Další letní díl pravidelné série Mix měsíce pro nás připravila producentka FOQL, která patří k výrazným postavám polské experimentální elektronické scény. Té se posledních pár let dostávalo zvýšené pozornosti i díky velkým festivalům elektronické hudby, jako je Unsound v Krakově, kterému se daří zviditelňovat hudebníky a hudební projekty, jež by jinak zůstaly stranou zájmu. Unsound pomohl i aktivitám Justyny Banaszczyk, která zde pod svým uměleckým jménem FOQL už dvakrát vystupovala. Momentálně se snaží především vybudovat fungující projekt, který by zahrnoval mediální platformu nebo kolektivní bookingovou agenturu, napomáhající nadějným projektům, aby se prosadily i na Západě. V současné době rozjíždí s kolektivem spolupracovníků vlastní komunitní rádio s názvem Radio Kapital, ve kterém se mimo hudbu věnuje i diskuzím, vysílají se zde umělecké pořady a do vysílání se snaží zapojit i migranty, kteří jsou jinak zcela odtrženi od polské většinové společnosti. V následujícím rozhovoru jsme si povídali mimo jiné i o squatech v Polsku a o tom, jakou roli sehrály pro elektronickou scénu. FOQL pro náš web připravila exkluzivní mix z kazet, ve kterém zazní především nahrávky polských elektronických projektů. Mix si můžete poslechnout a stáhnout na našem soundcloudovém kanálu.
Jaké to bylo vyrůstat v postkomunistickém průmyslovém městě, jakým v devadesátých letech byla Lodž?
V Lodži už nějakou dobu nežiju, ale je to zajímavé město, které mělo v devadesátých letech poměrně aktivní hudební scénu. I když jsem byla v té době ještě moc mladá na to, abych se dění osobně zúčastnila, změnilo mi to život. Chtěla jsem se zapojit zejména do tehdejší punkové scény. Chodila jsem na hudební školu a hrozně se tam nudila. Škola byla zaměřená hlavně na klasickou vážnou hudbu. Jakmile jsem školu dokončila, utekla jsem od ní, co nejdál to šlo.
A nakonec ses do punkové scény zapojila?
Začala jsem chodit na punkové koncerty se svými kamarády. V Lodži ale existovala taky poměrně velká scéna elektronické hudby. Zejména drum’n’bass, elektro, ale i industrial. Punk byl proto hodně propojený s elektronickou hudbou. Pamatuju si hlavně na DJs, kteří na tehdejších akcích hráli. Existovalo zajímavé propojení mezi Lodží a Berlínem. Hodně lidí z Lodže jezdilo do Berlína, kde si pořizovali vinyly s novou hudbou.
Jak tohle propojení mezi Lodží a Berlínem vzniklo?
Myslím, že prostřednictvím squatů. Lodž byla vůbec prvním městem v Polsku, kde existovaly squaty. První squat se zde objevil už na začátku devadesátých let. Squaty jsou ale i v Poznani nebo Varšavě. Je přitom zajímavé, že squaty ve Varšavě jsou umístěné přímo v centru města. Nechápu, jak je možné, že pořád existují. Jeden squat je například přímo naproti policejní stanici. Squat Syrena má velmi zajímavou historii. Budova byla okupována squattery v reakci na vraždu Jolanty Brzeské, která byla ve Varšavě nejhlasitější aktivistkou za práva bytových nájemníků. Postavila se tehdy tamější mafii, která začala skupovat městské byty a kšeftovat s nimi. Jednoho dne našli její na uhel spálenou mrtvolu v lese za městem. Syrena tak vznikla jako živoucí památník a aktivity jejích obyvatel se zaměřují na lidi, kteří mají problémy s bydlením. Pokud hledáte místo, kde se konají hudební akce, musíte do squatu Przychodnia. Pořádají tam rave party pro tisíce lidí. Každopádně pořád musíte mít na mysli, že Varšava je liberální ostrůvek uprostřed země, která je ovládána ultrakonzervativní stranou Právo a spravedlnost. Zatímco ve Varšavě jsou místní daleko otevřenější například LGBT komunitě, v menších městech to mají takoví lidé velmi těžké.
Politická situace je v Polsku špatná, ale co hudební scéna? Jak je na tom ta?
Politická situace v Polsku je hodně špatná, ale hudební scéna je ve skvělé kondici! Obzvláště pak elektronická, experimentální a improvizační scéna. Je hodně různorodá a je v ní hodně aktivních kolektivů, labelů a hudebníků, kteří se sbližují a snaží se spolupracovat. Varšava je takové epicentrum, ale jsou zde i menší scény v Gdaňsku, Poznani, Krakovu nebo Vratislavi. Dokonce i v dalších menších městech existují různé DIY hudební festivaly. Myslím, že za dobrou kondici polské hudby může i festival elektronické hudby Unsound v Krakově. Nabízí místním projektům možnost předvést se v mezinárodním kontextu a opravdu to funguje. I v mém případě to fungovalo. Hrála jsem na Unsoundu dvakrát a od té doby jsem měla stále více nabídek na hraní a různé spolupráce. Hudba je pro mě nyní dokonce i zdrojem živobytí. Ano, jsem sice chudá, ale je mi to jedno. Navíc mám spoustu volného času. Vím, že to nebude trvat věčně, ale zatím si to užívám.
Mluvila jsi o spojnici mezi Lodží a Berlínem. Nepřemýšlela jsi o tom, že by ses přestěhovala do Berlína?
Ne, určitě ne. Berlín se mi moc nezamlouvá. Je tam všeho až příliš. Jsem aktivista za svoji lokální scénu, takže stěhování do Berlína pro mě nedává žádný smysl. Tam už je všechno dávno zavedené a zajeté. Pro mě je větší zábava zůstat v Polsku a budovat zde nezávislou hudební scénu.
Je kolektiv Oramics součástí tohoto procesu?
Oramics je feministický kolektiv, který organizuje party, koncerty a workshopy. Pomáháme producentům a DJs, kteří chtějí začít dělat hudbu. Spolupracuji taky například s labelem Pointless Geometry. Dříve tu fungoval i velký kolektiv Trzecia Fala, který dával dohromady umělce a hudebníky z polské experimentální a noisové scény. Teď jsme začali s vysíláním nového komunitního rádia s názvem Radio Kapital. Zapojilo se do něj hodně lidí. Není to jenom o hudbě. Budeme vysílat různá umělecká vysílání, diskuze a spoustu dalších věcí. Chceme taky spolupracovat s migranty a zapojit je do vysílání. Polsko je zemí „bílého muže“ a menšiny jsou od většinové společnosti víceméně odříznuty.
Co se s tím dá dělat? Je v Polsku nějaká politická strana, které bys dala svůj hlas?
Nevím, nikdo to neví. Hlavní opoziční silou je liberální koalice, která udělala v minulosti tolik chyb. Je to vlastně jejich vina, že se teď Polskem prohání ta nacionalistická vlna. Máme tady levicovou stranu Razem, ale ta je velmi malá a slabá. Já věřím v politický aktivismus zdola. Je to taky jediná věc, která se v současné době dá dělat. Můžeš se aspoň snažit věnovat vlastní komunitě a zapojit do toho co nejvíc lidí. To je koneckonců hlavní důvod, proč se nechci přestěhovat do Berlína nebo kamkoliv jinam.
Co máš momentálně v plánu?
Oramics je teď v Evropě hodně vidět, proto se snažíme naše další kroky plánovat velmi opatrně. Plánujeme showcase akce v různých evropských městech. Do budoucna chceme pracovat na kolektivní agentuře, která by se starala o zdejší hudebníky z elektronické scény. Zatím totiž žádnou strukturu, která by takovým způsobem fungovala, nemáme. Musíme ji vybudovat. Je důležité mít vlastní média, rádio, bookingovou agenturu a podobně. Napomáhá to tomu, že tě kluby a pořadatelé akcí na Západě berou daleko vážněji. Nechybí nám kvalitní hudba nebo talentovaní umělci, ale spíš mediální platforma, která by prosazovala naši tvorbu. V současné době už spolupracujeme s různými festivaly, jako je například Tauron Nowa Muzyka, a snažíme se jim třeba pomoct vytvořit různorodější line-up. Zároveň kurátorujeme různé stage na ostatních festivalech v Polsku, máme vlastní klubové večery a v Poznani máme v klubu Projekt Lab uměleckou rezidenci. Myslím, že se nám postupně daří skutečně něco vybudovat. Dosud jsme s Oramics jako hudební label nefungovali, ale zrovna tento týden vydáváme velkou charitativní kompilaci na podporu LGBTQIA organizací v Polsku.