Foto MPSV
Výzkumný institut INESAN v rámci projektu MPSV Podpora sociálního bydlení představil v úterý výsledky Výzkumu sousedských vztahů a postojů k sociálnímu bydlení. Výzkum proběhl v květnu tohoto roku ve všech krajích ČR a ukázal, že většina obyvatel podporuje rozšíření sociálního bydlení i vznik souvisejícího zákona. Podle průzkumu 85 procent občanů podporuje vznik zákona, který by se zaměřoval na oblast sociálního bydlení, přičemž vyšší míra podpory (92 procent ) je u těch respondentů, kteří mají osobní zkušenost s obyvateli sociálních bytů. Dále česká veřejnost zastává názor, že zřizování sociálních bytů je potřebné (93 procent) a že by jich mělo být více než nyní (79 procent).
Podíl těch, kteří by si sociální byty dokázali představit v blízkém okolí, se zvyšuje spolu s větší informovaností o tom, co to sociální bydlení vlastně je.
Česká veřejnost se ovšem staví různě k jednotlivým skupinám, pro které by sociální bydlení mělo být určené. Podle respondentů by sociální byty měly být poskytovány zejména samoživitelkám a samoživitelům (89 procent), osobám opouštějícím náhradní rodinnou péči (88 procent), rodinám s dětmi (87 procent), obětem domácího násilí (86 procent), místním potřebným (83 procent), seniorům (80 procent), zdravotně postiženým (80 procent), anebo lidem s nízkými příjmy (74 procent) a rodinám s více dětmi (66 procent). Určeny by naopak neměly být pro uživatele návykových látek, kterým by sociální bydlení přálo jen 18 procent respondentů, nebo pro Romy, kteří by měli být uživateli sociálních bytů jen podle 30 procent dotázaných. Osobám po výkonu trestu by sociální bydlení přálo 45 procent respondentů.
Výzkum se zaměřil také na sousedské vztahy obecně a ukázal, že 82 procent lidí nemělo v posledních třech letech problémy se sousedy. Srovnával i různé skupiny obyvatel podle místa bydliště. Vyšlo tak najevo, že lidé, kteří bydlí v sousedství sociálních bytů v rámci běžné zástavby, vykazují naprosto stejnou míru negativních zkušeností se sousedy jako ti, kteří v blízkosti sociální byty nemají, tedy 18 procent. Rozdíl je jen u obyvatel, kteří bydlí v blízkosti sociálně vyloučených lokalit. Tam je míra negativních zkušeností v sousedských vztazích vyšší, a to 28 procent. Lidé, kteří bydlí v blízkosti ghett, jsou zároveň ti, kteří si ve větší míře myslí, že by sociální bydlení mělo být v samostatných čtvrtích, a nikoli rozprostřené v rámci obce.
Otázky na respondenty se týkaly i toho, co si pod pojmem sociální bydlení lidé představují. Podle 79 procent dotázaných by sociální bydlení mělo být určené nízkopříjmovým rodinám, více než polovina lidí si ale současně spojuje sociální bydlení s azylovými domy, ubytovnami nebo sociálně vyloučenými lokalitami. Šetření se zaměřovalo také na přijetí sociálních bytů podle toho, jak blízko by se nacházely od respondentů. Přímo ve své čtvrti by si sociální bydlení dokázalo představit 40 procent dotázaných. Podíl těch, kteří by si sociální byty dokázali představit v blízkém okolí, se zvyšuje spolu s větší informovaností o tom, co to sociální bydlení vlastně je, a to na 48 procent. Ukázalo se, že 88 procentům lidí by vadilo, kdyby se stal sociální byt z bytu nejbližšího souseda. Pokud by byl sociální byt zřízen v sousedním domě, vadilo by to 76 procentům dotázaných. Na okraji obce by sociální byty vadily 43 procentům dotázaných a v sousední obci pak už jen 34 procentům respondentů.
Podle informací Alarmu zákon o sociálním bydlení do konce volebního období zcela jistě nevznikne.