Foto Saša Uhlová
Sucho. Tropická vedra. Počasí se stává častým tématem rozhovorů a není to už jen otázka nedostatku jiných témat. Každý má k velkým vedrům i nedostatečným srážkám co říct, některých se ale přeci jen tento fenomén týká víc. „Primárně je problém, že neroste otava, přicházíme tak až o třetinu krmení,“ vysvětluje čtyřiatřicetiletý Jan Švéda, hospodář na Štítecku v okrese Šumperk. Jan Švéda hospodaří na statku, který mu předal tatínek, a hospodařil tu už jeho děda. Otava je druhá seč, která ani letos, kdy sucha byla o něco menší než loni, nevyšla. První seč je v červnu, o prázdninách by pak měla být druhá, jenže když neprší, tráva vyschne a z druhé seče tak není nic. „Dřív jsme krávy pásli od jara až do října, tedy celé vegetační období, teď je musíme už v půlce léta krmit senem z naší sklizně, které bychom normálně používali ke krmení mnohem později. Toto seno nám však ke konci zimy chybí,“ říká Švéda. Období, kdy je potřeba dobytek krmit senem, se tak prodloužilo o tři měsíce. Sucho na podzim navíc ovlivní i růst trávy na jaře, takže letos i později vyháněli krávy na pastvu.
Dražší a dražší krmivo
Farmář Švéda krmí dobytek hlavně senem, protože farmaří v ekologickém režimu, nepoužívá jadrná krmiva, tedy šrot. Dobytek krmí senem a senáží z vlastní produkce. Sucho má ovšem vliv i na nižší kvalitu trávy i sena, v potravě tak chybí dostatek minerálů. Ten pak musí chovatel kompenzovat minerální výživou, která obsahuje prvky jako draslík nebo hořčík, což je další výdaj.
Květnové osvěžení přineslo první seč, ale dál už zase pokračují sucha.
Před pěti lety stál balík sena 500 korun, stejně velký objem krmiva se dnes pořizuje minimálně za dvojnásobek. Výrazné zdražení je pro farmáře, kteří nemají dobrého stálého dodavatele, přitom často ještě vyšší. Loni na podzim opět proběhly tiskem zprávy, ve kterých se psalo o nedostatku sena a o tom, že někde se ceny vyšplhaly dokonce na trojnásobek. Zdražování krmiva má ještě jeden důsledek, o kterém se píše a mluví o něco méně. Jsou jím krádeže sena, které se po zdražení stalo mnohem zajímavějším artiklem pro různé zloděje, překupníky a podvodníky. Komentátoři, kteří se v médiích ke krádežím vyjadřují, tvrdí, že problém je mnohem rozšířenější, než by se mohlo zdát. Postižení farmáři však často nechtějí o tom, že je někdo o seno okradl, mluvit do médií. Celkem pochopitelně nechtějí k sobě a svému senu poutat pozornost.
Květnová záchrana
Po suchém roce 2003, kdy se v médiích poprvé od revoluce začaly objevovat zprávy o tom, jaké má tropické vedro negativní vliv na chovatele zvířat a kdy Agrární komora zřídila krizovou linku, na níž rolníci mohli poptávat krmivo, přišlo další výrazné sucho až v roce 2015. Oproti roku 2003, po němž se situace vrátila do normálu, se však situace opakovala už za tři roky. Rok 2018 byl vyloženě krizový. „To bylo tak strašné, že jsme si říkali, že horší to už být nemůže,“ vzpomíná Švéda na loňské sucho. Jenže letošek není o moc lepší. „Letos nás zachránil květen, kdy pršelo hodně,“ říká vděčně farmář, jenže kýžené srážky koncem měsíce května ustaly, a tak druhá seč letos také nestojí za nic.
„Před třemi lety nám poprvé došla voda ve studni, museli jsme udělat hlubší vrt. Zatím nám to stačí, ale jestli to tak půjde dál, bůh ví, jak to dopadne,“ dává Švéda průchod úzkosti z budoucího vývoje a připomíná, že to není jen český problém. Se suchem mají problém například i v sousedním Polsku.
Pastva zešedne
V souvislosti se suchem se letos na jaře psalo o snižování stavu dobytka, které bylo loni před zimou větší než v předchozích letech. V roce 2018 tak produkce hovězího masa vzrostla téměř o šest procent. Hovězího masa se loni vyrobilo 71 579 tun. Jen v posledním čtvrtletí na jatkách porazili téměř 66 tisíc kusů skotu, což bylo o 8,6 procenta více než ve stejném období předchozího roku. Podle některých odhadů kvůli suchu zemědělci vybili zhruba 5000 kusů hovězího skotu. Jatka nestíhala všechny objednávky, a tak se chovatelé zbavili méně kusů, než by si byli přáli. Na jatkách vznikaly pořadníky na několik měsíců dopředu.
Květnové osvěžení přineslo první seč, ale dál už zase pokračují sucha. „Na jaře se to tu zelenalo, ale pak zase pastva zešedla a my stojíme před podobnými problémy jako loni,“ popisuje farmář. S ohledem na sucho pociťuje Švéda obavy z budoucna. „Máme úzkost, pro nás je to existenční záležitost, loni jsme snižovali stavy,“ přiznává. Jalovice, které chtěli dát do chovu, museli zabít. „Letos jsme si mysleli, že to bude lepší, ale kvůli nedostatku krmení jsme nuceni prodávat mladá perspektivní zvířata vhodná do chovu,“ říká Švéda. Překupníci podle něj kalkulují s problémy, se kterými se farmáři potýkají, a proto snižují výkupní cenu. „Oni moc dobře vědí, že nemáme krmení, všichni se teď snaží dobytek prodávat, to tlačí cenu dolů. Takže na prodeji už teď tratíme. Kdyby to mělo pokračovat, tak krávy nebudeme moct mít,“ uzavírá farmář.
Čekat, co přijde příští rok
Podobný problém řeší i Michael Vavrla, který také musel sáhnout k vybití části stáda. Pětačtyřicetiletý vystudovaný zemědělec, který v minulosti pracoval v kravínu, je zaměstnaný na farmě na Opavsku. I on musel letos snižovat stav zvířat. Z původních pětačtyřiceti ovcí mu jich zbylo dvacet, k tomu se narodilo dvanáct jehňat. Michael Vavrla ovce neposlal na jatka, zabíjí je sám a maso pak prodává, ale není to pro něj obvyklá situace. Ovce totiž primárně chová proto, že je prodává dál. Jenže loňským suchem začalo krizové období, které ani letošní květen nedokázal úplně zvrátit. Problém je stejný jako u ostatních farmářů: z nedostatku vody je nedostatek trávy a tím pádem se musí kupovat drahé krmivo, kterého je potřeba víc, než kdyby se ovce normálně celé léto pásly. Chov se tak jednoduše přestává vyplácet. „Kvůli suchu zdražuje i seno,“ vysvětluje farmář Vavrla. I on dával dříve za balík slámy 500 korun, nyní ho kupuje za tisíc korun.
Další výdaj tvoří nutnost dodávat ovcím v případě sucha vodu. Tu by si za normálních okolností braly z dobře rostoucí zelené trávy. Kvůli suchu tráva neroste a ovce ji tím pádem vyžírají až do kořínků. Kdyby je farmář nechal spást všechnu trávu tímto způsobem, pastvu zdevastují a pak se opět musí sít tráva, což jsou další finance navíc. Co se výhledu do budoucna týká, je zcela zřejmé, že pokud bude současná situace pokračovat, znamenalo by to konec farmaření. „Jediné, co můžeme udělat je, že každý z chovatelů sníží stavy na základě svých možností, které představují jeho finance i pastviny, které má k dispozici. A čekat, co přijde příští rok,“ myslí si Michael Vavrla. „My bohužel musíme reagovat na počasí, které je v současné době nepředvídatelné.“
„Jediné co teď tak můžeme dělat, je modlit se za déšť,“ dodává jeho dcera Nikol. S podobně zoufalým humorem k otázce nejisté budoucnosti přistupuje i farmář Švéda, „Otázka, co dělat do buducnosti, je těžká, tváří tvář nejistotě jsme si říkali, že se musíme se naučit tanec deště,“ uzavírá farmář úvahy o budoucnosti chovu zvířat a farmaření.
Autorka je redaktorka Alarmu.
Text vznikl za podpory projektu Udržitelná Evropa pro každého v rámci kampaně Česko proti chudobě a nerovnostem. Projekt Udržitelná Evropa pro každého byl realizován za finanční podpory Evropské unie. Sdělení nereprezentuje názory Evropské komise a za jeho obsah odpovídá výlučně jeho autor.
