Foto web České spořitelny. Digitálně upraveno
Syn chodí do čtvrté třídy ZŠ Hroznová v Brně a letos měl zřejmě šanci stát se finančním ředitelem, marketingovým stratégem, analytikem konkurence nebo alespoň prodavačem či propagátorem kávy zdarma pod značkou České spořitelny. Nic z toho ale nebude. Zazdila jsem jeho kariéru nesouhlasem s účastí na propagačním projektu České spořitelny nazvaném Abeceda peněz. Projekt má oficiálně zvyšovat finanční gramotnost dětí, reálně ale jejich vnímání finančních zásad a hodnoty lidské práce deformuje, když dětem vypráví pohádku o jedné hodné bance, která štědře rozdává peníze, a o práci, za kterou se nemusí platit. Náplň programu navíc není přiměřená věku devíti- až desetiletých dětí – nejedná se o jednoduchou finanční gramotnost, ale o pojmy a procesy daleko přesahující chápání žáků čtvrtých tříd.
Projekt je zkrátka koncipován tak, aby upevnil u dětí a jejich okolí povědomí o České spořitelně. To je jeho hlavním cílem.
Že mohu s akcí i nesouhlasit, patrné nebylo. Na třídních schůzkách nám paní učitelka oznámila jako hotovou věc, že se škola do projektu zapojila, že potrvá to celé pololetí, bude to náročné, promítne se to do běžné výuky a je nutné intenzivní zapojení rodičů. K podpisu nám rozdala formulář České spořitelny se souhlasem s focením dětí pro propagační účely banky. Rodiče začali hromadně podepisovat a já jsem začala kverulovat. Oznámila jsem paní učitelce, že s akcí nesouhlasím a zapojovat se nehodlám. „Tím ale poškodíte hlavně syna, paní Jančaříková.“
Nakonec jsem napsala přímo řediteli školy, a sice,že kromě vlastní účasti odmítám i účast syna. Akci vnímám jako zneužití výuky a dětí k propagaci značky České spořitelny a je mým zákonným právem nesouhlasit s tím, aby se syn podílel na propagačních akcích komerčních subjektů – byť je toto zneužívání dětí a výukového času zaštítěné školou. To ředitel nerozporoval a syna jako jediného z obou čtvrtých tříd z akce vyřadil. Škola synovi bude muset vytvořit náhradní plán tak, aby i bez účasti na projektu splnil rámcový předpis vzdělávání určený MŠMT.
Jak projekt vypadá v praxi
Oficiálně se tedy jedná o projekt na zvyšování finanční gramotnosti dětí, jehož „absolvováním děti naplní rámcový předpis vzdělávání určený MŠMT pro první stupeň vzdělávání“. Přenesený do reality čtvrtých tříd vypadá projekt následovně:
- Probíhá celé pololetí, tvoří integrální součást výuky napříč několika předměty a souvisejí s ním i průběžné domácí úkoly (ten první z Českého jazyka se týká vymyšlení loga a názvu budované firmy).
- Děti si vymyslí název fiktivní firmy, předmět podnikání a rozdělí si pozice (finanční ředitel, obchodní ředitel atd.). Na základě čeho budou pozice přidělovány, netuším. Vím jen, že celá třída/firma je dále rozdělena na dílčí pracovní týmy po čtyřech dětech a že se do těchto týmů děti rozdělily samy.
- Děti si mají osvojit pojmy jako podnikatelský záměr, kapitál, maximalizace zisku, investice, cenová politika, konkurence (paní učitelka nám tyto pojmy četla z náplně programu pro čtvrté třídy).
- Třída jde jeden den místo výuky navštívit pobočku České spořitelny, která je jim představena jako zajímavé a dobrodružné místo (setkají se s ředitelem, uvidí sejfy atd.).
- Česká spořitelna daruje dětem tři tisíce korun jako vstupní kapitál pro jejich podnikání. Částku děti vracet nebudou. Banka jim prostě peníze jen tak dá.
- Vstupní kapitál mají děti za úkol výrobou a následným prodejem svých produktů co nejvíce zhodnotit na závěrečném jarmarku a utrženou částku si celou nechají.
- S tím, že by děti skončily v mínusu, se nepočítá. Banka na svých stránkách píše: „Vzhledem k podpoře pedagoga a odborníků z České spořitelny věříme, že taková situace nenastane. Od rodičů a blízkých pak lze očekávat podporu na jarmarku, kde budou děti prodávat své služby a výrobky.“
- Na výrobě produktů se intenzivně podílejí rodiče, bez nichž by prý akce postrádala smysl. Loni (jak jsem se dozvěděla na třídních schůzkách) rodiče trávili hodiny a hodiny různým pečení, šitím, navlékáním…. Nakonec díky nim děti v jedné třídě vydělaly přes 20 tisíc korun.
- Pokud darované tři tisíce korun na nákup surovin a výrobního materiálu nestačí, mohou rodiče dětem finančně vypomoci, tzn. koupit to za své.
- Závěrečný jarmark se koná v prostorách pobočky České spořitelny a je na něm nutná účast rodičů i nejširšího příbuzenstva – aby produkty, které před tím pomáhali vyrábět, odkoupili a přispěli k maximalizaci zisku.
- Česká spořitelna poskytne na jarmark kávu a kávovar, takže děti budou nakupujícím moci nabízet kávu zdarma.
- Děti si k prodeji vezmou na hlavu kloboučky České spořitelny, která si vše nafotí a fotografie využije k propagaci akce a své značky obecně.
- Škola potom na své stránky umístí oslavný článek a fotografie dětí v kloboučcích České spořitelny.
Pohádka o hodné bance
Co ve skutečnosti projekt děti učí? Ještě než jsem tušila, o co jde, a stihla syna korigovat svým názorem, začal mi o projektu sám nadšeně vyprávět. Hned 2. září do mě hustil s očima navrch hlavy: „Mami, Česká spořitelna nám dá tři tisíce korun. A budeme moct dávat kafe zadarmo. Ale musíš tam jít, abys to od nás koupila.“ Jsem přesvědčená, že vnímání celé záležitosti se u většiny dětí za celé pololetí, kdy projekt potrvá, nemá šanci posunout. Je strukturován tak, že si děti (kromě obohacení slovníku o odborné finanční pojmy) zafixují jen hlavní rysy konceptu: „Když budeme chtít podnikat, dá nám Česká spořitelna prostě jen tak několik tisíc korun. Česká spořitelna je totiž cool! Je hodná a má skvělý sejfy a ředitele, kterej nám ukázal svoji kancelář. Mamka s taťkou jsou taky hodní, protože až ty peníze od banky utratíme, dají nám další oni. Takže vlastně moc počítat nemusíme. Peníze nám vždycky někdo dá. Sice jsme museli počítat, kolik stojí vajíčka a mouka do buchet, co jsme prodávali, to je ale v pohodě – když to všechno napeče mamka ve svým volným čase. Snad jednou, až budeme velký, taky najdeme někoho, kdo to pro nás oddře zadarmo. V mínusu nikdy neskončíme, protože se seběhne celá rodina a odkoupí i ty největší ležáky, abysme nebyli smutní. Navíc nám pomůže Česká spořitelna kafem zdarma!“
Projekt je zkrátka koncipován tak, aby upevnil u dětí a jejich okolí povědomí o České spořitelně. To je jeho hlavním cílem. Dalším negativem je podprahové sdělení, že je v pořádku, aby pro ně v rámci podnikání ostatní (v tomto případě především rodiče jakožto výrobní síla, ale i učitelé a pracovníci banky jakožto konzultanti) pracovali zdarma. Celému projektu určenému ke zvyšování finanční gramotnosti potom vévodí fakt, že děti na rozjezd podnikání jen tak dostanou od banky peníze. Nic nemusejí splácet, nic nemusejí vracet.
Podezření na falešnou akreditaci
Aby toho nebylo málo, je podle Deníku N existuje podezření, že projekt není akreditovaný ministerstvem školství. „Česká spořitelna se v reklamních materiálech pyšní tím, že jde o projekt akreditovaný ministerstvem školství. Jsou tak označené i stánky na jarmarku. Projekt s názvem Abeceda peněz přitom ve veřejném seznamu akreditovaných projektů chybí. Podle banky je však akreditována společnost Generation Europe, která pro banku metodologii Abecedy peněz vytvářela. Tato firma sice už v databázi figuruje, ale akreditaci má na vzdělávací akce cílené na pedagogy. Označování programů akreditovaných resortem školství má přitom velmi přísná pravidla. Ministerstvo školství bez dalších podrobností uvedlo, že označení akreditace, jak je využívá Česká spořitelna, v současné době prošetřuje,“ psala v červnu Petra Jaroměřská pro Deník N.
Mrzí mě, že se vedení školy, do které můj syn chodí, k tomuto projektu upsalo. O věc se budu dále zajímat a mám v plánu kontaktovat přímo MŠMT, abych zjistila, jak dopadlo prošetřování ohledně akreditace programu.
Autorka vystudovala filosofii a sociologii, pracuje v oblasti IT.