Foto Facebook Andrease Kalbitze
Volby do zemských parlamentů v Sasku a Braniborsku, tedy v bývalém východním Německu, přinesly podle očekávání jednoznačný úspěch AfD. Ztratily naopak všechny ostatní strany kromě Zelených, což odpovídá celoněmeckému trendu. Ve vládách ovšem budou pravděpodobně pokračovat předešlé koalice rozšířené o Zelené.
V Braniborsku vyhrála opět SPD (26,2 procenta), AfD získala 23,5 procenta (tj. skoro dvojnásobek oproti minulým volbám), následuje CDU (16 procent), Zelení (10,8 procenta), Die Linke (10,7 procenta) a několik mandátů získali nezávislí a malé strany. Rozložení mandátů znamená, že bude možné s většinou jednoho hlasu sestavit koalici sociálních demokratů, Die Linke a Zelených.
AfD získala téměř třetinu hlasů a v obou zemích se etablovala jako nejsilnější opoziční strana. Obě kandidátky přitom vedli zástupci ultranacionalistického křídla spojeného s neonacistickou scénou.
Zelení budou potřeba i v Sasku, kde dosud vládla velká koalice SPD a CDU. Zde vyhrála CDU (32,1 procenta), následovala AfD se svým celoněmecky nejvyšším výsledkem 27,5 procenta, Die Linke se propadli o osm procent na 10,4 procenta a Zelení polepšili si na 8,6 procenta. Sasko tedy ovládla pravice, ale protože CDU vyloučilo dopředu spolupráci jak s Die Linke, tak s AfD, nejpravděpodobněji se rýsuje koalice CDU, SPD a Zelených.
Napojení na neonacisty
Preference AfD nevěstily dlouho nic dobrého a její lídři v obou zemích dokonce mluvili o ambicích vyhrát volby a vládnout. To se jim nakonec nepovedlo. Demokraticky a levicově smýšlející obyvatelé východu Německa si tak mohou oddechnout. Je to ovšem velmi hořké vydechnutí. AfD získala téměř třetinu hlasů a v obou zemích se etablovala jako nejsilnější opoziční strana. Obě kandidátky přitom vedli zástupci ultranacionalistického křídla spojeného s neonacistickou scénou, otevřeným rasismem a revizionistickým postojem k německým dějinám dvacátého století.
Braniborský Andreas Kalbitz má osobně blízko k hlavní postavě tohoto proudu Björnu Höckemu. V roce 2007 se například účastnil krajně pravicové demonstrace v Aténách, kde spolu se šéfem neonacistické NPD Udem Vogtem a dalšími kamarády vyvěsili z okna hotelu hákový kříž. Saský spitzenkandidát AfD Jörg Urban má výrazně jinou minulost. Dlouho vedl ekologickou organizaci a angažoval se i v Pirátské straně. Nicméně i on zastává krajně pravicové názory a patří do stejného křídla AfD jako Kalbitz. To vše nepředstavuje problém pouze pro Sasko a Braniborsko, lokální úspěch strany bude mít efekt na celostátní úrovni, protože vítězstvím ještě posílí ultrapravicová část AfD, kterou má v hledáčku i spolkový Úřad pro ochranu ústavy.
Propad levice a odpor zdola
Asi nejhůře dopadla v obou zemích strana Die Linke, která měla v těchto zemích tradičně silné postavení a chápala se jako „východní hlas“ německé politiky, který hájí zájmy těch, kteří v postkomunistické transformaci skončili na straně poražených. Saské vedení strany označilo výsledek za „katastrofu“. Jednou z mála světlých výjimek je publicistka a aktivistka Juliane Nagel, která v tradičně levicovém a alternativním Lipsku ve svém okrsku zvítězila s necelými třiceti procenty a získala tak od voličů přímý mandát.
Právě veřejnost navázaná na struktury občanské společnosti, neziskové organizace, nezávislou kulturu i autonomní levicové projekty přitom sledují vývoj ve společnosti s velkým znepokojením a hledají způsoby, jak zabránit dalšímu posouvání společnosti doprava. Zvláště v Sasku pro ně totiž znamená ohrožení i konzervativní CDU, která sice zatím odmítá vládnutí s AfD, nicméně často přebírá její pravicově populistický slovník a témata. Výsledkem je utahování šroubů v zákoně o policii, omezování podpory neziskovým organizacím a rasistické výroky směrem k lidem s tmavou barvou pleti, kteří již teď žijí ve strachu před opakujícími se rasistickými útoky.
Právě proti posunu doprava, fašistickým a autoritářským tendencím se konala v saských Drážďanech minulý víkend čtyřicetitisícová demonstrace nazvaná #unteilbar, tedy nedělitelní.
Jak ovšem napsal analytik David Begrich, „rozhodující zápasy se nebudou odehrávat v Lipsku, Drážďanech, Postupimi nebo Rostocku. Ty budou v Köthenu, Altenburgu, Grimmě a dalších malých městech“. I proto byla už před volbami spuštěna aktivistická kampaň Wann wenn nicht jetzt (Kdy, když ne teď), která má za úkol propojovat a podporovat nejen občanské struktury, ale také ty, jimž hrozí ztráta bydlení nebo rasistické útoky.
Autor je spolupracovník redakce.