Uměle vyvolaná panika nad hnutím BDS odvádí pozornost od neonacismu

Letos v létě se napříč Evropou a Spojenými státy šíří značná panika ohledně aktivit hnutí Boycott, Divestment, Sanctions (Bojkot, stažení investic, sankce) známému pod zkratkou BDS. Projevila se i v České republice, když Federace židovských obcí v ČR zařadila článek Zuzany Schreiberové Proč (už) nejsem sionistka: má cesta tam a zase zpátky pro Alarm do výroční zprávy o projevech antisemitismu za rok 2018.

Bývalý ministr zahraničních věcí Velké Británie Jeremy Hunt hnutí BDS příkře odsoudil se slovy, že „bojkot Izraele – jediného židovského státu na světě – je nutně antisemitský“. Německý Bundestag pak dokonce v květnu schválil zákon, který aktivity hnutí BDS označuje jako antisemitské. Později v květnu varoval Felix Klein, zástupce německé vlády pro boj proti antisemitismu, že „v současnosti již nemůžeme Židům doporučit, aby nosili jarmulku na všech místech Německa v kteroukoli denní dobu“. Jeho prohlášení zaznělo jen několik dnů před konáním každoročního pochodu al Quds v Berlíně. V červnu byl ředitel Židovského muzea v Berlíně Peter Schäfer nucen odstoupit z funkce poté, co dovolil muzeu sdílet na Twitteru článek deníku Die Tageszeitung pojednávající o skupině 240 židovských a izraelských akademiků podepsaných pod otevřeným dopisem adresovaným Bundestagu, v němž kritizovali nově schválený zákon namířený proti hnutí BDS. Deník Der Spiegel v investigativním článku prozkoumal proces projednávání tohoto zákona, a zjistil, že jej provázelo intenzivní lobování proizraelských skupin Value Initiatives a Middle East Peace Forum (Naffo). I tento článek byl v izraelském tisku a mezi vůdci německých židovských organizací označen jako „antisemitský“.

Ohrazuji se proti démonizaci kritiků Izraele

Panika ohledně hnutí BDS se značně rozšířila i v USA. Na začátku léta už 27 států schválilo legislativní opatření proti hnutí BDS. Když v červnu Alexandria Ocasio-Cortez označila detenční centra pro migranty na jihu USA jako „koncentrační tábory“, vyvolala tím množství kritických reakcí, které jí vytýkaly znevažování holokaustu a obviňovaly jí z urážky celého židovského národa. Centrum Simona Wiesenthala ji obvinilo z „urážky obětí genocidy“ a Anti Defamation League ji napomenula za nepřiměřené přirovnání.

Existuje mnoho židovských skupin, které výslovně schvalují a podporují BDS, a to jak ze solidarity k Palestincům, tak jako vyjádření odporu vůči bílé nadřazenosti.

Muzeum památky holokaustu v USA (USHMM) bylo ještě radikálnější: zveřejnilo prohlášení, které plošně odmítá jakákoli přirovnání k holokaustu. V odpovědi na tato prohlášení podepsalo 580 akademiků – z nichž mnozí mají přímé vazby na muzeum – kritický dopis, v němž odmítlo prohlášení muzea, že „je třeba zásadně odmítat jakákoli přirovnání k holokaustu – nebo k událostem, které k holokaustu vedly – jako zásadně ahistorická“. Na konci července Kongres drtivě schválil rezoluci o odmítnutí aktivit hnutí BDS poměrem hlasů 398 ku 17, což bylo vnímáno jako rozhodné umlčení kritických hlasů ohledně vztahu USA k Izraeli, které vznesly Alexandria Ocasio-Cortez, Rashida Tlaib a Ilhan Omar.

Jako americký Žid, historik specializující se na dějiny židovského národa a holokaustu a signatář obou dopisů se musím velmi důrazně ohradit proti tomu, jak je v současné době hnutí BDS kritizováno a démonizováno. První problém je, že názory označující hnutí BDS jako antisemitské představují taktický manévr proti všem legitimním kritikám upozorňujícím na to, jak se stát Izrael vypořádává s Palestinci žijícími na okupovaných územích. Další, neméně důležitý problém spočívá v tom, že panika nad hnutím BDS odvádí pozornost od mnohem nebezpečnějších hrozeb, které pro Židy – a pro další menšiny – představuje bílý supremacismus a neonacismus.

V nejhorších obdobích konfliktu mezi Izraelem a Palestinci z okupovaných území zaznívalo mezi západními liberály silné rozhořčení nad teroristickými útoky palestinských radikálů, ačkoli by jinak byli ochotni podpořit palestinský boj za nezávislost. Izraelské vojenské útoky na palestinské civilisty, jejichž oběti obvykle převyšovaly oběti akcí palestinských teroristů, však obvykle nevzbuzovaly žádné rozhořčení, a často ani žádné reakce západního světa.

Přehlížení skutečného antisemitismu

Během devadesátých let, kdy probíhala první a druhá intifáda, byly často slyšet námitky typu „Palestince bychom podpořili, jen pokud by zanechali násilného odporu a orientovali se na nenásilné protesty“. Sebevražedné útoky, bomby v autobusech, házení kamenů – to vše bylo pro liberály natolik nepřijatelné, že kvůli tomu museli ignorovat systematický útlak Palestinců ze strany Izraele, který zahrnoval popravy bez náležitých soudních procesů, okupaci palestinského území a pravidelné vojenské akce proti civilistům.

Hnutí BDS od svého vzniku v roce 2005 používá strategii nenásilného odporu proti Izraeli, přesně jak si západní liberálové přáli. BDS se snaží donutit Izrael k dodržování mezinárodního práva pomocí nenásilných akcí, které vyzývají k bojkotu tohoto státu v ekonomických, sociálních, kulturních, politických a akademických záležitostech. Navzdory těmto pacifistickým snahám o zmírnění útlaku Palestinců jsou však západní liberálové a progresisté stále na jedné straně s izraelskými politickými vůdci a sionistickými organizacemi, kteří hnutí BDS označují jako silně antisemitské. A navíc jej zobrazují jako největší současnou hrozbu pro jediný židovský stát na světě.

Stále častěji se ozývají názory o vzniku „nového antisemitismu“, jehož ukázkovým ztělesněním má být právě hnutí BDS. „Nový antisemitismus“ prý představuje největší ohrožení Židů od nacistického holokaustu. Mnoho židovských organizací vypracovalo studie, které tvrdí, že antisemitismus je na vzestupu, a řada komentátorů tvrdí, že prý začíná „nová válka proti Židům“. Ačkoli se mnoho takových názorů snaží obrátit naší pozornost k blížící se katastrofě, zdá se, že jejich hlavní motivací nejsou ani tak aktuální hrozby, kterým v současnosti Židé čelí, jako spíše snaha zabránit debatám, výzkumům a politickému aktivismu, vznášejícím radikální kritiku způsobu, jakým se stát Izrael chová vůči Palestincům.

Ve skutečnosti však mnohem větší ohrožení představuje „starý antisemitismus“, o němž je třeba udržovat povědomí. V České republice byly antisemitské incidenty vcelku vzácné, ale v současnosti se začínají objevovat častěji. V červnu byl poškozen památník na pražském Hlavním nádraží, který připomíná záchranu židovských dětí před nacisty. V červenci byl zase poškozen nově rekonstruovaný židovský hřbitov v Osoblaze. V Německu zažívá neonacismus největší vzestup od konce druhé světové války, což se projevilo například masovými pochody v Chemnitzu/Saské Kamenici v roce 2018 a vraždou Waltra Lübckeho za jeho prouprchlické postoje letos v červnu. V USA se bílí supremacisté inspirují v Trumpových rasistických prohlášeních a politických opatřeních. Za cíle si vybrali synagogy, židovská komunitní centra a židovské hřbitovy. Při střelbách v synagogách v Pennsylvánii a Kalifornii byly zabity desítky Židů. Nedávnou masovou střelbu v texaském El Pasu, při níž zahynulo dvacet lidí, měl na svědomí bílý supremacista, který chtěl „zabránit invazi Hispánců do Texasu“.

Neoživujme staré mýty

Nesmíme dovolit, aby diskuze kolem hnutí BDS zastínily nelegální a nemorální okupaci Palestiny. A také aby přehlušily skutečné hrozby, kterým čelí Židé i další etnické a náboženské skupiny v Evropě a ve Spojených státech. Existuje mnoho židovských skupin, které výslovně schvalují a podporují BDS, a to jak ze solidarity k Palestincům, tak jako vyjádření odporu vůči bílému supremacismu. Sionismus dosáhl obrovského úspěchu, když se mu podařilo vytvořit národní stát Izrael s pevnými hranicemi, armádou, volebním systémem a atomovými zbraněmi. Bylo by historicky a fakticky chybné označovat hnutí BDS jako antisemitské, když i v této situaci mnoho izraelských i jiných Židů vznáší námitky vůči tomu, jak se stát Izrael chová k Palestincům.

Pokud bychom chtěli trvat na tom, že proti Izraeli nelze protestovat, ani jej bojkotovat, že kolektivní moc nelze analyzovat ani o ní diskutovat, nebo bychom chtěli argumentovat, že Židy nelze obvinit z násilí proti jinému národu, protože si prošli jednou z největších genocid v dějinách lidstva, dostali bychom se do slepé uličky. Takový přístup by ve skutečnosti oživil starý antisemitský mýtus o zvláštní pozici, jakou Židé zaujímají mezi ostatními národy, a zabránil by všem kritikám toho, jak Izrael jedná s Palestinci na okupovaných územích. Pokusy rozšířit definici antisemitismu tak, aby zahrnula aktivity, které rozhodně nejsou nijak namířené proti Židům, mohou mít jediný hmatatelný výsledek: omezí naší schopnost rozpoznávat, izolovat a kritizovat všechny skutečně antisemitské projevy.

Autor je historik specializující se na dějiny židovského národa a holokaustu. Působí na Wake Forest University v Severní Karolině. Napsal knihy The United States and the Holocaust: Race, Refuge, and Remembrance (USA a holokaust: rasa, útěk, památka) a The Revolutionary Roots of Modern Yiddish, 1903–1917 (Revoluční kořeny moderního jazyka jidiš, 1903–1917). Je členem poradního sboru organizace Jewish Voice for Peace.

Z anglického originálu The Made-up Panic over BDS Distracts Us from the Neo-Nazi Threat přeložil Jan Susa.