Foto Aktron, Wikimedia Commonsk (CC BY 0)
Zeptám se stejně jako nedávno radního Zábranského: má podle vás Praha větší problém, než je bydlení?
Ještě dopravu. Chybějí vybudované okruhy, jezdí nám městem spousta aut a kamionů, zhoršuje to ovzduší, jsou ucpané silnice. To je podle mě pro Pražany vůbec největší problém. Pak bydlení.
V rozhovorech jste uváděla, že by město mělo vědět, kolik bytů má vlastnit, aby se mohlo postarat o ty, kteří neuspějí na trhu. To už je teď dost velký úkol, protože na něm neuspějí ani lidé s průměrným příjmem. Zaměřuje se tedy městská koncepce bytové politiky i na střední třídu?
Koncepci teď připravuje výbor pro bydlení pod vedením Pavla Zelenky (Praha sobě), došlo v tom k posunu. Pan radní Zábranský má zase na starost městský bytový fond, obsazení prázdných městských bytů a rekonstrukci těch, které to potřebují. Mým úkolem je právě to, aby město myslelo i na střední třídu. Té totiž nepomůže, když podpoříme rychlejší výstavbu nových bytů, to bude pravděpodobně stále jen pro ty nejbohatší. A když zpřístupníme a navýšíme městský bytový fond, tak je to zase pro ty nejchudší, kdežto střední vrstva je ponechaná napospas dnešním podmínkám. Proto rozjíždím program podpory družstevního bydlení, mělo by to být pro všechny, kdo si dnes bydlení nemohou pořídit. Jde o nájemní bydlení, ale se spoluúčastí, dotyčný platí nájem, úvěr si bere bytové družstvo. Praha bude poskytovat pozemky, kde by se dalo stavět, a tak by výstavba mohla být levnější.
Kolik takových pozemků město má, kde jsou a jak rychle se ten projekt může rozběhnout? Nejspíš to nebudou velká čísla…
Seznam by měl teď předložit Institut pro plánování a rozvoj (IPR), přesněji řečeno existuje mapa, kterou by IPR měl aktualizovat. Hlásí se mi ale i jednotlivé městské části, které mají vytipované magistrátní pozemky na svém území, a chtějí, aby byly pro tuto výstavbu určeny. Takže už teď spolupracuji s některými z nich, a další přibudou. Chtěla bych, aby se projekt spouštěl postupně, nejprve musíme mít pozemek, pak vyhlásit soutěž na bytové družstvo, které by postavilo a provozovalo dům. Spolupracovalo by s firmami, které by ho postavily, s bankami, které by poskytly finance, a tak dále.
Jsem skeptická k tomu, že by cenu snižovali developeři. Proto nezbývá než hledat ještě jiné cesty, jak zvýšit dostupnost bydlení pro střední vrstvu, která dnes často ani nedosáhne na hypotéky.
Takže počítáte s existujícími bytovými družstvy a s tím, že budou vznikat nová?
Záleží na tom, jak budou soutěže vypsány. Teď je to ve fázi, kdy je projekt jednomyslně schválen zastupitelstvem, přes prázdniny odborníci rozpracovali potřebné dokumenty a doufám, že to bude připravené tak, aby se v prosinci mohly vyhlásit první soutěže na první pozemky. V jejich rámci budou formulované podmínky pro uchazeče. Budeme tam mít také podmínku, že Praha poskytne pozemek a k němu právo stavby. Abychom o pozemek nepřišli, kdyby nastal problém. Stavba by se pak mohla realizovat ve spolupráci s jakýmkoliv jiným subjektem, nebo by ji realizovalo město samo. Je to pojistka proti tomu, aby se majetky neocitaly v jiných rukou. Podmínkou je, že lidé budou moct používat byty pouze k vlastnímu bydlení, nebude možné s těmi byty spekulovat nebo je používat na krátkodobé pronájmy. Což je jednoduché zajistit – bez souhlasu bytového družstva družstevník nemůže byt dál pronajímat.
Je tam také podmínka, že část bytů půjde na sociální bydlení nebo přímo do vlastnictví města?
Ano, vedle toho by asi třetinu bytů získalo přímo město, bylo by členem družstva, mohli bychom tak umisťovat lidi z profesí, které město potřebuje: policisty, učitele, zdravotní sestry…
…protože městských bytů, které se jim dají rozdělit, není moc.
Ano. Čili tím zároveň zvyšujeme dostupnost bydlení pro střední vrstvu a rozšiřujeme městský bytový fond.
Kde jste s rozjížděním programu družstevního bydlení nejdál?
V tuto chvíli jsme v jednání s městskou částí Praha 13, která sama přišla s vytipovaným pozemkem, dále se ozvala Praha 12, Praha 14, i s nimi jsme v jednání. Potřebujeme dopracovat dokumenty, aby všichni věděli, za jakých to bude podmínek.
Mluvila jste už dřív o tom, že chcete navázat na prvorepublikovou tradici družstevnictví. Dnes je ale v lecčems jiná situace…
Existují různé modely, v zahraničí se mluví o různých neziskových projektech, ale my tady máme tradici, na kterou se dá navázat. Máme právní rámec, lidé s tím mají zkušenosti, i za minulého režimu si tak hodně lidí pořídilo byt, družstevnictví bylo podporováno výhodnými úvěry, pak po splacení byty přecházely do vlastnictví nájemníků. Není těžké vysvětlit lidem, že je to program, který může spoustě rodin pomoct, aby se nestěhovaly za Prahu.
Když jste mluvila o podpoře soukromé výstavby, sama jste zmínila, že by to pomohlo jen nejbohatším. Ono se často říká, že se musí stavět, ale po Evropě je hodně měst, která staví hodně a cena bytů v nich nijak neklesá.
Ano, cena se teď vyšplhala už tak vysoko, že Pražan s průměrným platem si může pořídit byt tak za 13 let, to jsme na úrovni Londýna. Je to tím, že ceny stavebních prací se dostaly na evropskou úroveň, ale zároveň jsou tady nižší platy. Může za to i nedostatek nabídky – kde poptávka převyšuje nabídku, tam roste cena. Ale ano, jsem skeptická k tomu, že by cenu snižovali developeři. Proto nezbývá než hledat ještě jiné cesty, jak zvýšit dostupnost bydlení pro střední vrstvu, která dnes kvůli opatřením České národní banky ani nedosáhne na hypotéky.
V západoevropských městech se dnes s ohledem na klimatickou změnu mluví o rozumném rozvoji. O tom, že by se měly rekonstruovat a obsazovat prázdné byty spíše než stavět nové. V této souvislosti je škoda, že se vaše strana postavila proti získávání dat o počtu prázdných bytů v Praze. V debatě hned zaznělo, že Piráti to dělají kvůli potenciálnímu zdaňování, což popírají, a ten záměr se zarazil.
No ale já doopravdy nevím, k čemu by nám ta data byla, vážně se přiznám, že nevím. Pro mě to není ideologický, ale praktický problém. A Piráti to řekli do médií, aniž bychom o tom měli poradu. Se mnou toto téma nikdo nekonzultoval, přitom se problematikou bydlení zabývám celý profesní život, jsem nebyla konzultovaná a ani jsem nepochopila, proč bychom to měli dělat. Je ale jasné, že jsou lidé, kteří si pořizují byty jako investiční nebo je pronajímají za vysokou cenu, případně je nechají ladem nebo používají k pronájmu přes Airbnb – a je jich hodně.
A není důležité ten údaj znát? Pak by se třeba o velikosti problému nedalo mlžit…
Podle mého názoru to nepotřebujeme vědět přesně. Ano, ten problém je velký a zvětšuje se. Je známá věc, že až dvacet procent bytů v centru je pronajímáno přes Airbnb a další digitální platformy. Údaje z centra máme právě díky těm platformám, můžou být docela relevantní. Problém nebyl v tom, že to nechceme řešit, ale v tom, proč bychom měli zkoumat elektroměry v soukromých bytech. Vím, že Airbnb je pro město velká potíž, jsem předsedkyní komise, kterou jsme zřídili pro řešení problému s digitálními platformami. Jednáme o tom s Ministerstvem pro místní rozvoj a pomáhali jsme zpracovávat návrhy změn zákonů.
Myslíte zákon o místních poplatcích?
Ano, bohužel vláda navrhla jenom zvýšení poplatků a nechtěla řešit nic jiného – přestože jsme přišli se sadou návrhů o tom, co všechno se má v zákonech změnit. Chceme Airbnb a další platformy regulovat, ale potřebujeme, aby nám pomohly zákony, protože teď nemůžeme nic. Airbnb nám odmítlo poskytovat informace o pronajímatelích, které potřebujeme pro výběr poplatků. Řekli, že nám pošlou anonymní pytel peněz. My ale potřebujeme vědět, kde ty byty jsou, protože z údajů poskytnutých loni daňovou správou vyplývá, že velká část pronajímatelů neplatí poplatky a nedodržuje další zákonné povinnosti. V takovém případě je ale stávající regulace dle zákona nevymahatelná. Ministerstvo pro místní rozvoj i ministerstvo financí se postavily proti našemu pokusu o řešení a parlament to také většinově odmítl řešit, takže to opravdu padá na hlavu vlády a parlamentu.
My to ale nenecháváme být. Teď jsme uplatnili návrh v dohodě s Ministerstvem pro místní rozvoj, které začíná být vstřícnější, do jiného zákona, který jsme za Prahu předložili. Novelizuje zákon o cestovním ruchu. Zároveň chceme ochránit obyvatele v domech, kde jsou byty pronajímány krátkodobě. Někteří se už cítí, jako by žili v hotelu, potřebují nástroje jak se bránit. Máme velkou vůli to řešit, protože funkce bydlení je v centru daná územním plánem města. Pokud vymizí, bude z centra město duchů, zmizí obchůdky a základní vybavenost pro lidi, kteří tam bydlí. Takže pro to děláme všechno, ale zatím nás blokuje vláda.
Mezitím ale Airbnb uspělo u Evropského soudního dvora. Ten vydal nezávazné prohlášení, podle kterého jsou ubytovací platformy pouhými zprostředkovateli digitální interakce a žádná data by tak nikomu poskytovat nemusely, pokud soud toto stanovisko potvrdí. Deset evropských měst proto poslalo otevřený dopis Evropské komisi s žádostí o pomoc.
Ano, hodláme se k tomu dopisu připojit, ale to jsou pořád jen apely. Evropská komise v tomto selhává, reguluje kdeco, ale tyto platformy ze svého podnikání získávají obrovské prostředky a zneužívají své pozice. Mají domicil v zahraničí, nikdo na ně nemůže, nerespektují ani to, že tu máme EET. Nemusí poskytovat žádné informace a Ministerstvo financí jim to toleruje, což je velmi zvláštní.
Věřím, že to není jednoduché, ale města se snaží na Airbnb tlačit různými způsoby. Mnichov dal společnost k soudu, španělská města ji pokutují, v Berlíně potřebujete povolení k pronajímání bytu přes Airbnb. Tato města se různými způsoby snaží – byť třeba dočasně, než Evropský soudní dvůr některé tyto postupy zneplatní – dávat Airbnb najevo, že není vítaná. To taky může mít svůj význam.
Ano, může to fungovat. Ale já zažila jednání s Airbnb, které jsme vyvolali, účastnili se ho naši úředníci, zástupci Airbnb i ministerstva financí. Naši úředníci si stěžovali na to, že nejsou schopni kontrolovat ubytovatele neplatící poplatky a ministerstvo stálo plně na straně Airbnb. Podporovali stanovisko, že není problém, abychom získávali peníze anonymně. To mě opravdu šokovalo, protože ministerstvo, které zavedlo, že každý živnostník má mít elektronickou pokladnu, aby doložil platby, zastává názor, že tato platforma o svém podnikání žádné informace uvádět nemusí. Proč stojí na straně takového velkého hráče? Vyjednávání o ubytovacích platformách se u nás nehýbe proto, že Ministerstvo financí stojí za nimi. Nám nezbývá, než o tom mluvit, protože pod tlakem jsme kvůli tomu my.
Část bytů je ale prázdná kvůli investicím, ne kvůli Airbnb.
To je ale problém, který nevyřešíme. Samotné pořizování bytu pro výhodnou investici je podle mě v pořádku. Problém je, pokud lidé své prázdné byty dlouhodobě nepronajímají. Často je to ale kvůli tomu, že majitelé nemají záruku, že ze strany nájemníka budou plněny povinnosti. Když jim nájemník neplatí, nemají nástroje, jak ho dostat z bytu, což je problém, který omezuje rozvoj nájemního bydlení, pro vlastníky je tohle neřešitelné. Říkám to jako někdo, kdo řadu majitelů, ale i nájemníků v těchto sporech zastupoval. Je to problém zvykového práva, vymahatelnost je hrozně pomalá. Kdyby tohle nebylo, lidé by pronajímali víc, ale tady soudy o výpovědích z bytu trvají roky.
Myslím si ale, že když byty vůbec neslouží k bydlení, a jsou využívány bez živnostenského oprávnění pro krátkodobé pronájmy, měli bychom mít nástroje, jak to regulovat. A také bychom měli rozšířit nabídku, podporovat vznik cenově dostupného bydlení. Neumím si představit, jak zabránit tomu, aby si lidi koupili byt a nechali ho ladem, nemůžeme to zakázat. Spíš si umím představit daňové úlevy pro ty, kteří si pořizují bydlení pro vlastní potřebu: tady je velký prostor, jak zavádět úlevy z DPH, nebo pokud jde o daň z nabytí nemovitosti.
Rozumím síle pozitivní motivace, ale spousta měst se snaží regulovat i prostřednictvím zákazů, například když někdo vlastní příliš velký počet bytů. Paříž třeba pokutuje ty, kteří v době bytové krize staví kanceláře.
K tomu má sloužit Metropolitní plán, aby byla zachována funkce bydlení. O tom, jestli je to dostatečně silný nástroj, budou jistě velké debaty a bude se zapracovávat obrovské množství připomínek. Já si myslím, že by z Prahy nemělo být město duchů jako třeba z některých částí Bruselu, kde jsou samé evropské instituce a kvečeru je to tam mrtvé. My chceme zachovat Prahu polyfunkční a polycentrickou, proto jsme taky proti vládní čtvrti. Já to rozhodně prosazovat budu, stejně jako třeba zachování zahrádkářských osad.
Starosta Prahy 1 Pavel Čižinský říká, že by potřebovali nástroje, jak přimět investory, aby stavěli byty místo nebytových prostor. Nebo aby aspoň neprováděli rekolaudace bytových domů na hotely a kanceláře.
Ano, určitě můžeme takové dohody uzavírat. Zrovna mám za sebou jedno jednání s investorem, který chce stavět byty. My bychom v tom místě investovali do školy. Město může uzavírat takovéto dohody a zároveň provádět investice do veřejného prostoru, aby se tam dalo plnohodnotně bydlet. Městské části to teď dělají. Třeba s Prahou 6 i 5 o tom jednáme a jejich přístup je rozumný.
Musí se to ale dělat případ od případu – momentálně developer nemá povinnost přispívat sociálními byty, městskými byty, občanskou vybaveností…
Proto podporujeme uzavírání dohod mezi městem a developery.
Ale není to něco, co by šlo zavést systémově?
Ano, šlo by to. V tuto chvíli to děláme smluvně a je celá řada investorů, se kterými se tyto dohody uzavírají. Nemáme na to žádný legislativní základ, to je pravda, je to na vůli města. V minulosti naopak město prodávalo pozemky, developeři je levně skupovali a mohli si tam dělat, co chtěli. Dneska už se to neděje a my jednáme.
Představa, že by tu bylo jako ve Vídni, naráží na jedinou věc, a to je rozpočet.
Momentálně se veřejnosti představuje územní studie pro novou čtvrť Bubny-Zátory, kde má v budoucnu bydlet 25 tisíc lidí. Od lidí, kteří se přišli podívat na představení studie nebo do informačních kontejnerů, často padají dotazy, jak bude bude zajištěno, aby ve čtvrti nebyly byty jen pro nejbohatší. Pražané mají totiž často pocit, že plánované nové části města nebudou pro ně. Kdy nastane fáze vyjednávání s majiteli pozemků o bytech v této čtvrti?
Z hlediska cen si to vyjednávání neumím představit. Že se řeší území jako celek, že tam má být škola a školka, to ano. Takto řešíme třeba s Prahou 6 celou oblast Ruzyně, kde by mělo vzniknout deset tisíc bytů, je tam obrovská lokalita a také investor, který stojí o dohodu s městem. Ale regulovat cenu, za kterou budou byty prodávat, to si neumím představit. Trh může cenu bydlení regulovat tím, že budou vznikat i levnější projekty. Chci, abychom je jako město podporovali, třeba výstavbu družstevního nájemního bydlení. Ne aby takto vznikly jen desítky bytů, chceme, aby se to prosadilo jako princip. Tak jako to bylo v minulosti, kdy na tomto principu vznikaly velké části města a sídliště. Pak by lidé měli alternativu.
Ve zmíněné studii je vidět několik škol, ale je otázka, jestli tam nakonec bude dostatečná občanská vybavenost. Myslím, že panuje obecná obava, aby město z těchto jednání nevycouvávalo, aby se opravdu popralo o všechno, o co se poprat může.
No ale to já právě teď dělám, protože to mám na starost. Věnuju se tomu, aby se skutečně podařilo vytvořit vzorové projekty, za prvé dohody s developery a za druhé, že projekty, které přispějí k tomu, aby bylo bydlení levnější. Jedním z parametrů výběru družstev bude to, za kolik budou ty byty pronajímat – cena musí být nižší než jinde. Dneska lidi nemají jinou možnost než jít na stránky developerských firem, kde vidí byty za ceny, které se bez konkurence nesníží.
Jste radní pro legislativu. Dovedete si představit, že byste ve sněmovně prosadila v tomto období zákon, který by pražské problémy pomohl řešit? Kromě projektů, jako je podpora alternativních modelů, by se z této pozice dalo pokoušet například o legislativu, která by umožnila Praze masivnější výstavbu městských bytů, jako má třeba Vídeň.
Představa, že by tu bylo jako ve Vídni, naráží na jedinou věc, a to je rozpočet. Vídeň za posledních sto let každoročně investovala do bydlení obrovské částky.
Ale s tím by vám právě mohl pomoct stát.
Ano, bylo by žádoucí, aby vláda nebo Ministerstvo pro místní rozvoj kromě těch programů, které tady jsou a jsou nefunkční, takže nejsou ani vyčerpány peníze alokované na výstavbu, měly programy na podporu výstavby dostupného bydlení. Ty by Praha mohla čerpat, to ano, to bychom chtěli. Ale neumím si představit, že bychom něco takového prosadili, vzhledem k tomu, že nám vláda není politicky blízká.