Centrum Prahy tíží prázdné byty, v Airbnb jich může být až třetina

Se starostou první pražské městské části Pavlem Čižinským (Praha 1 sobě) jsme hovořili o nedostupnosti bydlení, rozmachu krátkodobých pronájmů a návalech opilých turistů.

Hnutí Praha sobě nejdřív udělalo vítr na Praze 7, na Praze 1 jste porazili dlouholetého starostu Oldřicha Lomeckého (TOP 09). Jak se to dělá, když chce člověk vyhrát volby?

Osobně to vnímám tak, že v celé Praze byla dlouhodobě velká nespokojenost s politickou situací a poptávka po změně. Ve volbách zafungovalo víc faktorů. Na rozdíl od jiných jsme měli zkušenosti z radnice na Praze 7, kde už naše politika zafungovala. To mohl být pro voliče určitý argument, že nejsme žádní mluvkové, ale jsou za námi i konkrétní činy. Nebudu zastírat, že mě ten výsledek překvapil – pozitivně, samozřejmě. Hlavně to, že občané volili dost jinak, než jak by odpovídalo investicím do volebních kampaní. Investice stran bývalé koalice a strany pana Lomeckého se na výsledcích moc neprojevily. I když je otázka, co v samotné kampani mohli udělat jinak, aby dopadli lépe. Zkrátka si myslím, že bývalé vedení Prahy 1 už dávno před volbami ukázalo, jaké je.

Sedíte na jejich místech už téměř rok. Potvrdilo se to, co jste před volbami na vedení radnice kritizovali? Jaké hlavní problémy jste po nich zdědili?

Přišlo nám třeba skandální, jakým způsobem došlo k prodloužení některých nájemních smluv. Bylo to uděláno tak, abychom je nemohli vypovědět. Šlo o nájemní smlouvy s nízkým nájmem; původně byly na dobu neurčitou, takže je šlo vypovědět v nějaké lhůtě. Ale bývalá koalice provedla to, že tyhle smlouvy prodloužila na dobu určitou, třeba na pět nebo šest let, abychom to nemohli změnit. To bylo jasně účelové. Na druhé straně musím čestně říct, že leccos, co z vnějšku vypadalo hodně nekale, zevnitř tohoto úředního systému nějaký smysl dává. Systém, jakým funguje úřad, jak má nastavené procesy a kritéria, je docela spletitá věc. Takže někdy se opravdu může stát, že navenek vypadá nějaké rozhodnutí účelově, ale při pohledu zevnitř, z logiky toho úřadu, to tak hrozné není.

Oldřich Lomecký po volbách říkal, že důvodem jeho nezvolení byly problémy, se kterými ze své funkce nemohl nic dělat. Jmenuje třeba Airbnb a vytlačování původních nájemníků. Je to tak? Jak k tomu přistupujete vy?

Osobně si nemyslím, že bývalý starosta Lomecký získal tak málo hlasů vinou toho, že čelil neřešitelným problémům. Ztratil důvěru mnoha lidí, kteří prohlédli, že to, co je na povrchu, pak uvnitř neplatí. My se s těmi takzvaně neřešitelnými problémy snažíme něco udělat, ačkoli věci jako Airbnb, opilí turisté a celkově narušování nočního klidu skutečně vedení radnice neumí vyřešit mávnutím kouzelného proutku. Samozřejmě, že pravomoci starosty jsou omezené.

Co přesně s tím tedy hodláte udělat?

Změnili jsme komunikaci a celkově způsob jednání. Styl politiky bývalého vedení radnice byl tak trochu „něco za něco“. Bylo to takové to „Vy něco chcete, tak co za to dáte Praze 1, když vám pomůže?“. Když opustíme tenhle kupecký styl, myslím, že ve výsledku získají všichni větší užitek.

A konkrétně, třeba v otázce Airbnb, kde snad už každý pátý byt na Starém Městě slouží jako krátkodobé ubytování? Vytlačování starousedlíků z pražského centra je přece velký problém…

Jsou teorie, že to může být i více, některé zdroje mluví až o čtvrtině nebo třetině bytů v Airbnb. Na rovinu – tenhle problém by měli v první řadě řešit vrcholní zákonodárci. Za Prahu 1 máme zástupce v odborných komisích hlavního města, kde tlačíme na to, aby se v parlamentu zákon schválil, ale rozhodnutí je na poslancích. Z toho vyplývá, že se musíme co nejhlasitěji účastnit veřejné debaty. Snažíme se vysvětlit a dostat do povědomí, že u Airbnb nejde o žádnou sdílenou ekonomiku, ale o zneužívání soukromých bytů, které měly sloužit k bydlení lidí. Ty byty jsou ale využívány úplně jinak.

Takže jako radnice s tím nemůžete dělat nic jiného než tlačit na magistrát a poslance?

Na Praze 1 máme možnost ovlivnit naše vlastní prostory a náš majetek. Tam takovou praxi můžeme potírat a důsledně to děláme, určitě víc než dříve. Můžeme taky zkoušet jednat s některými většími správci bytů v režimu Airbnb, někteří jsou k tomu ochotní, s těmi se samozřejmě zkusíme dohodnout. Kromě toho teď pracujeme na projektu, v jehož rámci bychom chtěli vytipovat nějaký vhodný příklad pro sousedskou žalobu. Jde o to, aby se soudy zabývaly situací, kdy se někdo cítí obtěžován tím, že jeho soused využívá svůj byt pro sdílené ubytování. Kdyby soud řekl, že to je možné v takovém případě zakázat, mohl být to být precedent do budoucna a rozhodně posun vpřed.

Místostarosta Pavel Nazarský také nově apeluje na občany, aby neváhali volat policii v případě rušení nočního klidu v takových bytech. Policie by na místě měla dát pokutu rušitelům a postoupit informace živnostenskému odboru. Na základě toho může dostat pokutu také provozovatel, jehož provozovna musí být nahlášená, označená a podnikání legální. Pokud se podaří prokázat rušení nočního klidu, provozovna dostává vyšší pokuty než jednotlivec. Tím může být vyvíjen tlak na legální provozovatele, aby se více starali o situaci v pronajímaných bytech, měli třeba vlastní kontroly v noci nebo si lépe vybírali svoje návštěvníky, s ohledem na sousedské vztahy. Tento postup budeme teď teprve testovat.

Starosta to tedy dnes zakázat nemůže?

Starosta doopravdy takové právo nemá. Soudy už v minulosti rozhodly, že samotné využívání bytu pro přechodné ubytování na Airbnb prostě na pokutu není. Na tom samozřejmě taky celý ten boom s krátkodobým ubytováním v bytech stojí.

Další problém, který trápí centrum Prahy, jsou opilí turisté. Prý to chcete řešit zákazem prodeje alkoholu a omezením otevírací doby hospod v nočních hodinách. Je to tak?

Ve večerkách, které sídlí v našich prostorách, zákaz prodeje alkoholu po dvaadvacáté hodině již platí. Ale tady bych chtěl debatu uvést na pravou míru. O omezení otevírací doby hostinských zařízení přemýšlíme jako o krajní variantě, pro případy a konkrétní lokality, kde by nefungovalo nic jiného. To je třeba příklad Dlouhé třídy a jejího okolí, kde je koncentrace opilých lidí v noci prostě obrovská. Hluk, který způsobuje místní party zóna, není slučitelný se spánkem nebo odpočinkem ostatních lidí. A to není všechno. Další hluk způsobují třeba auta, kterých tam podle policie dokáže projet až 1500 za hodinu. Takže kdyby nepomohlo nic z mírnějších opatření, která provádíme, máme jako poslední instanci zavírací hodinu. V západní Evropě je to nakonec běžné opatření.

Jaká mírnější opatření tedy dnes zkoušíte?

Děláme toho v téhle oblasti podstatně víc než minulá radnice. V nočních hodinách zvyšujeme počty policistů v ulicích, hlavně okolo Dlouhé třídy. Cíleně omezujeme auta, která tudy projíždějí. Ale je jasné, že jenom represivně to nepůjde, neustálé zásahy policie systémově nic nevyřeší. Vyjednáváme s konkrétními podniky o dobrovolných opatřeních, aby nebyla nutná přísná plošná regulace. Připravujeme také dlouhodobou komunikační kampaň zaměřenou na turisty s cílem apelovat na jejich chování v centru v nočních hodinách.


Omezování otevíracích hodin je celkem kontroverzní krok, určitě bude mít řadu odpůrců. Nemůže vás to poškodit? Nebo jinak – čím chce Praha sobě udržet energii a podporu pro své hnutí, kterou dostala od voličů?

Teď udržujeme energii tím, že se snažíme poctivě pracovat. A té práce není málo. Marketing a podobné věci budeme řešit, až to bude nutné. Nosná politická témata máme, možná jich je dokonce až moc. Teď je podle mě důležité neuhýbat před problémy a řešit, co je potřeba, i když to zrovna nemusí přinášet politické body.

Jedno z těch nosných témat v celé Praze by mohly být rostoucí ceny bydlení, nemyslíte? Hrozí, že se pro velkou část společnosti stane ekonomicky nedostupné. Řešíte to nějak?

Soustředíme se na to, aby byly efektivně zapojené bytové kapacity městské části. Zjistili jsme, že v majetku Prahy 1 máme docela dost bytů, které z různých důvodů nejsou využívány. Žádný použitelný byt městské části by neměl ležet ladem. Systémové řešení ale v rukou nemáme. Nevyužívané byty jako celek, otázku motivace jejich vlastníků, aby je dali k dispozici, má na stole magistrát a primárně by se tím měli zabývat poslanci.

Jedna věc je dostatek bytů k pronájmu, druhá věc je ale jejich cena…

To samozřejmě taky řešíme. My tu dokonce máme i jisté sociální bydlení, třeba ubytovny Ve Smečkách. Ta ale připadá v úvahu jen pro vysloveně nouzové případy. U obyvatel obecních bytů zohledňujeme sociální kritéria, většina našich nájmů je výrazně levná. Nejčastější cena se pohybuje tuším kolem 125 korun za metr čtvereční, aktuálně mírně roste, tak řekněme na 150 korun. Což je pořád hluboce pod tržní cenou. Je fakt, že tu jsou byty poměrně velké, to tu cenu trochu zkresluje. Problém s minulou koalicí byl spíš v tom, že tyto levné nájmy umožnila jenom určité skupině obyvatel.

Takže chcete změnit způsob, jakým byty nabízíte k využití?

Budeme na to muset připravit novou koncepci. Počítáme s tím, že část bude sloužit jako sociální byty, další část bude fungovat jako dostupné bydlení. V další kategorii budou takzvané stabilizační byty pro lidi, kteří pracují v potřebných profesích. A část bytů uplatníme „normálně“ tržně.

Před časem v médiích proběhl spor ohledně návrhu sledovat využití bytů prostřednictvím elektroměrů, jak navrhovali Piráti. Debata skončila poměrně rychle a pokud vím, v praxi nic nepřinesla. Proč je tak složité zajistit lidem trochu dostupnější bydlení?

V té debatě vnímám dvě roviny. Z jedné strany se ozývá: málo se staví, je třeba zjednodušit stavební řízení. A druhá strana říká: to nemá cenu, byty se využívají investičně, takže jich můžeme postavit, kolik chceme, ale na trh se stejně nedostanou. Přiznám se, že v téhle fázi nedokážu jasně určit, kdo má větší pravdu. Problém je rozhodně obojí, liší se to ale podle konkrétní lokality. Třeba za Prahu 1 bych mohl říct, že podstatou problému jsou nevyužívané byty, příliš příležitostí pro výstavbu nových bytů v centru nemáme. Ale už v sousední městské části to může být jiné. Ono totiž nejde jen o ceny nájmů, ale i o pořizovací ceny bytů. U nás je pořád velký hlad po vlastnickém bydlení. A na to je snižování cen nájmů krátké, tam je prostě potřeba stavět nové byty, nebo motivovat vlastníky existujících bytů, aby je nenechávali prázdné.

A jak se to dá udělat?

Z vedení radnice těžko, to se bez parlamentu neobejde. Ale jsou zahraniční příklady, kde se můžeme inspirovat, i když ne všechny se k nám dají beze zbytku přenést. Třeba naše současná politika na Praze 1 a snaha využít maximálně obecní majetek, to je podobné tomu, jak řeší bytovou situaci Vídeň. Jenže Vídeň jako město vlastní mnohem větší podíl bytového fondu na svém území. Takže ovlivní víc lidí i celkově podmínky pro bydlení jenom tím, že jako vlastník a nájemce nastaví konkrétní podmínky. Na Praze 1 vlastníme méně než deset procent bytového fondu, to je nesrovnatelné. Takže naši politiku potřebujeme doplnit i o takové věci, jako jsou dohody s investory, aby stavěli byty místo nebytových prostor, nebo aspoň nepřekolaudovávali bytové domy na ubytovny a kanceláře.

Moje poslední otázka se týká jiné kauzy. Dlouho se řešilo, co dál s pražskou Nemocnicí Na Františku. Prý na její provoz nebyly peníze, padaly různé nápady včetně prodeje. Vy jste ji nedávno převedli na magistrát. Vyřešil se tím ten problém?

Vyřešil. Současné vedení pražské radnice evidentně chce, aby hlavní město hrálo aktivnější roli ve zdravotní politice. To bych viděl jako rozumný krok. Praha by měla koordinovat spolupráci mezi svými zdravotnickými zařízeními, nemá jenom tuhle nemocnici, ale i polikliniku a další zařízení a služby. Když je pospojuje a zkoordinuje, bude moci lépe vyjednávat s pojišťovnami a dostane víc prostředků na kvalitnější zdravotní služby pro Pražany. Je přece nesmysl, abych se jako starosta Prahy 1 zabýval řízením nemocnice, která se má podílet na zajištění zdravotních služeb pro celé město. Z podstaty věci patří řada otázek – včetně zdravotní politiky – na úroveň magistrátu.

 

Čtěte dále
Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image