Foto Official U.S. Navy Page, flickr.com
Situace mezi Íránem a Spojenými státy dosáhla opět vysokého stupně napětí poté, co byly napadeny dva tankery v Ománském zálivu nedaleko Hormúzského průlivu. Reakce americké vlády na sebe nenechala dlouho čekat a ministr zahraničí Mike Pompeo okamžitě z útoku obvinil Írán. Americká armáda zveřejnila video, na kterém se údajní vojáci, kteří vypadají jako íránské revoluční gardy, pokoušejí z japonského tankeru odstranit nevybuchlou minu. Měl to být důkaz, že Írán zaútočil na tankery pomocí min. Yutada Katada, prezident společnosti, která provozuje japonské plavidlo, však americkou verzi rozporuje. Podle něj námořníci, kteří byli na palubě napadeného plavidla, viděli létající objekty, což mohly být také kulky či střely z dronu, naprosto ale vylučuje, že by tanker poničila mina nebo torpédo.
Íránská vláda nemá důvod znepřátelit si Japonsko
Trumpův poradce pro národní bezpečnost John Bolton i ministr zahraničí Spojených států Pompeo si ale nechtějí nechat vyhrocenou situaci s Íránem kazit výpovědí svědků, ačkoli sami Američané mimo zmíněné video nepředložili žádné průkazné informace, které by svědčily o íránském útoku. Íránská vláda se pochopitelně vůči americkému nařčení ohradila a přirovnala tento útok k incidentu v Tonkinském zálivu. Írán tak naznačuje, že se jednalo o operaci pod falešnou vlajkou, jinými slovy, že na tankery zaútočili sami Američané, stejně jako při incidentu v Tonkinském zálivu, kdy tento útok na vlastní lodě vedl k ospravedlnění přímého zapojení USA do vietnamské války.
Vše nasvědčuje tomu, že dohoda o íránském jaderném programu pomalu, ale jistě umírá, přestože šéfka zahraniční politiky EU Federica Mogherini stále tvrdí, že ji chce zachránit.
Ačkoli je íránský režim v rétorice Washingtonu často nazýván „šíleným“ a „teroristickým“ státem, ve skutečnosti jedná Teherán spíše pragmaticky. Například když Izrael neustále útočil na íránské pozice v Sýrii a zabíjel jejich vojáky, Teherán byl velmi zdrženlivý a většinou vůbec nereagoval. Je rovněž velmi těžko představitelné, že by Írán zaútočil na japonský tanker v den, kdy zde byl japonský premiér na státní návštěvě. Islámská republika nemá žádný důvod znepřátelit si Japonsko, zvláště pak od doby, co Donald Trump ohlásil odstoupení od íránské jaderné dohody a znovuzavedení sankcí.
Americkou pozici, která jednoznačně vinila Teherán z útoku na tankery, vzápětí podpořila britská vláda, ačkoli Británie se jinak snaží o udržení íránské jaderné dohody při životě. Opoziční předák labouristů Jeremy Corbyn se proti vládě ostře vymezil a prohlásil, že administrativa Theresy Mayové přilévá olej do ohně a obviněními bez důkazů jen zvyšuje riziko války s Íránem. Britský ministr zahraničí Jeremy Hunt naopak napadl Corbyna, že nikdy není schopen hájit britské zájmy. „Od Salisbury po Blízký východ“ prý Corbyn nedokáže obhájit Británii ani její spojence. Hunt by si však měl uvědomit, že Corbyn hájil zájmy Británie právě tehdy, když odmítal invazi do Iráku založenou na lžích.
Silná slova a chybějící důkazy
Podobnou pozici jako Trumpova administrativa a Británie zaujala rovněž Saúdská Arábie, největší rival Íránu v regionu. Saúdský korunní princ Muhammad bin Salmán ihned po útocích vyzval k rozhodnému postupu vůči Íránu. Íránské ministerstvo zahraničí oponovalo Rijádu, že jsou to naopak Súdové, kdo svým militaristickým přístupem vytváří nápětí v regionu.
Írán již počátkem června vyhlásil dvouměsíční ultimátum zemím, které podepsaly mnohostrannou dohodu o íránském jaderném programu, od které loni odstoupily Spojené státy. Pohrozil zejména třem evropským zemím, tedy Británii, Francii a Německu, že se vrátí k jadernému programu, pokud tyto země nevyvinou větší snahu ochránit íránské hospodářství před americkými sankcemi. Podle nových a specifičtějších výhružek chce Írán do deseti dnů urychlit obohacování uranu a přesáhnout smlouvou dohodnuté limity. Íránci přitom tvrdí, že zatímco oni svou část dohody dodržovali, evropské země pro její fungování nic nedělají. Situace je však složitější a Evropa v této věci nemůže dělat žádné zázraky, jelikož americké sankce nezasahují jen Írán, ale i kohokoli, kdo s Íránem obchoduje. Řada evropských firem se tak raději obchodu s Íránem vyhne ze strachu, aby si neuzavřely přístup na americké trhy.
Nyní se zdá, že Trumpovo odstoupení od dohody s Íránem bylo klíčové a jeho krok nakonec dohodu opravdu sabotuje. Vše tedy nasvědčuje tomu, že dohoda o íránském jaderném programu pomalu, ale jistě umírá, přestože šéfka zahraniční politiky EU Federica Mogherini stále tvrdí, že ji chce zachránit. Ovšem co se týče krize v Ománském zálivu, je potřeba nejprve disponovat důkazy. Silná slova, pokud nemáme jistotu, kdo za útokem stál, jsou kontraproduktivní, až nebezpečná. Je tu pochopitelně i možnost, že za těmito útoky je skutečně Írán, ale kroky vůči němu by měly být podniknuty až v případě, že budou existovat jasné důkazy.
Autor je publicista.