studijního řádu fakulta dočká už od následujícího akademického roku. Otázkou zůstává, do jaké míry se posune péče o psychické zdraví nejen studentů, ale i vyučujících. Tím spíš není možné brát na lehkou váhu jak smutnou zprávu o sebevraždě člena akademické obce, tak důsledky článku, který nesmyslně a veřejně naznačuje zodpovědnost zkoušejícího za smrt člověka.
Autor je student Právnické fakulty UK.