Univerzita po stávce. Čím může vedení UK přispět k řešení klimatické krize?

Akademický senát Univerzity Karlovy údajně bere vážně požadavky stávkujících studentů, vyjádření samotné univerzity je však velmi vágní. Existují ale opatření, která může vedení ve věci klimatické krize udělat hned.

S potěšení jsem si přečetla pondělní stanovisko předsednictva Akademického senátu Karlovy univerzity, že „bere vážně požadavky týkající se klimatu předložené iniciativou ‚Univerzity za klima‘ a vyzývá vedení UK, aby projevilo iniciativu při jejich naplňování“. Jistým překvapením pro mě bylo naopak připojené vyjádření UK, podle kterého „věnuje [univerzita] problematice ochrany klimatu dlouhodobě náležitou pozornost, a to na vědecké, odborné, společenské i popularizační úrovni“. Pojem „náležité pozornosti“ je náležitě vágní – například na konferenci o udržitelnosti provozu akademických institucí, která proběhla 31. října tohoto roku pod záštitou předsedkyně Akademie věd profesorky Evy Zažímalové, nebyla Karlova univerzita ani přes opakované urgence schopna vyslat zástupce svého vedení (aby židle nezůstala prázdná, na poslední chvíli zaskočil pracovník Centra pro otázky životního prostředí UK, který ale mluvil spíše jménem centra, nikoli celé univerzity).

Vývoj posledních deseti dní, během kterých se na UK uskutečnila okupační stávka v režii iniciativy Univerzity za klima, jasně ukazuje, že studentská aktivita je zásadní pro pohyb v celé akademické obci. A mají-li být dosaženy reálné změny, bude potřeba v této aktivitě v nějaké podobě systematicky vytrvat.

Za udržitelnější provoz

Řada z opatření ve směru k udržitelnosti provozu má infrastrukturní charakter a vyžaduje koncepci a plány investic na několik let dopředu. Některé dílčí, ale zásadní konkrétní kroky může ovšem univerzita udělat velmi rychle – v řádu dní, týdnů či měsíců. Jsou to vesměs opatření zavedená a dobře vyzkoušená na prestižních zahraničních univerzitách, ke kterým chce Karlova univerzita patřit a s nimiž se již dnes snaží poměřovat, například ve vědeckém výkonu. Navrhovala bych těchto pět bodů, jejichž náležitě rychlým naplněním by měla škola šanci osvědčit, že své v pondělí vyslovené závazky míní zcela vážně:

  1. Univerzita by měla zřídit v rámci rektorátu alespoň malé, ale samostatné pracoviště – na zahraničních univerzitách obvykle nazývané Sustainability Unit – které se bude na plný úvazek a s jasným mandátem a podporou vedení zabývat koncepcí konkrétních opatření ve směru ekologicky udržitelnějšího provozu školy, vyjednáváním s fakultami, mapováním užitečných zahraničních praxí a tak dále.
  2. Vedení univerzity by mělo navázat spolupráci s Magistrátem hlavního města Prahy, respektive Komisí Rady hl. m. Prahy pro udržitelnou energii a klima, a začít jednat o konkrétních krocích, kterými se snahy města a úsilí univerzity (jako jednoho z velkých zaměstnavatelů a vlastníků budov na území města) mohou vzájemně podporovat.
  3. Univerzita by měla aspoň drobnou část svého rozpočtu na výzkum vyčlenit na podporu studentských projektů, které by pod vedením pedagogů v rámci kurzů nebo přípravy závěrečných prací uskutečňovaly výzkum s reálným pozitivním ekologickým dopadem a využitím. Mohlo by jít například i o expertízu využitelnou v práci Komise Rady hl. m. Prahy pro udržitelnou energii a klima. Za dobře nastavených a v akademické obci projednaných podmínek by do fondu podpory mohly jistě přispět i progresivní soukromé subjekty.
  4. Univerzita by měla začít systematicky monitorovat a zveřejňovat základní ekologické parametry svého provozu – co se týče spotřeby energií a dalších primárních zdrojů a kalkulace emisí skleníkových plynů způsobených pracovní mobilitou zaměstnanců. Takový monitoring je klíčovým předpokladem pro dlouhodobější, solidními daty podloženou debatu o tom, jak snižovat ekologickou zátěž a jaká konkrétní infrastrukturní a organizační opatření k tomu lze využít. Změna zaběhané praxe se nestane bez podpory vedení, ale ani bez většinového konsensu v akademické obci. Výzkumníci a výzkumnice, vyučující a studentstvo se nesmějí cítit opatřeními omezeni a pranýřováni – o jejich konkrétní smysluplné podobě je třeba společně vyjednávat v otevřené a podložené diskusi napříč obory a generacemi.
  5. Univerzita by se měla zapojit do mezinárodních sítí akademických institucí, které o posílení udržitelnosti vlastního provozu usilují, například Roundtable of Sustainable Academic Travel. Tyto sítě jsou účasti institucí z naší části Evropy otevřené a podle mých informací by ji velmi uvítaly.

První svobodné volby po listopadu 1989 proběhly 8. až 9. června 1990, tedy po necelých sedmi měsících po střetu na Národní třídě. Myslím, že podobný horizont byl by realistický a žádoucí i pro uskutečnění prvních reálných opatření ekologické a klimatické politiky na nejstarší české univerzitě – a nejen tam.

Autorka je socioložka. Vyučuje na FHS UK.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies