Foto Tim Crocker, Stirling Prize / RIBA
Prestižní Stirlingovu cenu, udílenou každoročně Královským institutem britských architektů, letos získal systém sociálního bydlení ve východoanglickém městě Norwich. Projekt s názvem Goldsmith Street, jejž tvoří téměř stovka energeticky úsporných pasivních domů, představuje podle poroty „to nejlepší z inteligentní moderní evropské architektury“ a porazil v soutěži například dům z korku v hrabství Berkshire, zrenovovanou stanici metra London Bridge nebo novou budovu skotské palírny Macallan, jejíž trávou pokrytá střecha připomíná zvlněnou krajinu. Řada architektů, politiků a kritiků ocenění vyzdvihovala na sociálních sítích a poukázala na to, že jde o zásadní moment v třiadvacetileté historii udílení ceny a „velkou výhru pro architekturu v zájmu veřejného blaha“.
Tento typ jednoduché, robustní a víceúčelové infrastruktury je přesně to, co Británie potřebuje, a co posledních čtyřicet let prakticky ignorovala.
„I když se potýkáme s globální klimatickou hrozbou, nejhorší krizí bydlení za dlouhé generace a ochromujícími škrty místních samospráv, Goldsmith Street představuje záblesk naděje,“ řekl předseda institutu Alan Jones, který projekt architektů Davida Mikhaila a Cathy Hawley chválí pro jeho potenciál v otázce sociálního bydlení a ekologického vývoje a zdůrazňuje, že by měl sloužit jako inspirace pro ostatní. V totéž doufá i Mikhail: „Přáli bychom si, aby se i ostatní samosprávy inspirovaly a snažily se poskytnout krásné domy za dostupnou cenu lidem, kteří je potřebují nejvíce.“
Všechny domky v Goldsmith Street splňují požadavky pasivních domů, jako jsou přísun čerstvého vzduchu, nízká energetická spotřeba nebo tepelně izolační okna s trojitým zasklením. Vestavěný solární systém by měl snížit energetické výdaje zhruba o 70 procent oproti běžným domácnostem. Domy jsou orientovány na východ, aby měly co nejvíce slunečního svitu, a díky nakloněným střechám nedochází k zastiňování sousedů. Architekti mysleli i na komunitní aspekt oblasti, proto je zde spousta venkovního prostoru pro děti a společná setkávání obyvatel. „Můžu si tu posedávat a nestarat se o děti. Vím, že jsou v pořádku,“ říká jedna z obyvatelek.
Architekt Piers Taylor píše v londýnském architektonickém online magazínu Dezeen, že tento typ jednoduché, robustní a víceúčelové infrastruktury je přesně to, co Británie potřebuje, a co posledních čtyřicet let prakticky ignorovala. Nyní se prý věci začínají měnit a místní samosprávy začínají stavět vlastní sociální bydlení. Tento posun podle něj letošní Stirlingova cena nemohla ignorovat. Po dlouhá léta byly odměňovány zavedené architektonické projekty zavedených institucí. Nejzřetelnější to bylo loňský rok, kdy vyhrála londýnská centrála firmy Bloomberg, prezentovaná jako „trvale nejudržitelnější kancelářská budova na světě“, což je prý absurdní prohlášení vzhledem k tomu, kolik zdrojů z celého světa bylo potřeba k její stavbě. „Loni to vypadalo, že Stirlingova cena je absolutně bezvýznamná. Byl to výsměch zbytku země, který se potýká s krizí, a vzkaz, že záleží jen na Londýnu,“ píše Taylor, podle kterého je Goldsmith Street vynikající projekt, v němž jdou jednoduchost a nenáročnost ruku v ruce s užitečností.