Neoznačené produkty z Izraelem okupovaných území nemají v Evropě místo

Evropský soudní dvůr v úterý rozhodl, že členské státy EU musejí povinně označovat produkty pocházející ze Západního břehu Jordánu, východního Jeruzaléma a syrských Golanských výšin.

Jsme si jako spotřebitelé vědomi, odkud pocházejí produkty, které nakupujeme, a kdo z nich vlastně profituje? Je zisk výrobců v souladu s našimi hodnotami a morálními principy? Detailní analýza úplně každého výrobku v obchodech asi není v našich silách a nejspíš by ani nebyla žádoucí, ale jsou výjimky, které by nás měly zajímat. Například produkty pocházející z okupovaných území, jež spotřebitelé ve velké většině nevědomky nakupují, zcela jistě nepřispívají k žádoucímu urovnání vleklých konfliktů, ale naopak je dále prohlubují a oslabují pozici mezinárodního práva.

Evropský soudní dvůr v Lucemburku dne 12. listopadu definitivně rozhodl, že členské státy Evropské unie budou muset povinně označovat produkty pocházející z Izraelem okupovaných území – Západního břehu Jordánu, východního Jeruzaléma a syrských Golanských výšin. Kauza označování výrobků pocházejících z těchto teritorií se spustila kvůli izraelskému výrobci vína Psagot působícímu na okupovaném Západním břehu. Ten své produkty ve Francii prodával s označením „vyrobeno v Izraeli“. Francouzský soud tehdy zcela racionálně rozhodl, že Izraelem okupovaná území neleží uvnitř suverénního státu Izrael, tak jak jej uznalo mezinárodní společenství, a takové produkty proto musí nést označení, která spotřebitele upozorní, co vlastně kupují. Takovéto produkty vlastně sponzorují dlouhodobé okupační aktivity Izraele na územích, která de iure patří Palestincům.

Ekonomický nátlak byl velmi efektivní, ačkoliv ne jedinou součástí úspěšné kampaně proti apartheidu v Jižní Africe – proč by tedy nemohl fungovat i při apartheidu izraelském?

Rozhodnutí Evropského soudního dvora tak rozšířilo působnost označování produktů z nelegálních izraelských osad bez výjimky na všechny členské státy Evropské Unie. Výrobci a importéři, kteří se rozhodnou, že své výrobky označovat nebudou, můžou skončit před soudem v zemi, ve které se takového protiprávního jednání dopustili. Rozhodnutí Evropského soudního dvora není žádným překvapením. Potvrzuje pouze pozici mezinárodního práva, že nelegální okupace nemůže a nesmí být legitimizována. Izraelští lídři, kteří jsou zároveň hlasitými podporovateli okupace a apartheidu, toto rozhodnutí ponesou s velkou dávkou nelibosti.

Ekonomický nátlak může fungovat

Pokud nějaký stát ekonomicky a někdy též politicky profituje z okupace jiného území, musí na tuto skutečnost být nutně poukázáno v zájmu dodržování principů mezinárodního práva. Vrchní prokurátor Evropského soudního dvora Gerard Hogan v červnu 2019 vyjádřil svůj názor v této věci následovně: „Neuvedení země původu nebo místa původu, pokud se jedná o území okupovaná Izraelem, a to v každém případě platí o nelegálních osadách, by mohlo zmást spotřebitele ohledně skutečné země původu nebo místa, kde byl produkt zpracován.“ Hogan dále uvádí, že označování výrobků z těchto nelegálních osad je kritérium, jehož morální důsledky mohou brát spotřebitelé velmi vážně v úvahu a jejich nákupní preference se jím mohou výrazně změnit. Jelikož i území České republiky pamatuje okupaci, je z morálního hlediska správné a je nutné se proti ní postavit a nepodílet se nákupem označených výrobků na izraelském okupačním projektu.

Tento krok Evropského soudního dvora je tak prvním, nicméně důsledným varováním upozorňujícím na protiprávnost a nemorálnost veškerých izraelských aktivit na okupovaných územích a jasným požadavkem po jejich okamžitém ukončení. Bude samozřejmě pouze na samotných spotřebitelích, jestli se rozhodnou takto označený výrobek koupit či ne. Generální prokurátor Hogan nejspíš předpokládá, že spotřebitelé jsou patřičně informováni o vojenské okupaci a apartheidu, který na okupovaných územích probíhá již několik desetiletí a jejich intenzita se nestále stupňuje. Ekonomický nátlak byl velmi efektivní, ačkoliv ne jedinou součástí úspěšné kampaně proti apartheidu v Jižní Africe – proč by tedy nemohl fungovat i při apartheidu izraelském? Evropská unie je největším a nejdůležitějším obchodním partnerem Izraele, a má proto v této věci velmi silné slovo. Celkem 33 procent veškerého izraelského exportu míří na evropské trhy.

Mnoha lidem dnes záleží na tom, aby produkty, které nakupují, měly jisté parametry (například fairtrade, bio, košer nebo halal). Ty se samozřejmě mohou lišit – od postupů při výrobě či zpracování, nevyužívání dětské pracovní síly až po používání pouze certifikovaných ingrediencí. Stejně tak existují lidé, kterým záleží na tom, aby nepodporovali okupaci prostřednictvím nakupování výrobků a služeb z území, která jsou okupována Izraelem, a naopak podporovali palestinskou ekonomiku nákupem produktů pouze od palestinských výrobců či farmářů.

Česko hraje na obě strany

Oficiální politikou Evropské unie (a spolu s ní i České republiky) v izraelsko-palestinském konfliktu je dvoustátní řešení. Pro jeho realizaci jsou ovšem nutné konkrétní kroky. Nestačí jen pokrytecky přihlížet a využívat benefitů, jaké nám patová situace již dlouho přináší. Česká republika zatím bohužel hrála na obě strany. Tato „hra“ je politicky a zejména pak ekonomicky motivovaná. Benefity, kterých se nám dostává ze spolupráce s Izraelem, odsouvají do pozadí důsledné vynucování principů mezinárodního práva včetně mezinárodního humanitárního práva a ženevských konvencí.

Čeští vrcholní představitelé jen velmi sporadicky a neochotně kritizují Izrael za jeho velmi dobře zdokumentované zločiny, kterých se dopustil na Palestincích. Pokud pro nás však mezinárodní legislativa něco znamená, kritika Izraele a přijetí opatření, která co nejrychleji zastaví jeho okupační aktivity, jsou nutné. Jít příkladem světu v dodržování a vynucování mezinárodního práva je něco, na co bychom měli být hrdí a čem bychom se měli aktivně podílet, a nikoliv se tomuto úkolu vyhýbat a raději profitovat z nelegálních činností Izraele. Úterní rozhodnutí Evropského soudního dvora je důležitým krokem a jistým vývojovým indikátorem vztahů mezi Evropskou unií a Izraelem v budoucnosti. Českou prioritou by mělo být dodržování mezinárodního práva, nikoliv podpora neperspektivní patové situace, která umocňuje strádání okupovaných Palestinců.

Izrael dělá vše pro to, aby potenciál palestinské ekonomiky zcela zdecimoval a Palestince uvedl do co největší ekonomické i lidské mizérie. Pokud ovšem Evropa upřímně usiluje o férové dvoustátní řešení, musí rozpoznat nejen nutnost označovat dovozy, které pocházejí z Izraelem okupovaných území, ale také zvýšit politický nátlak, který by Izrael přiměl změnit kurz. Pokud by ani takové opatření neodradilo izraelský stát od jeho protiprávních aktivit, potom by bylo na místě kompletně zakázat veškeré izraelské dovozy z okupovaných území, tak jako to tento rok učinilo Irsko. Je to jediná možnost, jak dát Palestincům možnost být ekonomicky prosperujícím státem a Izrael donutit, aby se vzdal veškerých okupačních a apartheid podporujících praktik, které ve 21. století nemají co dělat.

Autor je publicista.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies