Cesta do Bílého domu vede přes Wisconsin

Wisconsin je jedním ze států, které rozhodly o zvolení Donalda Trumpa. Mohou v tomto americkém státě příští rok zvítězit zase demokraté?

Vzhledem k prezidentskému volebnímu systému v USA bylo pro Trumpovo vítězství rozhodujících jen 77 tisíc hlasů, díky kterým v roce 2016 vyhrál volby. Přes 22 tisíc jich přišlo z Wisconsinu. Boj o tento stát bude jednou z klíčových bitev i při volbách v roce 2020. A dost možná tou největší. Stejně jako jinde i zde hrají obrovskou roli peníze a posedlost osobní svobodou.

Fialový stát

Hillary Clinton na rozdíl od Donalda Trumpa během kampaně v roce 2016 Wisconsin vynechala, což jí místní doteď zazlívají. Stejnou chybu už demokraté opakovat nechtějí – i proto se bude konat nominační sjezd demokratů v Milwaukee. Město chtělo hostit i summit G7 v roce 2020, což by bylo pro Trumpa výborným předvolebním nástrojem. Bílý dům na žádost sice nejprve reagoval pozitivně, ale poté, co si dovolil starosta Milwaukee kritizovat Trumpa za nenávistnou rétoriku proti migrantům ve spojitosti s nedávným rasistickým útokem, byla žádost z Washingtonu zamítnuta.

V oblastech mimo liberální velkoměsta je individuální svoboda hlavní hodnotou v tom nejpudovějším smyslu. Možnost dělat si, co chci, pak neomezují republikáni, ale právě demokraté.

Ve Wisconsinu se v prezidentských volbách sice bojuje jen o hlasy deseti volitelů z celkových 538, společně s Pensylvánií a Michiganem ale Wisconsin představuje jeden ze tří středozápadních států, které rozhodly o Trumpově vítězství. A to přesně o 22 748 hlasů. Šlo přitom o první výhru republikánského prezidentského kandidáta od Ronalda Reagana v roce 1984. O vítězi tří z pěti posledních prezidentských voleb zde rozhodlo méně než jedno procento hlasů a v jednotlivých okrscích rozhodují většinou jednotky hlasů. Wisconsin je tak typicky fialovým státem, kde vyhrávají jak modří demokraté, tak červení republikáni. Na jedné straně je domovem první otevřeně homosexuální senátorky za demokraty Tammy Baldwin a na druhé konzervativních republikánských matadorů, jako je bývalý předseda sněmovny Paul Ryan či bývalý ředitel Trumpovy prezidentské kanceláře Reince Priebus. Hlavní dělicí linie vcelku nepřekvapivě vede mezi městskými liberálními voliči ve velkých městech, jako je Milwaukee či Madison, a konzervativnějšími voliči z malých měst a venkova. Volební aritmetika Wisconsinu je ale mnohem složitější.

Za osobní svobodu

Americkou demokracii oslabují dva specifické faktory. Prvním je praktika jménem gerrymandering, díky které se podařilo zejména republikánům překreslit mapu volebních distriktů ve svůj prospěch. Druhým je rozhodnutí Ústavního soudu v případu Citizens United versus FEC, které umožnilo takřka neomezené proudění peněz do americké politiky skrze podporu kandidátů či konkrétních témat. I přes číselnou převahu voličů demokratické strany tak mají v systému velkou výhodu právě republikáni. Ve Wisconsinu jsou sice velká městská centra kolem Milwaukee a Madisonu voličskými baštami demokratů, ale k výhře samozřejmě nestačí získat jen dva kraje. Potřeba je získat i další střední města, jako jsou Green Bay, Wausau, Waukesha či Racine. A právě do těchto středně velkých měst zavítal Trump během svých šesti návštěv Wisconsinu.

Skvělým příkladem toho, jak uspět ve Wisconsinu, je výhra konzervativního soudce ve volbách do tamního ústavního soudu z letošního dubna.  Po zdrcující výhře demokratů v roce 2018 na státních i federálních úrovních v reakci na vládu Donalda Trumpa si demokraté užívají silnou mobilizaci voličů a stejně tak svých dárců. To ale nestačí. I přes více než desetiprocentní náskok liberální soudkyně Lisy Neubauer nad konzervativním Brianem Hagedornem dva týdny před volbami, se totiž republikánům podařilo chytře nasměřovat peníze do digitální kampaně zaměřené na několik klíčových oblastí. Šlo zejména o Waukesha a Wausau. Výsledkem byl naprostý zvrat ve volbách a šokující výhra republikánského kandidáta o pouhých šest tisíc hlasů.

I přes mobilizaci donorů demokratické strany republikáni profitují z různých možností neomezené finanční podpory kampaní. Mimo přímé finanční dary skrze organizace existující takřka jen za tímto účelem mohou miliony dolarů do politiky investovat i neziskové organizace prostřednictvím podpory jakýchkoli společenských témat – i těch čistě politických. Z podstaty politických programů je mezi miliardáři více podporovatelů republikánů, kteří vždy slibují snížení daní. Bohatí jednotlivci přitom leckdy dokáží zajistit výhru konkrétního kandidáta peněžní podporou jeho kampaně. Republikáni také mohou mnohem lépe využívat takzvané šedé peníze, tedy peníze z lobbystických i neziskových organizací podporujících různá konzervativní sociální témata. Oproti tomu zdroje demokratů sice také pocházejí i od velkých podporovatelů, ale klíčovou roli hrají menší dárci. Dalším faktorem je, že i přes velkou aktivizaci demokratických voličů v reakci na Trumpovo prezidentství mají republikáni spolehlivější volební účast. Nejsilnější motivací pro konzervativní voliče totiž je hrozba, že se jim demokraté budou chtít svými regulacemi a zákony plést do života a „omezovat osobní svobodu“. I k pochopení takové logiky je Wisconsin skvělým příkladem.

Pivo, párky, fotbal, lov

V takzvané mlékárně Ameriky, jak se státu kvůli rekordní produkci mléčných výrobků přezdívá, patří k historicky nejvlivnějším přistěhovaleckým skupinám Češi, Poláci, Němci a Slováci. Vedle Krakova či Nového Berlína zde najdete i Plzeň. Gastronomický základ v podobě piva, sýru a párků doplňují koláče. Americký velvyslanec v ČR Steve King, který ve Wisconsinu dlouhodobě žil, se tak musí v Praze cítit jako doma. Společenským středobodem je pak historicky nejúspěšnější tým amerického fotbalu v NFL Green Bay Packers – jediný veřejně vlastněný tým v americké profesionální lize. Když před téměř dvaceti lety nemělo město na opravu fotbalového stadionu, zeptalo se v referendu lidí, zda by byli kvůli opravě ochotni platit speciální novou daň. Když šlo o Packers, peníze najednou byly. Stadion je tak jakési místní Národní divadlo.

Další typickou společenskou aktivitou je lov. Od září lukem, od listopadu palnými zbraněmi, od prosince předovkou. Mít pušku a chodit na lov do rozlehlých lesů nebo příměstských oblastí je základní součástí zdejšího života, stejně jako fotbal, nedělní mše nebo „osobní svoboda“ dělat si, co chcete. A proto stejně jako si můžete dát pár piv a s 0,8 promile alkoholu v krvi řídit, můžete mít doma skříň plnou zbraní – pušky na lov a automaty jako AR-15 na „osobní ochranu“. Pro někoho to znamená ochranu před čímkoliv, pro někoho ochranu před nebezpečnou tyranskou vládou, zejména tou federální. Ochrana před diktátem z Washingtonu je totiž důležitou součástí republikánské politické rétoriky a také důvodem, proč je pro demokraty tak těžké si získat některé části společnosti.

V oblastech mimo liberální velkoměsta je individuální svoboda hlavní hodnotou v tom nejpudovějším smyslu. Možnost dělat si, co chci, pak neomezují republikáni, ale právě demokraté, kteří různými regulacemi, omezeními, zákazy a pravidly chtějí zasahovat do života lidí. Je jedno, že to může být v konečném důsledku ku prospěchu všech, jako v případě zdravotního pojištění či omezení dostupnosti útočných zbraní. Jde však o ztrátu maximální osobní svobody, která je z dálky svatým grálem, ale zblízka zavání úchylným fetišem typickým pro kapitalistické společnosti. Z psychologického hlediska ale lidé raději nic nezískají, než aby něco ztratili. Volba republikánů je tak pro ně bezpečnější. Ti se jim totiž nebudou nijak plést do života (tedy kromě zákazů potratů, homosexuality či výuky evoluce). Pokud levice nenajde způsob jak obyčejným lidem vysvětlit, co mohou všechno získat, budou se stále bát, že něco ztratí.

Autor žil ve Wisconsinu.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies