Kamala Harris je stejně neinspirativní kandidátka jako Joe Biden

Přestože senátorka Kamala Harris oznámila svůj úmysl kandidovat na prezidentku jako jedna z prvních, až do léta o ní nebylo příliš slyšet. To se ale změnilo během první televizní debaty demokratických kandidátů. Harris si počíhala na svou chvíli a razantně se vymezila vůči dosavadnímu favoritovi demokratických primárek, bývalému viceprezidentovi Joe Bidenovi. „Jako jediná černoška na tomto pódiu bych chtěla mluvit o tématu rasy. Stále se o něm nemluví pravdivě a upřímně,“ začala Harris. Následně vytkla Bidenovi jeho dávný odpor k federálním programům, které měly desegregovat americké školství.

Po debatě vyletěly senátorčiny preference nahoru. Její rána Bidenovi byla přesně mířená a bezpochyby byla předem detailně naplánována. Harris v primárkách totiž soupeří o podobnou skupinu voličů jako Biden. Zatímco ten působí čím dál více jako stárnoucí muž odtržený od dnešní reality, Harris se snaží přesvědčit demokratické voliče, že je v sobě kombinuje ty správně vlastnosti: bývala nekompromisní prokurátorkou, ale zaklíná se těmi správnými progresivními hodnotami.

V prokurátorské hierarchii

Kamala Harris pracovala v devadesátých letech jako okresní prokurátorka v rodném Oaklandu. V roce 2003 povýšila na hlavní prokurátorku San Franciska, kterou byla až do nástupu do senátu. V Kalifornii (jako ve většině USA) je prokurátor volená funkce. Závislost na znovuzvolení dává tomuto postu jinou dynamiku než jinde na světě. Prokurátoři jej tak často využívají jako odrazový můstek k další politické kariéře. „Stejně jako většina ostatních generálních prokurátorů vnímala Kamala Harris svůj post jako přestupní stanici,“ píše novinář David Dayen ve své knize Chain of Title.

Ambice a dravý přístup nejdou Kamale Harris upřít. Ve většině profilů se dočtete o jejím vztahu s Williem Brownem, který byl v roce 1996 zvolen starostou San Franciska. Jejich krátký románek, který Harris ukončila nedlouho po Brownově nástupu do úřadu, se stal kontroverzí hned na začátku její letošní kampaně. Brown poslal nešťastně formulovaný dopis deníku San Francisco Chronicle, který se bývalého vztahu letmo dotýkal. Následovala vlna sexistických reakcí, podle nichž její stoupání v hierarchii kalifornských prokurátorů nebylo zasloužené.

Brownovy kontakty jí určitě trochu pomohly, ale nebýt vlastní dřiny, okresní prokurátorkou by se nikdy nestala. Velmi brzy si získala oblibu u sanfranciské smetánky. „Spousta lidí si řekne: tihle lidé jsou na mě moc bohatí, nemůžu být součástí jejich světa – jsou v úplně jiné lize. Ona se nenechala odradit,“ řekl o tomto období jeden její známý. Ostatně když novinář Michael Kruse napsal senátorčin profil pro Politico, nadepsal ho „Jak nejbohatší rodiny v San Francisku nastartovaly Kamalu Harris“.

„Ten plán mi nesedí,“ řekla prý Harris o Sandersově plánu všeobecného zdravotního pojištění – možná proto, že zrovna mluvila k místnosti plné bohatých donorů.

Hlavním prokurátorem v San Francisku se ale nestanete jenom díky penězům z bohaté čtvrti Pacific Heights. „Její matka byla z východní Indie, přišla do Spojených států a stala se renomovanou vědkyní. Její otec se zase po přistěhování stal profesorem ekonomie. Díky tomuto zázemí se Kamala umí pohybovat v různých kruzích,“ říká pro Politico senátorčina tehdejší známá Sharon Owsley.

„Ve své kampani jsem používala žehlicí prkno,“ popisuje Kamala Harris svou strategii z roku 2003. „Dá se z něj udělat skvělý stůl. Nalepila jsem na něj svoje plakáty a nutila jsem lidi, aby se se mnou dali do řeči, když vycházeli z místních obchodů. Nenechala jsem se odmítnout,“ říká. S voliči v té době mluvila doslova od rána až do večera: před obchody, na autobusových zastávkách, na nárožích. A vyplatilo se: úřadujícího prokurátora porazila s volebním ziskem necelých 57 procent.

Do senátu

Během kampaně Harris slibovala, že nikdy nepřistoupí na zavedení trestu smrti. A půl roku po nástupu do úřadu musela své odhodlání dokázat. Část veřejnosti a obě kalifornské senátorky na ni totiž tlačily, aby žádala trest smrti pro muže, který zabil policistu v utajení. Senátorka Dianne Feinstein dokonce Harris přímo kritizovala v proslovu na pohřbu zabitého policisty. Harris odolala – dvaadvacetiletý muž trest smrti nedostal. Jako generální prokurátorka Kalifornie také dotlačila firmu Countrywide k vyrovnání ve výši 6,5 milionu dolarů za predátorské úvěrování. Hlasitě pak lobovala za vznik „listiny práv majitelů domů“. Už jenom díky této její aktivitě se v jejím státě razantně snížila míra propadlých hypoték.

Do senátu přišla teprve v roce 2016, ale velmi rychle v něm zorientovala. Navrhla reformu systému soudních kaucí a od té doby mluví o nutnosti nakládat s americkou drogovou epidemií nikoliv trestněprávně, ale jako se zdravotním problémem. Kolegové z obou stran chválí její práci v komisi zabývající se činností zpravodajských služeb. Do paměti veřejnosti se vepsala především tvrdým zpovídáním Bretta Kavanaugha, kontroverzního Trumpova nominanta na pozici soudce Nejvyššího soudu. Měla to být právě Harris, kdo v zákulisí tlačil na svou kolegyni Dianne Feinstein, aby zveřejnila dopis od Christine Blasey Ford, ve kterém tato profesorka obviňovala Kavanaugha, že ji na střední škole sexuálně napadl.

Během kampaně v roce 2016 Trumpovi fanoušci na mítincích často pořvávali „Lock her up!“ na adresu Hillary Clintonové, v jejich očích nenapravitelně zkorumpované. Jako bývalá prokurátorka se Harris stala pro některé demokraty ideálním poslem pomsty proti Trumpovi. Jako by se teď ozvěnou ozývalo „Lock him up!“. Sama senátorka potvrdila, že by v případě zvolení pověřila ministerstvo spravedlnosti vyšetřováním Donalda Trumpa.

Boj v demokratickém středu

Po první letošní debatě demokratických kandidátů se tedy zdálo, že Kamala Harris je na vzestupu a možná může i sesadit Bidena – oblíbeného kandidáta středového křídla demokratů. O měsíc později se ale všechno změnilo. Harris se totiž v druhém kole debat ocitla ve stejné pozici jako minule Biden. Hawaiiská senátorka Tulsi Gabbard jí tvrdě vytkla právě její minulost v pozici prokurátorky: „Senátorka Harris říká, že je hrdá na svoji prokurátorskou minulost a že bude prokurátorskou prezidentkou. Mě ale její minulost hluboce znepokojuje,“ uvedla Gabbard. Kamale Harris vyčetla tvrdý postup proti uživatelům marihuany, používání vězňů jako zdroje levné práce a vliv jejího úřadování na chudší část obyvatelstva. „Jsem přesvědčen, že Tulsi Gabbard je robot s jedinou misí: zničit Kamalu Harris,“ komentoval tento moment šéfredaktor webu Washington Babylon Ken Silverstein.

Senátorku výtka evidentně velmi popudila – a není divu. Po debatě se v průzkumech propadla zpátky pod hranici pěti procent. „Tohle říká někdo, kdo omlouvá Bašára al-Asada, který vraždí občany své země jako šváby,“ vybuchla senátorka v rozhovoru po debatě. Její protiútok na Gabbard byl ale přinejmenším zavádějící a na podstatu výtky své kolegyně nereagovala.

Harris jako minulost amerického trestního práva

Spojené státy se v otázce trestního práva a vězeňství za poslední dekádu hodně posunuly. Snahy něco dělat z neuvěřitelným množstvím lidí, kteří sedí ve věznicích, začínají být velmi pozvolna patrné. Harris ale funkci prokurátorky vykonávala v předchozí éře, takže některé její kroky dnes působí jako pěst na oko. Které přešlapy jí kritici vytýkají?

Nejmedializovanější prohřešek její prokurátorské kariéry bylo tažení proti záškoláctví v San Francisku. Pod jejími tvrdými postupy hrozily rodičům záškoláků pokuty v řádech tisíců dolarů a v extrémních případech až rok vězení. Dle slov samotné Harris se vše samozřejmě mělo odehrát pro dobro dětí. Kritice se bránila s tím, že tvrdé tresty měly sloužit pouze jako jako symbolický výraz toho, jak moc to s problémem chození za školu myslí vážně. Minimálně dva případy, kdy matky dětí skutečně skončily ve vězení, jsou ale zdokumentovány.

„Myslím si, že nechat dítě bez vzdělání je zločin. Rozhodla jsem se tedy, že budu stíhat rodiče kvůli záškoláctví jejich dětí. V San Francisku to bylo pravda trochu kontroverzní,“ říkala Harris se smíchem v roce 2010 v kalifornském Commonwealth Clubu. Celou kauzu svými lehkovážnými výroky jen zhoršila. „Moji podřízení z toho byli v šoku. Hodně se starali o to, jestli mě někdo nevyzve v nadcházejících volbách. Ale já jim řekla: Podívejte, já toho mám dost. Tohle je vážný problém, mám trochu politického kapitálu a rozhodla jsem se ho využít.“

Video se vynořilo na začátku letošního roku a dostalo kampaň Kamaly Harris do nesnází. „Máte tu spoustu nebělošských dětí zanedbávaných systémem, který od nich stejně nic neočekává. Děti meškají padesát, šedesát, někdy i osmdesát ze sta osmdesáti školních dní. Krásné, chytré děti s neuvěřitelnými schopnostmi. Kdyby se totéž dělo v bohaté čtvrti, všichni by se zhrozili. Proto jsem se do řešení toho problému pustila, protože vím, jaký ty děti mají potenciál,“ vysvětlovala Harris letos pro Rolling Stone. Nevysvětlila však, proč podle ní hrozba vysokých pokut a vězení měla být nejlepším řešením.

Profesorka práva Lara Bazelon napsala v té době komentář pro New York Times, ve kterém uznává, že politické manévrování prokurátorů může být velmi obtížné. Musí se přece jen vypořádat s problémem znovuzvolení, a je tedy obvyklé, že i progresivnější prokurátoři dělají ústupky části voličstva, která vyžaduje tvrdší tresty. „O kariéře Harris se ale nedá říct, že by handlovala o hlasy, aby získala podporu konzervativnějších voličů. Dala jim rovnou všechno, co chtěli,“ píše Bazelon. Dále senátorku kritizuje za tvrdé hájení rozsudků, kvůli nimž dodnes ve vězení sedí nepravomocně odsouzení lidé.

Minimálně v jednom případě Kamala Harris zájmy majitelů nemovitostí příliš nehájila. Její úřad odhalil nezákonné praktiky až v 80 tisících případech propadlých hypoték banky OneWest. Harris se rozhodla banku nežalovat a nikdy své rozhodnutí neodůvodnila. Poměrně pikantní je, že ředitelem OneWest Bank tehdy byl Steve Mnuchin, který v současnosti slouží v administrativě Donalda Trumpa. Ten pak v roce 2016 přispěl na senátní kampaň Kamaly Harris dvěma tisíci dolarů. Nikoho jiného z demokratů Mnuchin nepodpořil.

Žádné krásné sonety

Kamala Harris o sobě mluví jako o „progresivní prokurátorce“. Výše zmíněné případy ale vykreslují značně komplikovanější obraz jejího kalifornského působení. Není proto divu, že se senátorka dostala do konfliktu s levicovějšími voliči demokratů. „Na podzim roku 2017 začalo být jasné, že se Kamala Harris pokusí dostat do Bílého domu. V té době vyšlo několik článků od autorů nakloněných Berniemu Sandersovi, kteří ji kritizovali za tvrdý postup proti chudým a menšinovým obžalovaným a naopak za laxní postup proti bohatým a bílým. Podle mých zdrojů šla Harris přímo za Sandersem s požadavkem, zda by nemohl udělat něco pro utišení těchto kritiků. Sanders odpověděl, že nemá žádnou kontrolu nad tím, co jeho podporovatelé říkají. Poradil jí, ať úder nevrací a že vše brzo pomine. Pro demokraty staršího typu, jako je Harris, kteří uvažují o politické moci jako o centralizované síle postupující shora dolů, se zdá být nepochopitelné, že Sanders nemá na své podporovatele vliv. Pro Sandersovy voliče je zase naprosto absurdní představa, že by jim senátor něco diktovat mohl,“ píše novinář Ryan Grim ve své knize We’ve Got People.

Nejasný vztah k levému křídlu demokratů je pro Harris příznačný. Senátorka se sice stala spolunavrhovatelkou Sandersova plánu všeobecného zdravotního pojištění, přesto se proti němu nedávno vymezila. „Ten plán mi nesedí,“ řekla prý – možná proto, že zrovna mluvila k místnosti plné bohatých donorů. Velká část demokratických kandidátů se snaží financovat své kampaně spíš z peněz od drobných dárců. Harris se také zařekla, že nebude přijímat peníze od kontroverzních korporátních organizací vybírajících peníze od dárců (PACs). Velká část financí pro její kampaň ale pochází z kapes bohatých lobbistických dárců a její politické ambice tomu – v kontrastu s levicovějšími demokraty – odpovídají. „Nesnažím se restrukturalizovat celou společnost. Snažím se jenom vyřešit problémy, kvůli kterým se lidé budí uprostřed noci,“ řekla Harris pro New York Times. „Politika se musí zabývat podstatnými věcmi. Snažím se ptát: je tohle relevantní? Ne jestli je daný zákon napsaný jako překrásný sonet,“ vysvětluje.

Krásné sonety její návrhy rozhodně nepřipomínají. Často z nich čiší snaha hrát na obě strany. Podobně jako Elizabeth Warren přišla s plánem na odpuštění studentských dluhů. Její návrh je ale tak kostrbatý a vyčleňuje tak specifické podmínky pro potenciální adepty, že hraničí se satirou. U všeobecného zdravotního pojištění mění Harris názor každých několik týdnů. Nejčastěji ale návrh podporuje s výhradou, že je pro zachování sféry soukromého pojištění. Podle Bernieho Sanderse, autora tohoto návrhu, je ale jednou ze základních výhod takzvaného Medicare-For-All razantní zjednodušení systému, které by přispělo k snížení ceny zdravotního pojištění.

Stejně pasivní jako Biden

„Výsledek voleb v roce 2016 donutil spoustu lidí zpochybňovat vše, co brali jako dané,“ řekla Harris pro Rolling Stone. Nasvědčuje tomu i nedávný průzkum, podle kterého si většina voličů demokratů přeje, aby se jejich zastupitelé snažili prosadit ambicioznější zákony. Tomu ale příliš neodpovídá přístup samotné senátorky, který svou dvojakostí připomíná Baracka Obamu a jeho reformu zdravotnictví.

O skutečných záměrech Trumpova předchůdce lze sice spekulovat, nicméně Obama během své kampaně alespoň razantní změny sliboval. Hrála mu v tom do karet finanční krize. Jeho zastánci tvrdí, že o moc víc tváří v tvář nekompromisním republikánům udělat nemohl. Důsledný pohled na vnitřní fungování jeho administrativy ale naznačuje, že drobné krůčky vpřed vždy tvořily jádro jeho politického přístupu.

Kamala Harris tento přístup k politice naplňuje ještě více – sama už ani žádné velké změny neslibuje. Vynahrazuje to aspoň slibem, že v momentě, kdy by se dostala do Bílého domu a Kongres s ní odmítal spolupracovat, zakročila by ve sféře imigrace, regulace zbraní a ceny léků sama prezidentskými dekrety. Republikáni tuto taktiku rádi kritizovali u Obamy. Trump ale následně začal chrlit jeden dekret za druhým. Největší slabinou tohoto plánu bohužel je, že po případné změně administrativy je velmi snadné všechny změny opět zrušit.

Joe Biden na nedávném setkání řekl potenciálním donorům, že během jeho prezidentství by se v Americe „nic zásadně nezměnilo“. Tuhle hlášku by si od něj Harris klidně mohla vypůjčit. Oba kandidáty totiž politicky zas tak mnoho nedělí a senátorčinou největší nadějí je varianta, že se Joe Biden sám odstřelí a ona se stane jeho náhradnicí. Otázkou ale zůstává, proč by v Trumpově éře měli Američané politiky s takhle pasivními postoji vůbec volit.

Autor je spolupracovník redakce a publicista.