Foto Patrik Salát
Jak by asi vypadal svět, kdyby většina lidí jednoho dne zmizela? Odpověď na tuto otázku můžeme hledat na místech, jako je Akarmara. Ta byla kdysi rozkvétajícím předměstím sovětského důlního města Tkvarčeli nacházejícího se dnes v neuznané republice Abcházie. (Abcházie vyhlásila nezávislost na Gruzii v roce 1992. V letech 1992-1993 probíhal mezi oběma zeměmi ozbrojený konflikt a spory se dosud nepodařilo vyřešit) Ještě v sedmdesátých letech 20. století měla Akarmara kolem 5000 obyvatel. Většinou se jednalo o rodiny horníků, kteří pracovali v úhelných dolech okolo města Tkvarčeli (v Abcházii Tkvarčal). Po rozpadu Sovětského svazu se kdysi vzkvétající místo postupně proměnilo v ruiny. Hlavní příčinou se kromě ekonomického kolapsu a vojenského konfliktu mezi Abcházií a Gruzií (1992–1993) stalo uzavření úhelných dolů. Sami Abcházci dnes Akarmaru nazývají městem duchů.
Vzpomínky na Sovětský svaz
Podle dokumentu BBC by v Akarmaře mělo žít v současnosti asi pětatřicet lidí. My jsme viděli pouze dva. Namísto lidí se po ulicích Akarmary procházejí prasata a kozy. Starými rozpadlými domy prorůstají stromy a kolem silnice, kde kdysi jezdila nákladní auta naložená uhlím, nyní kvetou květiny v barvách modré, růžové nebo fialové. Asi kilometr od Akarmary leží samotné město Tkvarčeli. Výkvět Gruzínské sovětské socialistické republiky dnes nevypadá o moc lépe. Dominantou města jsou vysoké komíny nefungujících továren, které se pomalu rozpadají a zarůstají trávou. Ulice ve městě jsou liduprázdné, v parcích se pasou koně a všude kolem je možné vidět opuštěné domy s vymlácenými okny.
„Byl jsem tam v šedesátých letech, ještě v dobách Sovětského svazu. Tkvarčeli bylo nádherné a čisté město,“ zavzpomínal gruzínský historik Gia Anchabadze, když jsme se ho dotazovali na historii města. „Tkvarčeli bylo konstruováno ve čtyřicátých letech 20. století jako hornické město. Nemá žádnou dlouhou historii. Dnes se v Abcházii nazývá městem hrdinů, protože odolalo obklíčení, ve kterém se ocitlo během gruzínsko–abchazské války.“ Ještě v roce 1989 mělo město přes dvacet tisíc obyvatel. Dnes v Tkvarčeli žije asi pět tisíc lidí. Podle našeho abchazského průvodce Alcháze, který vyrůstal v tkvarčelském regionu, všichni rádi vzpomínají na doby SSSR, kdy se lidem ve městě žilo lépe.
Alchazova slova potvrzuje například ruská fotografka a autorka knihy The Song of Tkvarcheli (Píseň Tkvarčeli) Maria Gruzdeva. Ta magazínu British Journal of Photography řekla: „Žít a pracovat v Tkvarčeli bylo privilegium nejen pro horníky, ale i pro inženýry a akademiky. Tkvarčeli bylo stvořeno jako zhmotnění snu sovětských architektů o vytvoření dokonalého města.“ Dnes už je však toto dokonalé město plné rachotících továren pouhou vzpomínkou. Dostatek pracovních příležitostí ve městě není ani pro obyvatele, kteří se v něm rozhodli zůstat. Z toho důvodu se někteří vydávají za prací na pobřeží Černého moře, kde mají během léta – díky turistům ze sousedního Ruska – alespoň nějakou šanci na výdělek.
„Hodně lidí během léta pracuje na pobřeží v Suchumi, Gudautě nebo Gagře. Zimu se pak snaží přečkat tady ve městě,“ vysvětluje nám Alcház s pohledem upřeným na monumentální vlakové nádraží, které připomíná chátrající náhrobek, na němž je azbukou napsáno Tkvarčeli.
