Foto pxhere.com
Poslanecká sněmovna schválila tříleté oddlužení pro ty, kteří se zadlužili jako děti. Zákon se týká osob, kterým alespoň dvě třetiny dluhů vznikly před tím, než se stali plnoletými. Bývalí dětští dlužníci budou tři roky procházet insolvencí a oddluženi budou bez ohledu na to, kolik splatí. Vzhledem k tomu, že od senátorů, kteří byli pro vstřícnější oddlužení pro všechny, se nedá očekávat, že by se v tom ještě vrtali, zdá se, že je tu konečně naděje pro všechny ty, kteří se dopustili nějaké té jízdy načerno, popřípadě si na ně v minulosti rodiče zařídili telefon, který pak neplatili, anebo se prohřešili neplacením za odpady. Otevřela se jim naděje na život bez dluhů, nikoli na spravedlnost. Ta by totiž přece jen předpokládala, že třeba šestileté dítě neponese odpovědnost za jízdu načerno a že pokud v minulosti nějací operátoři připustili, aby si rodiče psali smlouvy na své děti, nesli by odpovědnost za dluhy rodiče, třeba i spolu s operátory. A co se slavných odpadů týká, dluhy za ně by měl zaplatit snad ten, kdo tak nesmyslný zákon, který nerozlišoval věk dlužníků, vymyslel.
Především by se mělo konečně zamezit tomu, aby dluhy dětem vůbec mohly vznikat. Pak bychom totiž nemuseli s velkou slávou umožňovat tak úžasně benevolentní oddlužení.
Pro dětský oddlužovací zákon nyní hlasovalo všech 175 přítomných poslanců, nikdo nebyl proti, nikdo se nezdržel hlasování. Širokou podporu měl zákon zjevně proto, že všichni tak nějak cítí, že se někde stala chyba, a toto považovali za nejlepší způsob, jak ji napravit. Mohlo by to být lepší, ale díky aspoň za to. Boj s hydrou v podobě exekucí však ještě zdaleka nekončí.
Dluhy vznikají dál
Poslanci sice letos s velkou pompou odhlasovali novou podobu oddlužení pro všechny, ale celkem nepřekvapivě se ukázalo, že se do něj dlužníci nehrnou. Je totiž nastavené tak, že přináší velkou nejistotu a o oddlužení nakonec u těch, kdo nedokáží splatit třicet procent dluhů za pět let, rozhoduje soud. Netřeba mít velkou fantazii, abychom si představili, že soudy budou rozhodovat různě a oddlužení je spíš sázka do loterie. Během prvního měsíce, kdy začala platit novela insolvenčního zákona, přibylo celkem 3135 nových žádostí. To číslo se dá interpretovat různě. Představuje sice meziročně nárůst o 87 procent, ale vzhledem k tomu, že je u nás v exekuci přes 800 tisíc lidí, muselo by být v prvních letech 70 až 100 tisíc insolvenčních návrhů ročně, aby se lidé vrátili z šedé ekonomiky zpět. Připomeňme, že se exekuce netýkají jen lidí, kteří je mají, ale i jejich rodinných příslušníků, nejčastěji dětí. Dohromady tedy asi dvou milionů lidí.
A tady jsme u dalšího problému. Dětských dluhů je sice možné se za „pouhé“ tři roky zbavit, ale vznikat mohou stále. Že vznikají zejména v rodinách, kde je málo peněz a rodiče jsou v exekuci, je logické. Dát šanci dospělým dlužníkům na oddlužení za jasných podmínek je tedy jedna z věcí, které je potřeba udělat. A za druhé by se mělo konečně zamezit tomu, aby dětem vůbec vznikat mohly. Pak bychom totiž nemuseli s velkou slávou umožňovat tak úžasně benevolentní oddlužení.
Tři roky bez limitu splacené částky se jistě mnoha přísným lidem jeví jako něco, co je zadarmo. Tito hlasatelé odpovědnosti a morálky by si nicméně měli zkusit tři roky žít z toho, co zůstává lidem v insolvenci. A taky by se mohli podívat do Evropy, kde letos na jaře Evropský parlament schválil pro živnostníky možnost oddlužit se do tří let bez ohledu na výši splaceného dluhu. Směrnici musí ještě potvrdit Rada Evropské unie. Až se tak stane, bude už vše v nejlepším pořádku. České děti na tom budou s možností oddlužení stejně dobře jako evropští živnostníci. A být v Evropě jsme přece celou dobu chtěli.
Autorka je redaktorka Alarmu.