Foto Evropský parlament (CC BY 2:0)
Klimaskeptik Bjørn Lomborg založil svou image na tom, že za každou cenu zůstává v pohodě. „Cool It,“ vzkazoval svým stejnojmenným bestsellerem všem, kdo se obávali oteplování planety. Jakmile ale přijde řeč na šestnáctiletou aktivistku ze Švédska, nějak se mu nedaří si svůj blazeovaný tón udržet. Lomborg Gretu Thunberg, jež se plavila přes Atlantik, aby se zúčastnila summitu OSN Youth Climate Summit a dalších setkání ve Spojených státech, opakovaně zesměšňuje. V červnu tweetoval karikaturu, podle níž se Greta hodí aktivistům jenom proto, že je mladá, a proto odolná vůči kritice. Za čtyři roky ji prý vymění za někoho ještě mladšího. Začátkem roku se divil, proč jí Světové ekonomické fórum naslouchá, a sdílel článek na Quillette, který ji označoval jako fanatičku a „absolutistku“ a tvrdil, že dospělí mají povinnost vyvrátit jí její dětinskou naivitu.
Ve Spojených státech se masivní genderová propast v pohledech na klimatickou změnu projevuje nejsilněji a spousta mužů vnímá klimatický aktivismus jako bytostně zženštilý.
Lomborg je přitom ještě vcelku slušný kritik Grety Thunberg. V dubnu tweetoval, že její návrhy jsou nerealistické a nákladné, ale dodal, že „by s ní každý měl jednat s respektem, stejně jako se všemi účastníky debaty o klimatu“. Řada jeho sledujících tento apel ignorovala a v komentářích řešili hlavně její věk a duševní zdraví. Ihned po připlutí do Ameriky se na ni spustila tsunami mužského běsnění. Už první den plavby ji probrexitový multimilionářský aktivista na Twitteru přál, aby jí nějaká nehoda zničila loď. Konzervativní australský sloupkař ji nazval „hluboce narušenou mesiáškou hnutí proti globálnímu oteplování“, zatímco se britský krajně pravicový aktivista David Vance rozčiloval nad „čirou arogancí tohoto vzteklého děcka“. Ve Spojených státech pak bývalý Trumpův zaměstnanec Steve Milloy řekl, že Thunberg je „náctiletá loutka“ a „celý svět se vysmívá této šarádě s názvem Greta“. Ve velkém se šířil také pravičácký mem ukazující Trumpa, jak se snaží sochou Svobody potopit její loď.
Ne klima, ale maskulinita je v ohrožení
Ač mohou tyto příklady působit anekdoticky, představa bílých mužů hromadně napadajících mladou dívku koresponduje s výsledky řady výzkumů nacházejících spojitost mezi genderovými reakcionáři a popírači klimatické změny. Badatelé z Chalmersovy technické univerzity v Göteborgu, která před časem jako první založila výzkumné centrum pro studium popírání klimatické změny, už léta zkoumají propojení mezi popírači a antifeministickou krajní pravicí. V roce 2014 publikovali Jonas Anshelm a Martin Hultman z Chalmersovy univerzity studii analyzující jazykové projevy skupiny respondentů mezi klimaskeptiky. Ve skupině se neustále opakoval týž vzorec: „Ohrožené nebylo podle klimaskeptiků životní prostředí, ale konkrétní podoba industriální společnosti postavená na specifické formě maskulinity.“
Klimaskeptiky spojuje pocit ohrožení jejich kolektivní identity. Ta je podle nich pod útokem ze všech stran. Jednak v důsledku rostoucí genderové rovnosti – Hultman zdůrazňuje šok, jejž někteří muži prožívali během kampaně #MeToo – a nyní v důsledku klimatického aktivismu, který také zpochybňuje jejich způsob života. Mužští reakcionáři motivovaní pravicovým nacionalismem, antifeminismem a klimaskepticismem se čím dál tím víc překrývají. Všechny tři reakce se přitom navzájem přiživují.
„Existuje určitá sada hodnot a chování propojená s formou maskulinity, kterou nazývám ,industriální maskulinitou živitelů‘. Ti chápou lidi a přírodu odděleně. Lidé podle nich mají povinnost užívat přírodu a její zdroje k výrobě produktů. A zároveň věří, že příroda se vyrovná se všemi druhy znečišťování. Příroda pro ně není zranitelná, není něčím, co lze zničit. Proto je pro ně ekonomický růst důležitější než životní prostředí,“ řekl Hultman loni Deutsche Welle. V důsledku toho skeptici klimatickou vědu feminizují, případně ji vnímají jako „opozici vůči předpokládaným nárokům mužské nadřazenosti,“ napsali Hultman a jeho kolega Paul Pulé v jiném textu.
Strach a agrese
Tato zjištění korespondují s výsledky výzkumu publikovaného v roce 2017 ve Spojených státech, kde se masivní genderová propast v pohledech na klimatickou změnu projevuje nejsilněji a spousta mužů vnímá klimatický aktivismus jako bytostně zženštilý. „V jednom experimentu popsali participanti obou pohlaví člověka, který si do obchodu přinesl plátěnou znovupoužitelnou tašku, jako zženštilejšího než člověka, jenž si vzal igelitový sáček. Bez ohledu na to, zda šlo o muže nebo o ženu,“ vysvětlují profesoři marketingu Aaron R. Brough a James E. B. Wilkie ve Scientific American. „V dalším experimentu vnímali zúčastnění sebe sama jako více zženštilé poté, co si vzpomněli na to, kdy udělali něco dobrého pro životní prostředí,“ píší.
Mladé ženy – jako Alexandria Ocasio-Cortez ve Spojených státech a Greta Thunberg v Evropě – se minulý rok staly globálními tvářemi klimatického aktivismu, často s nezanedbatelným politickým dopadem. V USA pomohla Ocasio-Cortez vnést do běžné konverzace pojem Green New Deal. Ten byl dřív považovaný za velmi okrajové téma. V nedávném průzkumu přiznal každý třetí Němec, že Greta Thunberg změnila jeho pohled na klimatickou změnu. Vzestup Thunberg a Ocasio-Cortez zároveň vyvolal předvídatelný odpor u konzervativních mužů. V USA jsou pravicová média osobou Ocasio-Cortez přímo posedlá. Fox News zmínily během jejího prvního měsíce v Konresu její jméno v průměru 76krát denně. Podobně se nyní trefují evropští nacionalisté do Grety Thunberg. V Německu na ni zřejmě krajně pravicová Alternativa pro Německo útočí koordinovaně s pravicovým think tankem nazvaným Evropský institut pro klima a energii (Europäisches Insititut für Klima und Energie).
V minulosti se klimatickou změnou zabývali demokraté i republikáni. George Bush starší dokonce slíbil, že zastaví globální oteplování. Ale jak ukazuje konzervativní zesměšňování Thunberg a dalších, klimatická politika se rychle stala další velkou bitvou v kulturní válce. Tentokrát v celosvětovém měřítku. Konzervativní strany se čím dál víc uchylují k nacionalismu a misogynní rétorika na krajní pravici vládne. Hultman a jeho kolegové z Chalmersovy univerzity se tak obávají, že vazby mezi klimaskeptiky a misogynií se budou dále upevňovat. To, co bylo kdysi skutečným problémem, o němž žádná ze stran nepochybovala, se stalo záležitostí identity. Strach ze změny je totiž silnou motivací.
Z originálu The Misogyny of Climate Deniers, publikovaného na webu New Republic, přeložil Lukáš Pokorný.