Foto Bet Orten
Jsme skupina vizuálních umělkyň, teoretiček, kurátorek a aktivistek otevřená všem lidem, pro něž je umění životně důležité a jejichž zájem o tvorbu nezastavilo mateřství. Mateřskost přitom chápeme jako univerzální pečující princip, který se výlučně nespojuje s genderovou identitou.
Jde nám o naše potomky, jiné živočišné druhy i prostředí na Zemi. Proto klademe důraz na léčení, sebeléčení, spolubytí, výchovu a odpovědnost.
Zabýváme se specifickými zkušenostmi, problémy a potřebami matek pohybujících se v uměleckém provozu. Podporujeme matky umělkyně, kurátorky a teoretičky a dáváme zaznít jejich hlasům ve veřejném prostoru. Na základě vlastní zkušenosti jsme vnímavé k potřebám ostatních skupin, které jsou také dočasně nebo trvale zasaženy přehlížením a vyloučením. Společným úsilím proměňujeme (umělecký) svět kolem sebe.
Vycházíme z feministického přesvědčení, že osobní je politické.
Matky umělkyně, kurátorky i teoretičky jsou často vystavené sexistickým předsudkům, že matka nemůže být úspěšná ve své profesi, a pokud se umění věnuje naplno, nemůže být dobrá matka. Udržet si kontakt s profesním světem a zároveň být dobrým rodičem vede v těchto podmínkách obvykle k vyčerpání, vynuceným kompromisům nebo opuštění uměleckého světa. Matka si profesionální kariéru často nemůže dovolit. Bez podpory ze strany okolí – jednotlivců, ale především institucí – a zejména bez proměny přístupu společnosti k pracujícím matkám a pečujícím osobám se situace žen v umění nezlepší.
V podobné situaci se v poslední době nachází i stále více otců, kteří se plně zapojují do péče o děti. Život rodiče je málokdy slučitelný s událostmi a nároky uměleckého provozu. Ve společnosti je běžné, že jsou matky umělkyně upozaděny, jejich tvorba tematizující mateřství bývá bagatelizována a jejich přítomnost je v lepším případě přehlíživě tolerována, v horším případě mají rovnou dveře zavřené. Mizení žen z profesního života představuje problém, který by naše společnost neměla opomíjet.
S tímto stavem se nespokojíme. Chceme proto:
změnu ve vnímání matky a ženy umělkyně ve společnosti i v uměleckých institucích,
zviditelnit rodičovství v profesním životě i na umělecké scéně,
propojovat umělecký provoz s realitou našich životů,
být přijaty jako plnohodnotné účastnice uměleckého provozu,
veřejný dialog, který povede k přehodnocení dosavadních genderových schémat,
vytvářet otevřený a tolerantní prostor v uměleckých institucích,
aktivní podíl na utváření vzájemně pečující společnosti.
Některé zvyklosti naší společnosti jsou postaveny na principech neslučitelných s udržitelným způsobem života. Upřednostňování ekonomických zájmů před zájmy lidskými a tlak na neustálou produktivitu a maximální vytěžení zdrojů nás zavedly na pokraj ekologické katastrofy. S tímto jednáním se pojí i prosazování vlastní výlučnosti a hon za úspěchem budovaným na potlačování práv systematicky znevýhodňovaných jedinců a druhů.
Současné situaci nemůžeme nečinně přihlížet. Nejsme jen rodiče a umělci, jsme obyvatelé světa, který svým potomkům nepředáváme v dobrém stavu. Globální klimatickou i společenskou krizi vnímáme jako lidé, kteří si uvědomují důležitost péče o sebe i okolí. Jde nám o naše potomky, jiné živočišné druhy i prostředí na Zemi. Proto klademe důraz na léčení, sebeléčení, spolubytí, výchovu a odpovědnost.
Umění vnímáme jako nástroj společenské proměny.