Foto pxhere.com
Když jsem přibližně před rokem narazila na téma další biskupské synody, zůstala jsem chvíli překvapeně zírat na monitor. Po otázce mladých v církvi nebo rodině se bude římskokatolická církev zabývat Amazonií a hlubinnou ekologií. Samozřejmě jsem tento nápad ocenila. Sledovat katolíky, jak se dokola hádají o tom, jestli mohou queer lidé mít pozitivní přínos pro farnosti, jestli patří do „společenství církve“ rozvedení nebo jestli mohou mladí najít naplnění v něčem jiném než celibátu nebo manželství, bylo už trochu vyčerpávající. Církev se pomalu aklimatizovala ve 21. století, ale člověk pořád nevěděl, jestli se má radovat z malých krůčků směrem k toleranci, nebo se už jít raději střelit do kolene.
Hořící amazonské pralesy se v době klimatické katastrofy stávají důležitějším křesťanským symbolem, než byla hořící katedrála Notre-Dame.
Že není současný papež žádný Václav Klaus v taláru, bylo jasné už dávno. Dokázal to svojí encyklikou Laudato si’ o péči o zemi nebo setkáním s Gretou Thunberg ještě před tím, než promluvila v OSN a všimli si jí i ostatní bílí heterosexuální muži. Amazonie se mohla zdát před rokem zapomenutým regionem. Během roku k ní ale přilákal pozornost nově zvolený populistický vůdce Bolsonaro, který od svého nástupu do funkce slibuje, že se amazonskými lesy párat nebude. Bohužel se mu tento slib daří plnit. Plocha pralesů se rychle zmenšuje. Velmi tomu pomáhají také zuřící požáry, jejichž hašení Bolsonarova vláda částečně sabotuje. Hořící amazonské pralesy se v době klimatické katastrofy stávají důležitějším křesťanským symbolem, než byla hořící katedrála Notre-Dame.
Proces přeměny jako podmínka přežití
Amazonská synoda také ohlašuje konec křesťanského zaměření na Evropu. Věřící ze „starého kontinentu“ stále častěji hledají víru za hranicemi tradičních církví. V Brazílii hraje křesťanství stále velmi důležitou roli. Římskokatolická církev zde přitom zastupuje jeho sociálnější a ekologicky uvědomělejší variantu oproti evangelikálním směrům, které sklouzávají k podpoře takových postav, jako je Bolsonaro.
Tématem biskupské synody je kromě regionu Amazonie také integrální ekologie. Tento termín naznačuje, že klimatická katastrofa, které jsme svědky, je propojena s naším způsobem života a také stavem našeho nitra. Názor blízký tomuto přesvědčení jsem zaslechla od jednoho ze studentských mluvčích Fridays for Future, který řekl, že planeta bude zachráněna teprve dalšími generacemi, protože i ta nastupující je zvyklá na neustálou soutěž a neumí přejít na logiku spolupráce a vzájemné ohleduplnosti. Pojem integrální ekologie používá také teolog osvobození Leonardo Boff, kritizující mocenské struktury a nerovné rozdělení majetku, které k ekologické katastrofě velmi přispívá.
Právě Leonardo Boff napsal knihu Křik země, křik chudých, kde rozvádí motivy pláče nebo volání země, jež se objevují také v synodních dokumentech. Motiv křiku, který Hospodin vyslyší, pochází původně ze Starého Zákona, kde křičí otroci pracující pro faraona v Egyptě. Jejich cesta za svobodou do nové země je cestou velké transformace a ustavujícím příběhem nejen pro Židy. Pokud chceme přežít klimatickou katastrofu, je nutný podobný proces totální přeměny.
Konec kulturní nadřazenosti?
Dokument vydaný před samotnou synodou se zpovídá z kolonialismu a tendence církve přinášet kromě radostné zvěsti také kulturní nadřazenost. Přiznává, že nejlepšími ochránci pralesa jsou původní obyvatelé. Kromě kolonialismu kritizují synodní otcové ničivý antropocentrismus, hromadění a zbožšťování věcí nebo zmíněné nerovnoměrné rozdělení majetku. Amazonská teologie volá po pestrém světě, komplexní harmonii složené z mnoha hlasů. Častým tématem je voda, ke které nemá mnoho lidí na planetě přístup, ačkoli se jí jinde plýtvá.
Nakonec se synoda přece jen dotýká také morálních otázek, které známe i z evropských kulturních válek mezi konzervativci a liberály. Požadavek dobrovolnosti celibátu a jáhenského svěcení pro ženy je zde ale dalším z požadavků lidu a obyvatel amazonského pralesa. Na obrovském území je zde rozeseto mnoho menších farností a bez vysvěcených žen a kněží i z řad ženatých mužů není možné se o všechny křesťany a křesťanky v oblasti postarat. Už nyní zde působí společensky aktivní ženy z řad řádových sester.
Autorka je teoložka a feministka.