Foto Arjan, Flickr (CC BY 2.0)
Americké děti a teenageři z nízkopříjmových rodin (tedy takových, jejichž příjmy nepřekročí 35 tisíc dolarů ročně) tráví téměř o dvě hodiny času denně více u obrazovek než jejich vrstevníci z vysokopříjmových rodin (nad 100 tisíc dolarů ročně). Ukazuje to nová studie neziskové organizace Common Sense. Teenageři z chudších rodin sledují displeje smartphonů, tabletů a monitorů více než osm a půl hodiny denně, zatímco ti lépe situovaní šest hodin a devětačtyřicet minut. Poměr u dětí mezi osmi a dvanácti lety je necelých šest hodin ku čtyřem hodinám. Celkový průměrný čas v přítomnosti displejů bez ohledu na příjmy rodiny činí 7 hodin a 22 minut u teenagerů a 4 hodiny 44 minut u dětí.
Děti bohatých mají s větší pravděpodobností vlastní laptop nebo smartphone, ale tráví na něm méně času. Nabízí se tedy závěr, že technologie je levnějším druhem zábavy.
„Nemůžeme na základě dat z této studie říci, proč k takovému rozdílu dochází a jestli má na mladé lidi nějaký dopad, ať už pozitivní nebo negativní. Můžeme jen potvrdit, že rozdíl existuje a není zanedbatelný,“ komentují autoři nepoměr tráveného času různě situovaných teenagerů a dětí. Data z online průzkumu mezi 1677 dětmi a náctiletými, který proběhl letos v březnu a dubnu, rovněž ukazují některé další socioekonomické rozdíly. 64 procent lépe situovaných teenagerů například používá pro vypracování domácích úkolů počítač, zatímco průměrně tak činí pouhých 51 procent vrstevníků.
I přestože mají bohatší rodiny podle průzkumu doma více technologií a jejich děti mají s větší pravděpodobností vlastní laptop nebo smartphone, tráví na něm méně času. Nabízí se tedy závěr, že technologie je levnějším druhem zábavy. „Pro nízkopříjmové uživatele je čas trávený u displejů velmi dostupnou aktivitou v porovnání s ostatními možnostmi, které stojí peníze. I veřejné školy vyžadují poplatky, aby děti mohly být v atletických týmech,“ říká pro web Recode jedna z autorek studie Victoria Rideout. „Do jisté míry se dá říci, že nízkopříjmoví uživatelé kompenzují médii nedostatek příležitostí v ostatních oblastech života, ať už jde o učení se, vazby s ostatními, přístup k informacím nebo zábavu,“ dodává.
I přes nepochybně pozitivní faktory, jakými jsou možnosti učit se pomocí různých videonávodů a kurzů nové dovednosti, objevování neobvyklých zájmů nebo propojování se s online komunitami, jsou ve hře i ty negativní, které mohou rozvíjející se mysli uškodit. „Každé médium ze své podstaty vysílá určité signály. Ať už jde o body image, způsob, jakým se k sobě vztahují muži a ženy nebo různé etnicity. Myslím, že bychom měli brát vážně, jakým způsobem se tyto signály k dětem dostávají a jak je různé mediální entity komunikují,“ říká Rideout. V tomto smyslu může být potenciálně škodlivý byznysmodel sociálních sítí založený na zaujetí, který často spoléhá na jednoduché emoce a inklinuje k doporučování leckdy bezobsažných videí místo těch, která vyžadují delší soustředění a mohou uživatele významně obohatit.