Foto H. Helmlechner (CCA-SA-4.0)
Koalice sociální demokracie, Levice a Zelených v Berlíně přijala v pátek přelomové opatření v boji s bytovou krizí: na pět let bude v hlavním německém městě zcela zakázáno zvyšovat nájmy a v určitých případech bude dokonce možné ty stávající snížit. Budou vytvořeny kategorie obytných domů, pro něž bude vždy stanovena maximální výše nájmu (bez energií) na metr čtvereční. Ta má kupříkladu pro starší stavby, tedy ty postavené před rokem 1990, činit pouze 6,45 eura (tedy méně než polovinu průměrného pražského nájmu) s tím, že se nájem bude moci pohybovat v úzkém koridoru pod či nad touto částkou podle polohy domu.
Radikální zákon
Při novém pronájmu bytů se pronajímatelé budou těmito částkami muset závazně řídit a oproti stávajícím nájmům, které jsou mnohdy více než dvounásobné, nájemné novým rezidentům odpovídajícím způsobem snížit. Velká debata se týkala toho, zda a na základě čeho by mělo být možné snížit nájemné stanovené běžícími nájemními smlouvami. Z obavy před neústavností návrhu nároku na snížení nájmů pro ty, kteří na ně musí vynakládat více než třetinu svého příjmu, je nakonec shoda na tom, že právo na snížení nájmu budou mít všichni, jejichž současný nájem je o více než 20 procent vyšší než novým zákonem stanovené maximální nájemné.
Přestože berlínský průměr pořád za metr čtvereční bez energií nedosahuje ani sedmi eur, a je tedy pro většinu českých měst z říše snů, Berlíňané se bouří.
Nový berlínský zákon je i na německé poměry, kde zásahy do trhu ve veřejném zájmu zdaleka nejsou cizí, poměrně radikální. Reaguje na vyostřenou situaci s byty v německém hlavním městě, která se v posledních letech dále zhoršovala bez ohledu na celoněmecký zákon o regulaci nájemného z roku 2015. Ten stanovoval, že je při uzavírání nových nájemních smluv nutné řídit se výší nájmů obvyklou v dané lokalitě. Jenže měl celou řadu mezer – patřily k nim výjimky při modernizaci bytů, ke kterým bylo od té doby i bez zjevných důvodů hojně saháno jako k prostředku k ospravedlnění zvyšování nájmů, nedokonalé mapy výše nájmů nebo to, že zákon fakticky nikdo nevymáhal: jeho dodržování by si totiž museli nájemníci vždy vysoudit. Jenže na trhu s bydlením se vždy najde někdo, kdo je nepřiměřeně vysoký nájem ochoten či nucen zaplatit, a o pronájem bytu, který dostal někdo jiný, se zase soudí málokdo. K soudním sporům o výši nájmu tak v podstatě nedocházelo a nájmy rostly nehledě na opatření k jejich stabilizaci.
Výstavba, regulace nebo vyvlastnění?
V některých městských částech Berlína, kde v nájmu žije přes 85 procent obyvatelstva, stouply výše nájmů za poslední dekádu více než dvojnásobně – nejvíce postižené jsou čtvrti Neukölln (nárůst od roku 2007 o 146 procent), Wedding (121 procent) a Kreuzberg (114 procent). Přestože berlínský průměr pořád za metr čtvereční bez energií nedosahuje ani sedmi eur, a je tedy pro většinu českých měst z říše snů, Berlíňané se bouří – i tak totiž za nájem čím dál více lidí, zejména těch s nízkými mzdami či více dětmi, ale také důchodců, nezaměstnaných či samoživitelek, vydává nepřiměřeně velký podíl svého příjmu. Proto také ve městě sílí podpora iniciativy Deutsche Wohnen & Co enteignen, která se zasazuje o vyhlášení referenda o vyvlastnění velkých soukromých hráčů na trhu s bydlením, kteří si proti sobě v posledních letech poštvali mnoho obyvatel bezohledným a ničím neospravedlněným zvyšováním nájmů ve svých objektech čistě kvůli zisku. Hned v prvním kole se aktivistům místo potřebných 20 tisíc podpisů podařilo nasbírat skoro čtyřnásobek. Pro vypsání referenda musí nyní v druhém kole pokořit hranici 200 tisíc podpisů.
Páteční rozhodné jednání vládnoucí koalice je tedy potřeba vidět i v tomto světle. Zejména sociální demokracie je proti vyvlastňování, a to jak z principu, tak kvůli jeho obrovským nákladům, takže se zřejmě snaží docílit na trhu s bydlením rychlého úspěchu jinými prostředky, aby podporu pro referendum oslabila. Sledovat implementaci v pátek schváleného zákona, který musí ještě pro forma projít berlínským senátem a v účinnost by měl vstoupit v lednu 2020, bude zajímavé. Za zmrazením nájmů totiž stojí rozsáhlejší politický plán: v Berlíně mají vzniknout desítky tisíc nových městských bytů a k tomu vládnoucí koalice zřejmě vychází z toho, že řada pronajímatelů za nových, méně výnosných podmínek ztratí o tento byznys zájem a byty začnou prodávat. V mnoha oblastech Berlína má přitom město při prodeji předkupní právo. Doufá tedy, že se mu těmito dvěma způsoby podaří rychle citelně posílit svou roli na trhu s nájemním bydlením, a tím i moc nad tržní výší nájmů po vzoru Vídně. Jednalo by se tak o vyvrácení i u nás rozšířeného názoru, že vídeňské situace je možné dosáhnout pouze dekádami soustředěné politiky, a tak ani nemá smysl Vídeň uvádět jako příklad.
Autorka je politoložka a spolupracovnice redakce.