Foto facebookový profil The Mandalorian
Až doposud byl vesmír Star Wars rozdělen pěkně souměrně. Páteřní hrané filmy mířily do kin a jejich animovaná seriálová rozšíření končila (následně s velkým přispěním Disneyho) na obrazovkách televizorů. Došlo tím ale po přelomu milénia k paradoxní situaci. Zatímco v prequelové trilogii se z pohádkové space opery pomalu stávalo politické a válečné drama, animované Klonové války nás v mikropříbězích řazených za sebou jako kapitoly navracely k původnímu nekomplikovanému vyprávění. Více než pohyby dějin zde totiž hrála roli dynamika vztahů mezi ústřední skupinou postav.
Na okraj vesmíru
Ve zhruba dvacetiminutových epizodách perspektivu velkého příběhu na pozadí zobrazovaných událostí zastupovala jak kmenová filmová série, tak postupně rozvíjený průběžný narativ. A ačkoli průvodcovskými postavami zde byla dvojice Anakin Skywalker – Ahsoka Tano, v souladu s titulem deklarovanou širokou perspektivou se složení protagonistů v závislosti na zápletkách mírně obměňovalo. Z toho ale vyplývala asi i největší slabina Klonových válek. I s nápovědou zasvěcujícího „zpravodajského“ voiceoveru jsme si nemohli nikdy udělat reálnější představu o poměru válčících sil a motivovanosti rozhodnutí velících generálů (sic!) z řádu Jedi. Výsledkem byl neodbytný pocit, že tvůrci s postavami a událostmi po šachovnici vesmíru hýbou podle svých rozmarů a potřeb nastavovaného vyprávění.
Nejvíc na Mandalorianovi překvapuje, s jak odzbrojující silou nám předkládá úplně jednoduché příběhy, které ale neslouží jen coby věšáky na motivy-fetiše pro fanoušky Hvězdných válek a představení plánovaného merche.
V následující, již plně disneyovské sérii Star Wars Povstalci se podařilo tento nedostatek eliminovat – přesunuli jsme se totiž z centra na periferii známého vesmíru i historických událostí. Osádka renegátské lodi přežívá v pohnutých a nepřehledných časech po velkém válečném konfliktu s pomocí pašování zboží a různých, spíše nelegálních činů. Jejich nevyhnutelné odhalení před očima veřejnosti k nim připoutá pozornost oficiálních orgánů a vžene je neplánovaně do čela odbojových aktivit. Jestli vám tohle schéma připomíná zápletku legendárního sci-fi seriálu Firefly, nejste rozhodně sami. Ten se navíc honosil ještě přídomkem „western“. Přitažlivosti této kombinace si jistě byl vědom i Jon Favreau při vytváření Mandaloriana, i když z arzenálu osvědčených příběhových modelů tentokrát zvolil schéma s osamělým pistolníkem.
Dokonalý okamžik
První hraný seriál se značkou Star Wars je sice plný vizuálních a motivických odkazů k páteřním filmům, jeho srdce ale tluče v rytmu animovaných sérií. Ne náhodou režíroval první epizodu Mandaloriana jeden z tvůrců Povstalců Dave Filoni. A jedná se o ukázkovou lekci ze seriálového vyprávění na malé ploše: zápletka, která by se dala shrnout v jedné rozvité větě, funkční expozice mysteriózní postavy, několik akčních scén a nastínění atmosféry bezútěšnosti i zvláštní existenciálně podmíněné svobody, plynoucí z balancování na hraně zákona.
Tím v mnohém Mandalorian překonává i samotné Firefly, kde sice postavy na rozdíl od spíše „rytířského“ Manda nosily dlouhé kovbojské pláště a pistole zavěšené u boku, uspořádání jejich vzájemných vztahů jako posádky vesmírné lodi je ale vzdalovalo od možná zamýšleného konceptu „divoké bandy“. Lovec odměn cestující z planety na planetu (z města do města) je krystalicky čistým zosobněním jedné ze základních premis westernu jako žánru. Navíc toto schéma umožňuje osvědčené členění do kapitol, svázaných průběžných příběhem. Příchylnost k jednomu z klíčových žánrů americké popkultury je ještě posilována zjevnými variacemi klasických děl, ať už je to Pro hrst dolarů v úvodní epizodě nebo Sedm statečných ve čtvrté.
Nejvíc na Mandalorianovi překvapuje, s jak odzbrojující silou nám předkládá úplně jednoduché příběhy, které ale neslouží jen coby věšáky na motivy-fetiše pro fanoušky Hvězdných válek a představení plánovaného merche. V době quality TV se všemi jejími komplikovanými narativy a prací s diváckým očekáváním se nepokrytě hlásí k tradici dobrodružných vyprávění, vydávaných v USA pod přízviskem pulp.
Obrazy rekonstruující scény z jednotlivých epizod, které se střídají pod závěrečnými titulky, někomu připomenou storyboard, ale můžeme v nich vidět také rodokapsové ilustrace. Do dokonalého okamžiku lapenou ideu světa romanticky krásného i drsného, kde přežívají jen ti nejsilnější a lidskost je těžko vybojovávaná ctnost. A taky esenci celého seriálu Mandalorian, který promlouvá řečí dětského okouzlení záhadnými postavami s dobrým srdcem, neznámými, pustými končinami, kde člověk vždy nakonec najde pomoc druhého, a příběhy, jimiž musíme projít až na konec spolu s pistolníkem.
Autor je filmový publicista.