Foto Iva Ch. Růžičková
Chanov, původním názvem Khan, obec dříve obydlená převážně německým obyvatelstvem, byla po druhé světové válce nuceně vysídlena. Sídliště tu vzniklo na počátku sedmdesátých let a jeho první obyvatelé se sem přestěhovali ze starého Mostu, který musel ustoupit těžbě hnědého uhlí. V současné době se zde diskutuje o budoucnosti sídliště. Kromě opravených bloků, které už několik let kontrastují se zbytkem sídliště, jsou tu domy, které je potřeba buď rekonstruovat, nebo zbourat. Současné vedení města ale pojalo plán na výstavbu kontejnerových domů po vzoru vsetínských „čunkodomků“, což vyvolalo i mediální zájem. Jaký je však příběh Chanova z pohledu lidí, kteří zde žijí? Ján Chromý (1954) v Chanově žije dvacet let. Letos se stal neoficiálním mluvčím místních obyvatel.
Odkud pocházíte a jak se jako pamětník díváte na historii Chanova?
Pocházím z východního Slovenska, moje rodina žila až u Michalovců, blízko ukrajinských hranic. Můj otec byl velmi aktivní člověk a v roce 1954, když jsem se narodil, se sem přestěhoval za prací. Pomáhal i ostatním přistěhovalcům najít si práci a bydlení a začlenit se. Stal se přísedícím soudcem, byl také činný na tehdejším národním výboře. V sedmdesátých letech se chanovské sídliště stavělo, a když se otevíral pro lidi blok 3, bydlel tu tehdy můj švagr. Nastěhovali sem všechny obyvatele ze starého Mostu, který zlikvidovali kvůli těžbě. Čekalo se, až se dostaví sídliště na Liščím vrchu, a neromští obyvatelé z Chanova postupně přešli tam. V Chanově tehdy byly k dispozici veškeré služby včetně holiče, fungovala tu prodejna, ale já jsem zdejší vývoj moc nesledoval, protože v té době jsem začal pracovat na šachtě a tady v Chanově jsem byl tak jednou dvakrát do roka na návštěvě. Pracoval jsem jako mašinfíra na šachtě třicet let. (V mosteckých uhelných dolech pracovala valná většina mužů starousedlíků z Chanova – pozn. autorky.) Vydělával jsem, koupil jsem si dům, ukládal dětem spoření.
Těžké to tu bylo už od roku 1993, kdy sem začali chodit na výpravy neonacističtí skinheadi. Vyhrožovali a lidi se tu hrozně báli. Poslední „trestnou výpravu“ neonacistů zažil Chanov přibližně před deseti lety.
Podle vašeho vyprávění se zdá, že jste mohl být na stáří zajištěný. Co se pokazilo a jak jste se dostal do Chanova?
V devadesátých letech jsem byl jeden z prvních, kdo začali s podnikáním – nejprve v Meziboří, a pak mi doporučili převzít obchod Jednoty tady v Chanově. Začal jsem prodávat, obchod byl perfektně vybavený, ale zanedlouho přišla první krádež a pak osm dalších. Při té poslední v březnu 1992 byla prodejna zdemolovaná, škoda vyčíslená na 1,6 milionu, zboží přišlo vniveč, zničehonic jsem se stal dlužníkem a přišel o všechno, o živobytí, o dům a rozpadlo se mi manželství. Tady v Chanově jsem si našel svou druhou ženu, a tak mě život dovedl k tomu, že tady žiju.
Vzpomenete si, kdy se tu začala situace zhoršovat?
Těžké to tu bylo už od roku 1993, kdy sem začali mít ve zvyku chodit na výpravy neonacističtí skinheadi. Vyhrožovali a lidi se tu hrozně báli. Policisté vždycky přijeli a chránili nás, ale byli tehdy i takoví, kteří nám doporučovali, abychom se uklidnili, byli zticha, otočili se na druhou stranu a nijak nereagovali, když kolem pochodovali. Poslední „trestnou výpravu“ neonacistů zažil Chanov přibližně před deseti lety.
A pokud jde o bydlení?
Co se týče stavu konkrétních objektů, už v roce 2012 jsem informoval tehdejšího primátora, že na přívodu vody u jednotlivých bloků nejsou měřící zařízení. Namísto rekonstrukcí se postavily další bloky 8, 11 a 12. (Volně vytékající voda bez měřících zařízení způsobila statisícové zadlužení všem obyvatelům zmíněného bloku – pozn. autorky.) Dva bloky z těch původních jsou zbourané na náklady z dotací Evropské unie. Teď jich zbývá dvanáct, dva z těch neobsazených jsme navrhovali rekonstruovat svépomocí. Teď žiju v bloku 3 jako úplně poslední, ostatní byli vystěhováni jinam, ale samozřejmě v rámci Chanova.
Kolik tady stojí aktuálně nájem?
V tamtom bloku (pan Chromý ukazuje na holobyty na začátku sídliště ve strašném stavu, nicméně s barevnou fasádou) je nájem 1500 měsíčně plus elektřina, jinde je to 6800 korun plus energie, což považuju za docela slušné. Každý, kdo chce, odsud může odejít, dnes funguje antidiskriminační zákon, ale co se pak s těmi lidmi děje a jak se jim daří, nemám možnost a čas sledovat. Ze starousedlíků tu už skoro nikdo nezbyl.
Vedení města Mostu plánuje pro část obyvatel Chanova výstavbu kontejnerového bydlení. Co si o takovém řešení myslíte a jak probíhá jednání mezi místními a zástupci města?
Žádal jsem o schůzku se zastupiteli od března letošního roku, zaslal jsem požadavky, aby tu fungovala 24 hodin denně ostraha a zabránila kriminalitě – do roku 2000 tu byla služebna městské policie, aby rekonstruované domy byly po desáté večer uzamčené – a abychom mohli spolurozhodovat o osudu sídliště. Víc se k tomu nechci vyjadřovat, protože situace je citlivá. S řešením, které navrhuje primátor Paparega, čili výstavbou kontejnerových domů, nesouhlasíme a výpočet nákladů považuji za nesprávný. Rekonstrukce stávajících bloků by byla levnější a místní se na ní chtějí podílet.