Magdalena Vlková. Foto Saša Uhlová
Vrchní soud v Praze potvrdil verdikt Městského soudu ve věci žaloby o ochraně pověsti právnických osob CIB RENT PÍSNICE, s.r.o., a CIB GROUP, ve kterém se žalobci domáhali na dvou žalovaných, Ondřeji Václavíkovi a Magdaleně Vlkové z iniciativy Moje Písnice, omluvy za poškození pověsti a zaplacení 400 tisíc korun. Městský soud dal loni v listopadu žalovaným z Mojí Písnice za pravdu. Žalobu zamítl s tím, že u části výroků na adresu žalobců nebylo prokázáno, že by je napsali žalovaní, a u těch výroků, ke kterým se žalovaná Magdalena Vlková přihlásila, soud neshledal, že by mohly poškodit pověst žalobců, nebo rozhodně ne v míře, která by odpovídala požadavku na zadostiučinění v penězích. Vrchní soud v Praze rozsudek Městského soudu potvrdil, rozsudek je tedy pravomocný.
Propletenec firem a vykutálený podvodník
Podle žaloby ohrozili Ondřej Václavík a Magdalena Vlková pověst obou společností tím, že o nich zveřejnili nepravdivá a zkreslující tvrzení. Konkrétně se jednalo o tiskovou zprávu, která byla zveřejněna na webu iniciativy Moje Písnice. Ve zprávě se psalo, že si sídliště koupila „společnost se skrytou vlastnickou strukturou“ a že „jediným akcionářem CIB je poradenská společnost, která kryje skutečné majitele a profesionálně se zaobírá zakládáním neprůhledných offshore struktur s cílem minimálního odvodu daní“. Dále zpráva uváděla, že skupina CIB GROUP nevýhodně pronajímá státu budovu na pražském Kačerově, že figuruje v několika „kauzách souvisejících s případy poškozených H-Systému“ nebo že „u dříve zakoupených nemovitostí jsou známy případy až osmdesátiprocentního skokového zvýšení nájemného a následného vyhrožování ze strany CIB soudem“. Tato tvrzení obsažená v tiskové zprávě označily společnosti CIB RENT PÍSNICE a CIB GROUP za nepravdivá nebo zkreslující a požadovaly, aby je iniciativa Moje Písnice ze svých stránek odstranila. Předmětná zpráva byla z webu stažena poslední den lhůty. Společnosti přesto podaly žalobu a dožadovaly se omluvy a finanční satisfakce ve výši 400 tisíc korun. U soudu se ale nepodařilo prokázat, že by zprávu psali žalovaní.
Ráda bych žila v právním státě a tento rozsudek, kdy soud dal za pravdu obyčejné nájemnici, a ne bohaté developerské firmě, mi dává naději, že to tak je.
Dalším bodem žaloby byl článek Rok poté, který vyšel v měsíčníku U nás a jehož autorkou byla Magdalena Vlková. V článku se autorka mimo jiné podivovala nad tím, že firma ČEZ „dává před nájemníky přednost propletenci firem, které figurují v kauze H-systému, neboť se snažily vystěhovat rodinu, která za svůj dům poctivě zaplatila, propletenci firem, kvůli nimž byl mimo jiné trestně stíhán bývalý ředitel ŘSD v kauze nevýhodného pronájmu sídla ŘSD, propletenci firem, jejichž stopy končí v daňovém ráji Panamě“. Do dobré pověsti žalobců mělo být dále zasaženo tvrzeními, která zazněla v průběhu tiskové konference tehdejšího ministra zahraničních věcí České republiky Lubomíra Zaorálka. Žalovaní měli podle žalobců k tiskové konferenci poskytnout podklady obsahující nepravdivé a zkreslující informace a měli tak ministra uvést v omyl. Celý spor mezi žalovanými a žalobci vznikl poté, co jeden z žalobců CIB RENT PÍSNICE koupil sídliště Písnice a nájemníci sdružení v iniciativě Písnice se o novém vlastníku začali vyjadřovat jako o „propletenci firem“ a zveřejnili tiskovou zprávu, která se stala předmětem sporu.
Městský soud v Praze v rozsudku pravomocně potvrzeném Vrchním soudem v Praze vyjádřil podiv nad tím, že žalobcům vadí výraz „propletenec firem“, který je podle soudu „vzhledem k obsahu veřejných rejstříků vcelku výstižný“. I další tvrzení Magdaleny Vlkové jsou podle soudu sice nepřesná, mají však pravdivý základ. Ministrův projev nelze podle soudu přičítat žalovaným. Na demonstraci hovořila žalovaná o „vykutáleném podvodníkovi“, což se žalobcům rovněž nelíbilo, ale podle soudu toto označení „vzhledem k souvislostem, v nichž zaznělo, bylo hodnotícím soudem vycházejícím z dosavadních zkušeností žalované se žalobcem a vyjádřeným způsobem v demokratické společnosti akceptovatelným.“
Boj o sídliště
Sídliště Písnice bylo postaveno v osmdesátých letech minulého století jako společná výstavba několika státních podniků pro jejich zaměstnance. Jednalo se o 740 bytů. Pro získání bytu se zaměstnanec musel zavázat k odpracování určitého počtu let v daném podniku a také k odpracování určeného počtu brigádnických hodin při výstavbě sídliště. Během velké privatizace v roce 1992 přešlo sídliště do vlastnictví společnosti ČEZ, která v roce 2003 nájemníkům přislíbila, že si byty budou moci koupit, a poslala jim závaznou nabídku. Podmínkou bylo založení družstev a příprava celé kupní ceny. Nájemníci družstva založili a peníze sehnali, ale ČEZ pak svou závaznou nabídku stáhl. V létě 2016 ČEZ vyhlásil veřejnou soutěž o nejvhodnější nabídku na prodej sídliště jako celku. V roce 2016 vznikla iniciativa Moje Písnice, která se snažila přimět ČEZ k jednání. „Pořádali jsme demonstrace, setkávali se s politiky, novináři, hledali zastání,“ vzpomíná Petr Kuriščák z iniciativy Moje Písnice. ČEZ nakonec po vleklých sporech prodal v červnu 2017 sídliště společnosti CIB RENT PÍSNICE.
Mezi nájemníky a novými vlastníky v současné době probíhá několik sporů. Kromě žaloby na Ondřeje Václavíka a Magdalenu Vlkovou probíhá soud o určení vlastnického práva k nemovitostem na sídlišti Písnice, ve které nájemníci tvrdí, že „jednání, kterým byly nemovitosti vloženy do majetku ČEZ, a.s., je absolutně neplatné, neboť k němu došlo v rozporu se zákonem a byl jím obcházen zákon“. Navrhují, aby „soud vydal rozsudek, kterým rozhodne o tom, že nemovitosti jsou ve vlastnictví České republiky“. Majitel sídliště dal nájemníkům, kteří žalobu podali, výpověď z nájmu s odůvodněním, že se o nich žalobci nedobře vyjadřují a že jednají protiprávně tím, že žalobu vůbec podali. Nájemníci se teď soudí o to, že výpovědi nejsou platné. V současné době žijí na sídlišti především důchodci, většinou lidé, kteří se na sídliště stěhovali před třiceti lety. Po radikálním zvýšení nájmu ze strany nového majitele si obvykle požádali o příspěvek na bydlení.
Z žalovaných byla u soudu přítomná jen Magdalena Vlková. Ondřej Václavík, kterému mezitím CIB RENT PÍSNICE neprodloužil nájemní smlouvu, takže už na sídlišti nebydlí, se k soudu nedostavil. Na dotaz Alarmu, co říká na rozsudek, uvedla Vlková, že má velkou radost. „Ráda bych žila v právním státě a tento rozsudek, kdy soud dal za pravdu obyčejné nájemnici, a ne bohaté developerské firmě, mi dává naději, že to tak je,“ uvedla Vlková a dodala, že doufá, že podobně spravedlivě rozhodne i soud o určení vlastnictví. „Dnes to bylo jen malé vítězství pro mě, ale důležitá je budoucnost všech lidí, kteří ještě na sídlišti zůstali, proto věřím, že i ten velký soud, který nás čeká, dopadne dobře,“ uzavřela Vlková.
Autorka je redaktorka Alarmu.