Neomarxistická pipinka a sluníčkářský pindík

Pobouření části veřejnosti na dětskou knihu Co to tam mám? svědčí především o tom, že se na internetu leckdo rád znepokojuje nad zhoubným neomarxismem.

Na českém knižním trhu se objevila dětská knížka s názvem Co to tam mám?, která je součástí edice Moje malá proč. Kniha vzbudila vzrušený ohlas části české veřejnosti především pasáží, kde se dětem vysvětluje, co je to masturbace. Píše se tam: „Pindík a pipinka jsou velmi citlivé části těla. Stačí se jich jen lehounce dotknout, a už cítíme, jak nás to lechtá. Andrejka to dělá ráda. Když si jde do svého pokoje odpočinout, hladí si pipinku. Ví, že to může dělat, když ji nikdo nevidí. Šimon si se svým pindíkem také hraje. A stejně jako jeho sestra to dělá jen, když je sám. Pindík je takový jeho poklad, který si schovává jen pro sebe.“

Nic převratného

Zatímco někteří masturbaci v dětské knize nepovažují za nikterak šokující, jiným připadá, že předškolní děti by se měly seznamovat raději s jinými věcmi – toto téma je pro ně prý nezajímavé, nevhodné či naprosto perverzní a morálku korumpující. A pak je tu ještě skupina těch, kteří se domnívají, že mluvit s dětmi o sexualitě a konkrétně masturbaci je v pořádku, ale způsob, jakým to dělá tato konkrétní kniha, je vulgární. Popřípadě mají pocit, že je naprosto v pořádku, aby rodiče s dětmi o tomto tématu normálně mluvili, ale na co, proboha, je potřeba ještě knížka?

Zatímco v devadesátých letech vyšla bez velkého rozruchu publikace s fotografiemi nahých souložících těl, dnes se internetem přelévá vlna zděšení nad kresbičkou holčičky pod peřinou.

Zda se zmíněná kniha líbí či nelíbí a nakolik připadá rodičům adekvátní, je věc osobního vkusu. V každé rodině se o sexualitě mluví jinak. Někde s humorem, někde otevřeně, někde s pocitem trapnosti, jinde vůbec. Někde se říká pipinka, někde vagína a jinde „tam dole“. Je tedy dobře, pokud knižní trh nabízí různé publikace. Z nich si pak ti rodiče, kteří o to stojí, vyberou knihu, která jim vyhovuje.

Kniha Co to tam mám? přitom rozhodně není nejodvážnějším dostupným titulem sexuální výchovy. V minulosti se u nás objevila mnohem radikálnější díla. Kupříkladu kniha Ukaž mi to nabídla velkoformátové fotografie dětských i dospělých genitálií, masturbace a dokonce soulože. To, že se aktuální publikaci z nakladatelství Svojtka & Co. dostalo mediálního zájmu, vypovídá spíše o duchu doby než o povaze knihy. Zatímco v devadesátých letech vyšla bez velkého rozruchu publikace s fotografiemi nahých souložících těl, dnes se internetem přelévá vlna zděšení nad kresbičkou holčičky pod peřinou.

Sexuální konspirace

Názory na to, zda a jak otevřeně s dětmi o sexualitě mluvit, se jistě lišily i před čtvrtstoletím. Dokonce bylo pravděpodobně mnohem méně těch, kteří by byli ochotni takto otevřeně s předškoláky diskutovat. Jenže dnes má vše, včetně knížky pro děti, kterou si nemusíte kupovat ani ji dětem číst, potenciál stát se otázkou života a smrti, respektive neomarxismu a obrany tradičních hodnot. Obrázek z knížky tak sdílel poslanec SPD s komentářem: „Neomarxistická sluníčkářská sexuální revoluce chce sexuálně prznit i malé děti. Do dětí od čtyř let se již cpe, že mají masturbovat! To je opravdu zvrácené. Podle nakladatelství Svojtka & Co. knížka bourá zábrany a tabu ve společnosti. To je pravda. Neomarxisté chtějí odbourat jakékoli normy a morální hodnoty tradiční společnosti.“

Ovšem ani takové výkřiky nejsou ničím novým. Můžeme si do úmoru opakovat, že vydat knihu, ve které se Andrejka dotýká svého pohlaví, opravdu nevyplývá z žádné směrnice EU o tom, že rodiče musí naučit své děti do čtyř let masturbovat. Je to však celkem zbytečné, protože morální panika v oblasti dětské sexuality, je už po desetiletí oblíbeným politickým nástrojem. V roce 1968 kupříkladu v USA vyšla kniha s názvem Je škola vhodným místem k výuce tvrdého sexu? Její autor Gordon V. Drake, bojovník za křesťanskou morálku a proti komunismu, v ní tvrdil, že zastánci sexuální výchovy touží svrhnout veškerou morálku, eliminovat osobní zábrany a náboženská tabu, aby tak vrazili klín mezi rodinu, církev a školu. „Pokud se jim to podaří a nová morálka bude přijata,“ tvrdil Drake, „naše děti se stanou snadnými cíli marxismu a jiných nemorálních a nihilistických filosofií, stejně jako pohlavních chorob. Pošlapání vazeb mezi rodiči a dětmi je nejsilnější zbraní zastánců sexuální výchovy ke zničení Ameriky, vytouženého to cíle všech liberálů.“ Drakeův souputník Frederick Gary Allen zase tvrdil: „Otěže všech těchto aktivit vedou ke krajní levici. Proč? Samozřejmě proto, že cílem komunistů je propagovat programy sexuální výchovy, aby zničili americkou sexuální morálku.“

Nedávno vydaná knížka skutečně není produktem nějaké konspirace ani snahou EU zničit sebe samu, jak se domnívají někteří diskutující na profilu pana poslance SPD.  Má sloužit rodičům, kteří si všimli, že jejich děti masturbují (ano, dětská masturbace je častý jev, a to od velmi útlého věku, aniž by to děti kdokoli učil) a kteří chtějí svým potomkům potvrdit, že je to v pořádku, popřípadě by jim rádi vysvětlili, že to mají raději dělat v soukromí. Malé děti si totiž hlavu se soukromím často nelámou. Své o tom vědí třeba učitelky ve školkách, které nezřídka stojí před dilematem, zda dělat jakoby nic, nebo to nějak probrat s rodiči či dokonce s dětmi. Podobná knížka jim skutečně může pomoci. A také pro děti bude jistě lepší si o tom promluvit než spát po obědě s rukama na peřině, což se dodnes v některých školkách praktikuje.

Autorka je socioložka a členka Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies