Foto pxhere.com
Podle zjištění britského serveru MailOnline si až 115 tisíc britských studentů ročně kupuje eseje, disertační i diplomové práce. Králem mezi jejich producenty je africká Keňa. Celkový objem peněz, které se v tomto podvodném byznysu ročně utratí, odhadují odborníci na sto milionů liber.
Afričtí studenti, kteří s touto prací začínají, dostávají přibližně padesát centů za normostranu, zatímco agentury, které jejich práci prodávají, si za ni účtují až padesát dolarů.
Keňa je země s vysokým počtem vysokoškolsky vzdělaných lidí a asi padesátiprocentní nezaměstnaností. Ve většinově křesťanské zemi (skoro polovina obyvatel jsou protestanti, přes dvacet procent katolíci a menšinu tvoří jedenáct procent muslimů, zbytek pak příslušníci místních tradičních náboženství) seženou ti šťastnější práci u některé ze západních korporací, které část svých služeb outsourcují do nejchudších zemí, jako například IBM. Ti méně šťastní pak buď své vzdělání nevyužijí, případně pracují pro některou z „továren na eseje“, kde píší práce pro bohaté americké a především britské studenty.
Rychlá cesta z chudoby to však není. Na práci obcházející britský školský systém vydělávají pouze majitelé „továren“. Podle MailOnline afričtí studenti, kteří s touto prací začínají, dostávají přibližně padesát centů za normostranu, zatímco agentury, které jejich práci prodávají, si za ni účtují až padesát dolarů. Pracuje se ve dvanáctihodinových směnách, čas je tu jedním z faktorů, za který se připlácí.
Pokud se „akademičtí otroci“ vypracují, mohou po několika letech dostat za esej až dva tisíce dolarů, což je pořád menší část toho, co si účtují agentury, které zakázku sjednávají. Za doktorandskou práci v délce třicet tisíc slov si například jedna firma z keňské Nairobi účtuje podle zjištění MailOnline 22 416 britských liber. Agentura ručí za to, že práce bude mít nejen požadovaný rozsah a akademickou kvalitu, ale také, že nepůjde o plagiát.
Tento problém se z anglicky mluvících zemí týká především USA a Velké Británie. Nový Zéland, Irsko a Austrálie totiž zakázaly reklamu na „továrny na eseje“ a snaží se v této oblasti aspoň trochu regulovat „neviditelnou ruku trhu“. Podobný přístup ve Velké Británii razí také Liberálně demokratická strana, jejíž poslanec Mike Storey inicioval návrh zákona, který by reklamu na podobné služby zakázal. Podpořilo ho 46 představitelů britských univerzit, britská vláda však chce nejdřív zvážit jiné přístupy.
Mluvčí ministerstva školství k problému pro MailOnline řekl: „Studenti, kteří využívají služeb psaní esejí, podvádějí systém a ministr školství jasně řekl, že je pro tyto společnosti prostě neetické profitovat z nečestného podnikání, které vykořisťuje mladé lidi.“
Jedinou regulaci této služby tak nakonec provedla platební platforma PayPal, která agenturám prodávajícím školní práce ruší účty a znemožňuje jim tak přijímat touto cestou peníze.