Oslava chaosu

Foto YouTube

Další večer hudebního cyklu A2+ bude oslavou chaosu, hluku a nepředvídatelnosti. Vystoupí španělsko-polský kolektiv EL ANIMA a.k.a AENIMAL sestávající z projektů Krapoola, Aaron Jhis, Akaamok a Gespenster. Line-up ani počet setů nejsou dopředu určeny. Garantem překvapení je muž, který v Praze s projektem Krapoola i coby DJ už několikrát v minulosti vystoupil: kdyby mohl mít chaos krále, David Gomez by byl dokonalým kandidátem.

Půjde v první řadě o experiment s formátem koncertu. V současné době probíhá po celém světě tolik událostí, které se zaštiťují pojmy experimentální hudba, noise či improvizace, že kdyby tato označení byla pravdivá, museli bychom už dávno žít nejen v mnohem lepším, ale i zajímavějším a zábavnějším světě. Ve skutečnosti žijeme spíš na tržišti – dennodenně smlouváme, licitujeme, lákáme, podbízíme se a vyměřujeme cenu. Každý máme svůj stánek a snažíme se co nejvíc utržit, ještě než se setmí. Koncert zpravidla není radostná a svobodná událost, ale dopředu nalinkovaná akce s pevným harmonogramem a line-upem, zaštítěná portfolii vystupujících umělců, v nichž se to hemží odkazy na zjednodušující žánrové kategorie a na další, zpravidla slavnější umělce. V případě vystoupení kolektivu El Anima nic takového nebudeme potřebovat. Kdo chce, může si prozkoumat linky na tvorbu účinkujících; místo obvyklých promotextů publikujeme inspirativní Teze o noisu, které před více než deseti lety napsal baskický zvukový tvůrce a teoretik Mattin (přeložila Marta Martinová):

Co je to ksakru noise? Hluk je právě kvůli své neurčitosti tou nejanimálnější lidskou aktivitou/praxí. Pokusit se ho ustálit nebo z něj učinit žánr je podobná hovadina jako věřit v demokracii.

Vyprodukujete-li hluk, pravděpodobně vás někdo uslyší, což znamená, že noise je společenská aktivita.

Dělat noise může kdokoli, ale jeho revoluční potenciál pochází od těch, kteří chtějí narušit komodifikaci noisu.

Když někdo říká „tohle je dobrý noise“ nebo „tohle je špatný noise“, znamená to, že nepochopil, oč běží.

Noise bez významu a účelnosti je revoluční, dokud se nestane oporou někoho nebo něčeho.

Tím se ovšem neříká, že noise v kapitalismu může být autonomní aktivitou. Pokud ale ani jazyk, ani bomby nepomůžou zničit realitu, s pomocí noisu se můžeme zbavit úzkosti.

Je důležitější rozmrdat mysl posluchačů než vlastní uši – a naopak.

Proces identifikace, který se objevuje s tím, jak lidé dělají noise, musí být soustavně odmítán. Být noiser je ještě ubožejší než být hudebník.

Dělníci předchozích století byli dlouho nejbrutálnějšími performery noisu, byť nepřímo. Povědomí o naší minulosti by mělo být součástí přítomnosti.

K ekonomické exploataci stále dochází, přestože výsledkem noisu není produkt. Sám proces tvoření noisu se stal objektem finanční a symbolické tržní hodnoty.