Britští bankéři před soudem. Připravili evropské státy o desítky miliard eur

Probíhající soudní proces v Bonnu je jen dílkem ze skládačky rozsáhlých bankovních podvodů londýnské City.

Před soudem v německém Bonnu stanuli 4. září britští investiční bankéři Martin Shields a Nicholas Diable. Oba dva jsou obvinění a zároveň také hlavní svědkové v „největším soudním procesu zabývajícím se finančními podvody v poválečné historii země“, jak o něm píší německá média. Takzvané „cum-ex“ podvody řízené z centra Londýna měly v podobě daňových úniků připravit několik evropských zemí o více než šedesát miliard eur. „Krádež století“, jak o ní píše Le Monde, je také důvodem, proč je jeden z whistleblowerů skandálu velkým zastáncem Brexitu. Doufá totiž, že by mohl oslabit vliv londýnského investičního bankovnictví na evropské finanční instituce. Proces by měl trvat do ledna příštího roku.

Shields a Diable čelí více než šestisetstránkové obžalobě, jež čítá 34 případů daňových podvodů mezi lety 2006 až 2011, kdy oba pracovali v Londýně. Nejdříve působili jako obchodníci s akciemi pro německou banku HypoVereinsbank a vzápětí v investičním fondu Ballance Capital s kancelářemi v Londýně, Gibraltaru, na Kajmanských ostrovech a Britských Panenských ostrovech. Oběma hrozí deset let odnětí svobody, ale v případě spolupráce s vyšetřovateli na odhalení podvodu v celé jeho šíři se může jejich trest snížit. Dánská DRTV označila tuto skupinu bankéřů jako „muže, kteří zplundrovali Evropu“. Ve středu 18. září proběhlo první veřejné líčení, v němž jednačtyřicetiletý Shields vysvětloval, jak podvod fungoval.

Muži, kteří zplundrovali Evropu

Podle Guardianu Shields popsal obraz londýnské bankéřské scény, která využívala schopností nejlepších vědců z britských univerzit, aniž by je seznámila s morálními a legálními následky jejich poradenství. Finanční průmysl byl prý primárně zaměřen na zajištění maximálního zisku. „Jedním ze způsobů byla daňová optimalizace: vyhýbat se daním, jak nejvíce to bude možné, a využívat veškerých příležitostí, které objevíme nebo vytvoříme. To ale nebyl žádný tajnůstkářský přístup několika jednotlivců. Vnímal jsem to jako jasný a otevřeně komunikovaný přístup většiny velkých bank a jejich zákazníků,“ řekl Shields.

Složitý mechanismus cum-ex spočívá v tom, že „si účastníci v době rozhodné pro výplatu dividendy mezi sebou rychle vyměňují akcie s nárokem a bez nároku na dividendu, takže finanční úřady ztrácejí přehled o jejich vlastnictví. To následně umožňuje získat od finančních úřadů několikanásobnou refundaci daně z kapitálového příjmu“. Shields u soudu s pomocí powerpointové prezentace popsal celý „ekosystém cum-ex“, komplexní spletenec obchodních transakcí, a ukázal, že i ten nejjednodušší cum-ex obchod zahrnoval minimálně dvanáct transakcí. S jeho komplikovaným finančnickým žargonem měl prý u soudu potíže i překladatel do němčiny.

Po pěti letech cum-ex obchodů si sám Shields skrze Ballance Capital přišel na 12 milionů eur. Časem prý začal mít pocit viny, protože peníze mohly být využity třeba na stavbu nemocnic, škol nebo veřejných komunikací. „Často se sám sebe ptám, jestli bych věci neudělal jinak. Vzhledem k tomu, co teď vím, je odpověď jasná. Součástí cum-ex průmyslu bych se dnes už nestal,“ přiznal soudu. V první dekádě 21. století měly prý cum-ex obchody ráz celosektorového průmyslu a zahrnovaly hustou síť bank, společností, právníků, makléřů a finančních poradců. Z toho důvodu v soudní síni sedělo velké množství právníků zastupujících banky a finanční instituce, které mohou být do skandálu namočeny, pokud soudce v Bonnu retroaktivně rozhodne, že cum-ex obchody porušovaly zákon. Na skandál se totiž přišlo až v roce 2016. Všichni aktéři do té doby využívali mezery v zákoně, která byla odstraněna v roce 2012. Do té doby tedy o explicitní porušení zákona nešlo.

Organizovaný zločin bílých límečků

U soudu zároveň chyběli tři další zásadní podezřelí, považovaní za klíčové postavy celého podvodu – německý daňový právník Hanno Berger a byznysmeni Sanjay Shah a Paul Robert Mora. Posledně jmenovaný založil v roce 2008 společnost Ballance Capital, kde Shields a Diable pracovali a která se specializovala právě na cum-ex obchody. Do roku 2015 byl zároveň registrován jako ředitel tzv. Cinnamon Clubu, indické restaurace poblíž Westminsterského paláce, která byla populární mezi londýnskou politickou a byznysovou elitou. Podle Die Zeit měl být Cinnamon Club centrem cum-ex obchodování: právě zde byly jednotlivé obchodní transakce vymýšleny a později oslavovány. Jeden z insiderů ho popsal jako „salónek cum-ex“. Mora spolupracoval s největšími jmény mezinárodního finančnictví, jako jsou společnosti Merrill Lynch, Credit Suisse nebo UniCredit.

Podle ministra spravedlnosti Severního Porýní-Vestfálska Petera Biesenbacha nyní v Kolíně nad Rýnem probíhá 56 šetření zahrnujících kolem 400 podezřelých ve spojitosti s cum-ex obchodováním. Přes 400 osob a společností čelí žalobě v Dánsku. Odhady tvrdí, že Německo přišlo o 31,8 miliard eur, Francie minimálně o 17 miliard, Itálie o 4,5 miliardy, Dánsko o 1,7 miliardy a Belgie o 201 milionů eur. „Kolínské vyšetřování došlo do fáze, kdy žalobci hovoří o cum-ex jako o organizovaném zločinu bílých límečků s nepředstavitelným dopadem,“ řekl ministr Biesenbach.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies