Konec pseudoměsta

Podivné podnikání v centru Prahy se konečně začíná stávat předmětem mediálního i politického zájmu. Dokážeme z toho něco vytěžit pro širší společnost?

Už začátkem devadesátých let se atraktivní historické centrum Prahy začalo stávat místem, které bylo schopné vytvářet nemalé ekonomické zisky. Přitáhlo tehdy pozornost řady tuzemských i zahraničních podnikatelů, kteří tu začali zakládat nové hotely a prodejny a poskytovat různé služby orientované na turisty. Jenže s mnoha poctivými podnikateli dorazila i řada nepoctivých, kteří si svobodu vydělávat peníze vyložili po svém.

Když se člověk ztratí ze zřetele

Úcta k místu, sounáležitost s místní komunitou, ochota něco městu vracet, to všechno jsou morální imperativy, které nemůžete nikdy přímo vymáhat, ale jsou implicitní celému našemu systému zákonů, nařízení, vyhlášek a z nich vyplývajících daní a poplatků. Problémem je, že skutečnost je přesně tak vágní, jako snaha o její chytrý popis – ve výsledku negativní externality jsou jen málokdy vypořádány v jejich plné výši. Nám místním tak každé zrušené pekařství nahrazené obchodem se sklem nebo prodaná matrjoška kradly kousek z toho, co „máme“, ale také toho, co jsme nebo bychom rádi byli.

Média začínají konečně výrazněji vnímat změnu pražského centra a politici i v období po volbách častěji artikulují problémy, nad kterými jejich předchůdci dlouho zavírali oči.

Nové skutečnosti se přizpůsobovala také městská infrastruktura, a to zcela logicky. Historické jádro se totiž brzy stalo synonymem pro nejkoncentrovanější území z hlediska ekonomické aktivity v Česku, ať už bychom sledovali pouliční prodej, množství kanceláří v uvolněných bytech nebo čistě účelové zakládání sídel firem, zejména společností s ručením omezeným. Na to reagovali s otevřenou náručí mnozí politici, kterým bylo toto území na kratší či delší období svěřeno. Dnes se však ukazuje, že se v úhrnu jednalo o přístup, který úplně ztratil ze zřetele místního člověka.

Najednou tu stál: pečlivě promazaný stroj Praha 1. A jen čekal, až město postihne to, k čemu se od začátku milénia pomalu schylovalo: masivní příjezdový cestovní ruch. Dva a půl milionu turistů v roce 2000, po deseti letech dvojnásobek a bezmála osm milionů v loňském roce na straně jedné, zanedbaná a jen málo rozvíjená turistická infrastruktura a ledabylá ochrana trvale bydlících obyvatel na straně druhé. Nikdo sice nemohl předpokládat takový rozmach platforem prostředkujících krátkodobé ubytování, které přinesly tak zásadní problémy v soužití dovolenkářů s rezidenty, zároveň ale nikdo nemohl čekat, že to všechno dopadne nějak jinak.

Regulace podnikání pochopitelně nemohla najít zvláštní popularitu na území, které bylo vždy možné považovat za baštu pravicových stran. Přestože stejně jako dnes existovaly kontrolní orgány místní samosprávy, chyběl étos, který by do centra pozornosti postavil místního člověka i v době mimo předvolební období. Důsledky toho byly dalekosáhlé.

O „historických“ vozidlech a jiných traktorech

Situaci bezradnosti celého systému dobře ilustruje pondělní tiskové prohlášení Magistrátu hlavního města Prahy ke kontrolám takzvaných pseudohistorických vozidel. Těch se v pražském centru v  posledních letech vyrojilo více než sto, a přestože se po celou dobu pohybovaly přímo před zraky všech politiků, úředníků i policistů, nedošlo doposud k jejich rozsáhlé a efektivní kontrole, z níž by kdokoli dokázal vyvodit jakékoli důsledky.

V prezentaci radního pro dopravu Adama Scheinherra se přitom dočteme, že během jedenácti kontrolních dnů v období mezi 25. červnem a 23. srpnem 2019 proběhlo 58 kontrol pseudohistorických vozidel (tzv. replik veteránů), okružních turistických autobusů (tzv. Hop On Hop Off bus) a dalších nespecifikovaných nestandardních druhů přepravy v centru města (Tschu-Tschu vláčky), z nichž v 55 případech došlo ke zjištění závad. A nebyly to chybějící lékárničky: deseti vozidlům byla přímo na místě zakázána další jízda a byly odvezeny odtahovou službou (nebezpečné a ohrožující závady), jedno vozidlo bylo zajištěno službou kriminální policie (nejasná identifikace, absence značení identifikačního čísla vozidla (VIN), dvaadvaceti vozidlům byla po provedení kontroly technického stavu zkrácena a omezena platnost technické kontroly na dobu třiceti dnů, během kterých musí závady odstranit a absolvovat novou STK.

Dále se dočteme, že obecně jsou přepravní služby poskytovány v rozporu s podmínkami taxislužby nebo linkové dopravy. Z dokladů chybí například potvrzení o oprávnění k podnikání, výpis ze živnostenského rejstříku, koncesní listina, objednávka přepravy, doklady k provozování taxislužby, doklady k provozování linkové dopravy.

Technický stav? Chybějící, neúplné nebo pozměněné značení VIN, chybějící nebo neúplný štítek, rezerva, povinná výbava, mlhová svítilna, bezpečnostní pásy, přepínací zařízení bezpečnostních pásů, protikusy bezpečnostních pásů, airbagy, značení LPG.

A co konstrukce vozidla? Uchycení kol jedním šroubem, podomácku svařovaný rám vozidla, ostré vyčnívající hrany na obvodu vozidla a na kolech, zpětná zrcátka z motocyklů, nefunkční světlomety, nefunkční stěrače a ostřikovače, nehomologované bezpečnostní zasklení a nehomologované světlomety, zkrácená sedadla.

Vozidla jsou registrovaná v několika různých kategoriích, například jako blíže neurčené lesnické a zemědělské stroje, traktor a sněžná rolba, v jednom případě jako šestimístný motocykl s pohonem LPG.

Turistických autobusů jezdí po Praze už několik desítek, přesto jim často chybí doklad o oprávnění k podnikání, výpis ze živnostenského rejstříku nebo koncesní listina, objednávka přepravy nebo doklady k provozování linkové dopravy. Může se objevit chybné nebo chybějící označení vozidla obchodním jménem dopravce, provozování linkové dopravy probíhá v rozporu s podmínkami licence nebo zcela bez ní. Chybně vedený záznam o době řízení, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku, nedodržení dob řízení, bezpečnostních přestávek a odpočinků asi nikoho nepřekvapí.

Třešničkou na dortu jsou potom dva takzvané tschu-tschu vláčky, které brázdí pražské centrum již od devadesátých let. Mají neodpovídající registraci a dělají tschu-tschu tak moc, až překračují emisní limity čtyřnásobně, při startu dokonce dvěstěnásobně.

Nová doba

Jak je vůbec možné, že taková vozidla prošla technickou kontrolou? Celá věc místy nabývá obrysů detektivního románu – pseudohistorická vozidla se sestavují a pro provoz na evropských komunikacích schvalují v Polsku, kam tak snadno nedohlédneme, technickou kontrolu a emise „umí“ zejména na dvou blíže neurčených místech v Ústí nad Labem a Lovosicích. Osvědčení sice bývá zpravidla předmětem kontroly, několik dlouhých let se však téměř nic nedělo a pro příslušné orgány byla všechna zmíněná turistická vozítka neviditelná, ačkoli se i vzhledem k často agresivnímu chování jejich řidičů jednalo o záležitosti, které jsou na první pohled zřejmé. V předchozím roce sice obdobné kontroly probíhaly na popud Prahy 1 a došly k podobně katastrofickým zjištěním, avšak bez dlouhodobého výsledku. Je za tím tedy organizovaný zločin? Nebo obyčejná liknavost příslušných úřadů? Strukturální problém koordinace různých kontrolních složek a nekompatibility městských částí s velkou Prahou? Nebo je to étos bezmezné svobody podnikání, který už dávno hodil místní obyvatele přes palubu a zavelel nám, abychom nekladli překážky vydělávání peněz? Jednoznačnou odpověď zatím nemáme.

Co je však evidentní, že se dnes nacházíme v nové situaci. Média, včetně zahraničních, začínají konečně výrazněji vnímat změnu pražského centra a místní i magistrátní politici i v období po volbách častěji artikulují problémy, nad kterými jejich předchůdci dlouho zavírali oči, a neopakují jen pořád dokola univerzální zaklínadlo „až bude okruh“. Může to být důkaz toho, že pohár trpělivosti přetekl, případně důsledek generační obměny v pražské komunální politice, možná však stojíme před rozsáhlou diskursivní proměnou, jež nám umožní nový pohled na město a na život v něm. Stále více ho vnímáme nejen jako stroj, který dává někomu vydělat, ale také jako místo, v němž lidé žijí a které prožívají nejen při cestě do zaměstnání a z něj. S touto proměnou vnímání veřejného prostoru Praze jistě pomáhají další evropská města čelící turistické zátěži: stále častěji se o nich totiž mluví v kontextu nezamýšlených důsledků nadměrného turismu a s tím související kvality života. To vrací do centra pozornosti zpomalený život místních i hodnoty diametrálně odlišné od všudypřítomných frází o mobilitě, flexibilitě a sdílení.

Jak už nás ale historie mnohokrát poučila, zapudit nové démony zpátky pod zem nedokážeme. Zvykli jsme si na ně a oni se stali naší součástí. Možná se tedy zbavíme absurdně špatného podnikání, jakým jsou různé pseudohistorické sněžné rolby, možná pochopíme, že růst měst a jejich zvelebování k životu je nevyhnutelnou nutností, takže se naučíme lépe řídit to, co se děje v ulicích a na náměstích. Náš životní styl se nicméně nevrátí na jakousi autentickou, idealizovanou úroveň doby před globalizací, před platformami nebo před Instagramem. Pokud tohle pochopíme a zjistíme, jak toho využít v náš prospěch, náš závodní stroj bude patřit mezi vítěze celého závodu. První krok na cestě z pseudoměsta máme zřejmě za sebou.

Autor je sociolog a obyvatel Prahy 1.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies