Foto Saša Uhlová
Všichni jsme si už zvykli na to, že fotky a videa Miloše Zemana v médiích, na kterých nemůže chodit, nezvládá dlouho stát nebo jenom zrovna blbě vypadá, a jejich sdílení na sociálních sítích se staly součástí politického odporu vůči současnému prezidentovi. Titulky typu „Zeman ve Varšavě už ani nestál bez bodyguardů. Jeho chůzi nesměli čeští diváci vidět“ jsou v mediálním provozu už běžné. Právo vidět pajdajícího Zemana jako by bylo hlavním indikátorem svobody médií v České republice. Na další úrovni je pak čekání na to, až prezident natáhne bačkory, nebo aspoň kvůli zdravotní indispozici odstoupí z funkce – zkrátka podle hesla „když to nevyšlo ve volbách, pomůže matka příroda“.
Všechny monarchistické prvky, které každému, kdo se ocitne na Hradě, časem vlezou na mozek, by neměly vést k tomu, že zapomeneme na skutečnost, že i prezident je jenom demokraticky zvolený politik.
Připomínat smrtelnost politiků, nebo obecně mocných lidí, není samo o sobě vůbec špatné. I „ti nahoře“ jsou nakonec taky jenom lidi. „Předešle vypravoval jeden pán v hospodě, že má dvě kojný a že každej den třikrát je císař pán u prsu,“ komentoval Švejk zdravotní stav hlavy habsburské monarchie. Podobných poznámek může být těžko jakýkoli vládce od svých poddaných ušetřen, jde-li to s ním z kopce. V zastupitelských demokraciích, kde střídání politiků zajišťuje nejen smrt, ale mnohem častěji volby, sice o svých vládcích lidé často nesmýšlejí v příliš lepším duchu, ale přece jen si je volí sami na základě politických názorů. Volený politik tak nereprezentuje jen sám sebe a přítomnost boží milosti, ale taky politickou ideologii, názory a styl vládnutí.
Facebooková občanská válka
Kdyby byla válka, byť třeba „jen“ občanská, dávalo by smysl přát si smrt vůdce protivníkovy strany. Jenže k tomu máme pořád opravdu daleko. Česká „občanská válka“ se vede z kanceláří a na Facebooku a většinou v ní vlastně o moc nejde, přesto se humorné příspěvky přející prezidentovi smrt sdílejí, jako by zuřily minimálně pouliční boje – a to i od lidí, kteří se jinak tváří, že pro demokracii dýchají. Drama facebookové občanské války navíc nechápou zdaleka všichni čeští občané, a v časech míru je tak pořád lepší kritizovat prezidenta jako politika, který dvakrát vyhrál prezidentské volby, a ne jen sledovat jeho zdraví a čekat, kdy to zabalí, jako by se to byl absolutistický monarcha.
Sledování zdravotního stavu politiků i k zastupitelské demokracii samozřejmě patří. A protože prezidentskými kandidáty obvykle bývají – a nejen v Česku – starší pánové, zdraví bývá pochopitelným tématem předvolebního boje. Dává to smysl, voliči mají právo vědět, jestli kandidát bude mít dost sil dělat to, co slíbil, byť často posedlost domnělou či faktickou nemocí politických odpůrců bývá až krvelačná. Obě kampaně Miloše Zemana ukázaly, že zrovna on by určitě neváhal vůči svému protikandidátovi použít jeho chatrné zdraví. Jenže tělesná kondice už dlouho není Zemanovou silnou stránkou, i když se řečmi o své panické prostatě a čistých plicích snaží vyvolávat opačný dojem.
Drahošovi ani vitalita nepomohla
Jiří Drahoš na začátku poslední prezidentské televizní debaty před volbami v roce 2018 vyskočil z křesílka jako sokol a chvíli to vypadalo, že přidá i pár dřepů – tak moc chtěl dát najevo svoji vitalitu. Miloš Zeman, třebaže byl v této debatě na svoje poměry fit, si sedal i vstával o poznání pomaleji. I tak volby vyhrál Zeman a dál mohl vládnout k prospěchu domácí oligarchie a v roli „moudrého“ starce dehonestovat Romy, lidi v exekucích a další skupiny, které se nemohou moc bránit. Útoky na Zemanovo slabé místo, kterým jeho chatrné zdraví bezpochyby je, v takové situaci zdánlivě dávají smysl, jenže v prezidentových podporovatelích vždy potvrzením narativu o zkorumpovaných elitách. Navíc takové útoky, z nichž se už zcela vytratila kritika prezidentovy politiky, spoluutváří zdání symbolického Zemanova mocnářství.
Všechny monarchistické prvky, které každému, kdo se ocitne na Hradě, časem vlezou na mozek, by neměly vést k tomu, že zapomeneme na skutečnost, že i prezident je jenom demokraticky zvolený politik, a tedy taky normální člověk. Zeman, který vládne navzdory svým slibům tak, aby to prospívalo hlavně nejbohatší vrstvě společnosti, by měl být vnímán v první řadě jako politik, který škodí této zemi.
Autor je redaktor Alarmu.