Izrael čekají parlamentní volby a premiér Benjamin Netanjahu pravděpodobně stane v čele tohoto blízkovýchodního státu už pošesté v řadě. Podporu mu dlouhodobě zajišťuje především bezpečnostní politika, která hraje na tomto specifickém území zcela zásadní roli. Za jeho vládnutí se ale také extrémně urychlila výstavba civilních osad na okupovaném Západním břehu Jordánu. Celá problematika má hluboké historické kořeny sahající až ke vzniku izraelského státu v roce 1948 a především k Šestidenní válce z roku 1967, kdy Izrael vojensky obsadil palestinská území v Pásmu Gazy a na Západním břehu Jordánu. Takřka všechny státy světa včetně Česka označují tato území za okupovaná a výstavba civilních osad porušuje mezinárodní právo. Podle Ženevské úmluvy totiž okupační mocnost „nemůže deportovat nebo přesunout část svého vlastního obyvatelstva na území, které obsadila“.
Kromě dvou a půl milionu Palestinců dnes na Západním břehu žije více než 600 tisíc Izraelců. „Izraelská vláda motivuje Izraelce, aby se usazovali na Západním břehu, dotacemi na bydlení a nemovitosti. Jako Izraelec tady můžete žít a platit za bydlení asi o 20 až 30 procent méně, než byste zaplatili v Izraeli,“ říká v reportáži novinářka Aline Jaccottet. „Izrael není jedinou demokracií na Blízkém východě. Je to fráze, která nás neustále vystavuje kritice. Beru nás jako národní, etnický stát, který ochraňuje naši etnickou menšinu v tomto regionu,“ říká mluvčí židovské komunity v Hebronu Yishai Fleischer. Reportáž ze Západního břehu uzavírá svou temnou předpovědí Jeff Hapler, ředitel Izraelské komise proti demolicím: „Vidím anexi Západního břehu jako reálnou možnost v následujících šesti měsících. Můžete mít rezoluce OSN, vlády mohou být kritické, ale dokud nejsou sankce, je to Izraeli jedno. A Evropa a mezinárodní společenství sankce nikdy nedovolí. V tomhle smyslu si může Izrael dělat, co chce, a nikdo ho nezastaví.“