Kdo vydělá na Brexitu bez dohody?

Datum 31. října, kdy má Británie oficiálně vystoupit z Evropské unie, se neúprosně blíží. Nedávno zvolený britský premiér Boris Johnson chce tento termín dodržet – i za cenu toho, že Spojené království vystoupí z EU bez dohody. Je otázka, zda konzervativní lídr myslí svá slova vážně. Zároveň totiž tvrdí, že o dohodu usiluje. Johnson dokonce neváhal a s posvěcením královny ukončil funkční období parlamentu, jehož většinový názor je proti „divokému“ Brexitu.

Nejvyšší soud Spojeného království však nakonec 24. září rozhodl, že si Johnson počínal protiprávně. Toto přerušení parlamentu bylo proto anulováno a nové zasedání bylo ustanoveno hned na následující den. Ihned po obnovení zasedání bylo v parlamentu pořádně horko. Generální prokurátor Geoffrey Cox, který doporučil britskému premiérovi zasedání parlamentu ukončit, se totiž evidentně nevyrovnal s rozhodnutím Nejvyššího soudu a na přítomné křičel, že tenhle parlament je mrtvý.

Johnsonův „Trump deal“ by zřejmě vedl k ovládnutí britského zdravotnictví americkými soukromými pojišťovnami. A pokud by přestaly platit evropské regulace na potraviny, mohly by britský trh zaplavit produkty amerických firem.

Většina lidí teď očekává, že se Johnson pokusí 31. října z EU vystoupit, zatím však není jasné, jak by toho docílil bez parlamentní podpory. Možná ale Johnson před očekávaným datem řekne, že dohodu má. Taková dohoda však nejspíš nebude o moc lepší než ta, s níž přišla jeho předchůdkyně Theresa May, a Brexit tak bude přehlasován v parlamentu. To by vyústilo v nové volby. Labouristé se navíc bojí, že by Johnson mohl vystoupit z EU v průběhu předvolební kampaně (a měl by k tomu lepší možnosti, jelikož parlament je v období kampaně uzavřen). Proti takovému kroku britského premiéra by pak mohl opět zasáhnout Nejvyšší soud. Konzervativní lídr by také mohl požádat o další odklad, nicméně sám se nechal slyšet, že by radši zemřel v příkopu, než by tak učinil.

Nové referendum jako slepá ulička

Kontroverzní lídr nemá moc velkou naději, že svůj slib odchodu do daného termínu skutečně splní. Pokud navíc k rozhodnutí o nových parlamentních volbách dojde až po 31. říjnu, aniž by Británie vystoupila, stane se Johnson jakousi „druhou Theresou May“ – tedy premiérem, kterému se rovněž nepodařilo Brexit uskutečnit. To by ho značně diskvalifikovalo pro případné volby u odpůrců EU. Na takovou šanci totiž čeká Strana pro Brexit, která může být nebezpečným hráčem a připravit Johnsona o hlasy. Lídr této strany není nikdo jiný než Nigel Farage, bývalý předseda UKIPu. Za rezolutními činy Borise Jonsona, jako je vystoupení z EU i za cenu odchodu bez dohody nebo souhlasu parlamentu, jsou nejspíš snahy konzervativního premiéra ukázat sílu a vzít vítr z plachet právě Farageovi.

Situace konzervativního premiéra rozhodně není záviděníhodná. Jeho hlavní protivník Jeremy Corbyn na tom nicméně není o moc lépe. Corbyn měl donedávna podle průzkumů větší šance vyhrát volby – a také po nich neustále volal. Situace se však zkomplikovala. Ačkoli totiž parlament odmítal brexitové dohody bývalé premiérky Mayové, nedopustil konání voleb nových. Proto bylo například hlasování o nedůvěře vládě Theresy May neúspěšné. Nyní, ještě před odstavením parlamentu, to byla naopak Labour party, kdo nové volby odmítl, jelikož se Corbyn obával, že by Johnson situaci zneužil pro vystoupení z EU bez dohody. Poslední průzkumy navíc ukazují, že labouristé mají menší voličskou podporu než konzervativci.

Corbyn byl velmi dlouho konzistentní v otázce, že Labour party má ctít výsledky referenda o Brexitu z roku 2016. Mnoho liberálů (nejen britských, ale i českých) mu tuto údajnou zatvrzelost zazlívalo. Jelikož se v kampani za Brexit objevilo mnoho lží, mnozí věřili, že je kvůli tomu možné výsledky referenda anulovat a vyhlásit nové. To se ovšem jeví jako mylné. Například v pořadu DVTV nedávno přiznal Jiří Přibáň, sociolog a právník z univerzity v Cardiffu, že by nové referendum o Brexitu nejspíš dopadlo úplně stejně. Podle něj kampaň obsahovala spoustu poplašných zpráv a nepravd, nicméně důvody pro Brexit skutečně existovaly nezávisle na těchto dezinformacích.

Evropské regulace chrání britské pracující

Labour party se ve svém manifestu z roku 2016 zavázala, že bude výsledky referenda respektovat. Labouristický předák byl postupně donucen změnit svůj postoj pod tlakem členů strany (mezi nimiž je i mnoho mladých voličů) a také blairistických poslanců. Prakticky všichni stínoví ministři Corbyna nakonec izolovali. Byl dotlačen k tomu, aby podpořil nové referendum, které bude obsahovat možnost setrvání v EU. Mnozí z těch, kteří už hlasovali pro Brexit, však mohou takový krok považovat za zradu.

Nové referendum by se samozřejmě uskutečnilo jen v případě, že by mezitím proběhly parlamentní volby, které by labouristé vyhráli. Sám Corbyn by byl v případě nového referenda neutrální, kdežto jeho ministři by spustili kampaň za setrvání. Neutralitu jako oficiální stanovisko Labour party v opakovaném referendu si delegáti sice odhlasovali na nedávné labouristické konferenci v Brightonu, ale většina labouristických poslanců včetně zmíněných stínových ministrů bude nejspíše vystupovat za setrvání v EU. Tito politici se domnívají, že je výhodnější vyhovět mladým lidem a členům Labour party. A možná podceňují některé své voliče z postindustriálních oblastí, kteří často hlasovali pro Brexit.

Corbyn dlouhodobě varuje před odchodem bez dohody, jelikož to podle něj nahraje velkým korporacím a naopak silně poškodí zaměstnance. Ti byli totiž dosud chráněni evropskými zákony a regulacemi. Odchod z EU bude znamenat i to, že Británie již nebude pod Evropským soudním dvorem, který často vynášel rozhodnutí ve prospěch zaměstnanců proti zaměstnavatelům a vykořisťovatelským metodám. Labouristický předák pronesl v tomto duchu projev na konferenci v Brightonu právě v den, kdy Boris Johnson odstavil parlament. Corbyn ve svém proslovu zmínil, že se Johnson svůj politický boj o Brexit bez dohody snaží zobrazit jako bitvu „lidu proti parlamentu“. A v této bitvě chce reprezentovat lid právě samotný Johnson. Podle Corbyna však spočívá absurdita v tom, že z Brexitu bez dohody budou nejvíc těžit korporace a doplatí na něj pracující Britové. V běhu na dlouhou trať by ale asi na Brexit nakonec doplatili všichni. Corbyn také zdůraznil, že ačkoli se Johnson staví do role bojovníka proti establishmentu, je establishmentem on sám a celý jeho kabinet. Z Brexitu bez dohody prý vyváznou bez větší újmy jen ti nejbohatší – a mnozí z nich jsou mocensky napojení právě na Johnsona.

Britský trh jako cíl amerických korporací

Corbyn navíc varuje, že Brexit bez dohody by byl ve skutečnosti jednostrannou dohodou s Donaldem Trumpem, ze které by těžily Spojené státy, respektive velké americké firmy a korporace. Corbynova slova mají určitě reálný základ. Trump totiž navštívil Británii v červnu tohoto roku a jednal o britsko-americké dohodě ještě s bývalou premiérkou Mayovou. Donald Trump dokonce expremiérku přivedl do rozpaků svým výrokem, že na stole je jednání o britském zdravotnictví NHS. Premiérka se to poté snažila mírnit slovy, že o dohodě budou rozhodovat obě strany na základě toho, co je pro ně výhodné.

Je tedy důvodné obávat se, že by tento „Trump deal“ vedl k ovládnutí britského zdravotnictví americkými soukromými pojišťovnami. Velmi varovné je i to, že kdyby přestaly platit evropské regulace na potraviny, mohly by britský trh zaplavit produkty amerických firem. V USA jsou totiž mnohem měkčí pravidla regulace potravin, což dovoluje tamním výrobcům používat mnohem škodlivější látky, jako jsou nezdravá hnojiva, chemikálie v ovoci a zelenině a podobně. V Británii se například v této souvislosti mluví o kuřatech omývaných chlorovanou vodou, což je v Evropské unii na rozdíl od USA zakázáno. Současný britský premiér nicméně označuje chlorování kuřat za naprosto bezproblémové. Boris Johnson a Donald Trump se navíc svými sympatiemi vůči sobě navzájem netají, tudíž je na místě obávat se této dohody ještě více než v případě Johnsonovy předchůdkyně.

Podobně jako by mohli probrexitoví voliči ubírat hlasy konzervativcům ve prospěch Strany pro Brexit, labouristé se obávají podobného problému v řadách svých potenciálních voličů. Hlavně mladí lidé a obyvatelé velkých měst, kteří si přejí setrvat v EU, by nakonec mohli dát přednost Liberálním demokratům, kteří jsou v otázce setrvání čitelnější než Labour party. Zmatky a nejednota se však netýkají jen labouristů, ale i konzervativců. Jejich lídrem je totiž dnes člověk, který prosazuje (i když neoficiálně) Brexit bez dohody. Tato volba je však něco, co drtivá většina Británie odmítá – a to včetně zastánců Brexitu. A samotný fakt, že v čele Británie stojí politik zastávající (nebo aspoň připouštějící) tuto možnost, je důkazem, v jak hrozném zmatku se dnes britská politika nachází.

Autor je publicista.