Ázerbájdžán děsí případy domácího násilí

V ulicích ázerbajdžánského hlavního města Baku se konaly protesty proti domácímu násilí a za práva žen – tamnímu autoritářskému režimu navzdory.

V malé kavárně v centru Baku se v neděli večer koná přednáška na téma s názvem „Proč jsem feminist(k)a?“ Půl hodiny před začátkem se začínají scházet účastníci. V drtivé většině jde o mladé lidi. Organizátorka přednášky Vefa za chvilku zjišťuje, že malá místnost, kterou zarezervovala, nebude stačit. Zájem je překvapivě velký. „Ta přednáška byla plánována dlouho dopředu, ale jak se zdá, náš protest před týdnem zvedl zájem o témata, kterým se věnujeme,“ vysvětluje Vefa.

Až 43 procent ázerbajdžánských žen se setkalo s domácím násilím. Navíc jsou bité nejen svými muži, ale také dalšími členy rodiny.

Podle Vefy se v Ázerbájdžánu problematice domácího násilí a rovnosti pohlaví nevěnuje dostatečná pozornost. A proto je i relativně malá přednáška na toto téma důležitá. V zemi, která leží na pobřeží Kaspického moře, stále vládne patriarchát a zatím to nevypadá, že by se v budoucnu mělo něco měnit. „Říkají, že je to proto, že jsme islámská země,“ vypráví Vefa. „Jenže naši muži mají stejně sex před svatbou, pijí alkohol a náboženství je nezajímá – dokud ovšem nepřijde na jejich ženy, které ještě k tomu mlátí.“ Že je domácí násilí v Ázerbájdžánu opravdu vážný problém, potvrzuje statistika. Až 43 procent ázerbajdžánských žen se setkalo s domácím násilím. Navíc jsou bité nejen svými muži, ale také dalšími členy rodiny.

Úspěšná demonstrace

Případ, který šokoval snad každého, se stal na začátku října. Muž brutálně zabil svoji ženu během hádky, a to přímo na ulici v Baku. Před jejich třemi dětmi a kolemjdoucími ji pětadvacetkrát bodl nožem. Na sociálních sítích ihned začala kampaň #QadınaŞiddətəYox (Ne násilí proti ženám), která žádala zásah státu a přijetí patřičných opatření. Vyvrcholení kampaně proběhlo 20. října, kdy se v centru Baku odehrál krátký protestní pochod.

Asi šedesát aktivistů a aktivistek se rozhodlo sejít v centru a jít několik set metrů na konec hlavní ulice, kde chtěli roztáhnout transparent se svými požadavky. Mezi ně patří například podepsání Istanbulské úmluvy. Ačkoliv mělo jít o nenásilnou a apolitickou demonstraci, ázerbájdžánské autority ji nepovolily s odůvodněním narušování veřejného pořádku. Aktivisté se nicméně rozhodli demonstraci uskutečnit a nakonec byli úspěšní.

„Den před tím se tady konala demonstrace opozice. Vypnuli kvůli tomu internet, zavřeli metro a účastníky ihned rozehnali a zavírali. Během demonstrace feministek to mělo být stejné. Hned jak protest začal, policie se je snažila rozehnat. Někteří ale přeci jen došli až na konec ulice a roztáhli transparent. Policie za to asi pochvalu nedostane,“ popisovala ázerbajdžánská novinářka Aliya H. protesty, které na místě sledovala. „V televizi to samozřejmě označili za narušování pořádku a navíc k tomu pustili záběry z Katalánska, aby ukázali, že naše policie je ještě mírumilovná.“

Někteří přeci jen došli až na konec ulice a roztáhli transparent. Foto Jam News

Násilí jako rodinná záležitost

To, že média protest feministek označila za nežádoucí rušení pořádku, není až takovým překvapením. Média jsou v Ázerbájdžánu pod kontrolou autoritářské vlády, která se konstantě snaží potlačovat opozici a zavírat aktivisty, kteří by upozorňovali na porušování lidských práv. Své o tom ví například právník Rasul Jafarov, za jehož propuštění vedla úspěšnou kampaň také česká nezisková organizace Nesehnutí.

Jak Vefa, tak Aliya se nicméně shodují na tom, že celá akce byla pro aktivisty skvělá reklama, jež může k problematice domácího násilí a genderu přitáhnout pozornost. „Musíme v tom pokračovat, jinak se tady nic nezmění. Musíme lidi vzdělávat a ukázat jim, že naše iniciativa má smysl. Nikdo jiný to za nás neudělá. Vláda i policie předstírají, že u nás takové problémy nejsou,“ říká Vefa.

V Ázerbájdžánu sice existuje zákon z roku 2010, který se týká domácího násilí, ale je prakticky nefunkční, jelikož samotní policisté takové případy často nechtějí řešit. Domácí násilí je totiž v zemi stále vnímáno jako „vnitřní záležitost rodiny“.

Autor je novinář.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies