Foto Instagram / Jack Merritt
„Zuřil by, kdyby viděl, jak je jeho smrt zneužívána pro nenávistnou agendu, proti které bojoval, jak jen mohl,“ píše David Merritt ve svém otevřeném dopise o synu Jacku Merrittovi. Ten byl v pátek spolu se Saskiou Jones v Londýně zavražděn teroristou Usmanem Khanem. Podle Merritta využívají britští konzervativní politici smrt jeho syna k ospravedlnění ještě přísnějších kroků vůči uvězněným. Jack Merritt byl absolventem Univerzity v Cambridge a Saskia Jones zde studovala. Oba pomáhali v sociálním programu Learning Together vězňům začleňovat se zpět do společnosti. Krátce po zveřejnění jmen obětí rodina prohlásila: „Víme, že Jack by nechtěl, aby se z tohoto příšerného, ale ojedinělého incidentu stala pro vládu záminka k zavedení ještě drakoničtějších rozsudků nebo k držení lidí ve vězení déle, než je potřeba.“
Nezneužívejte smrt mého syna a fotky jeho a jeho kolegyně k prosazování své odporné propagandy. Jack stál proti všemu, co představujete – proti nenávisti, rozdělování, ignoranci.
I přes výslovnou žádost rodiny otiskly hned o víkendu The Mail on Sunday, sesterské nedělní noviny deníku Daily Mail, článek premiéra Borise Johnsona s titulkem Dejte mi většinu a já vás ochráním před terorem. David Merritt následně reagoval tweetem, který má momentálně více než čtvrt milionu lajků, v němž napsal: „Nezneužívejte smrt mého syna a fotky jeho a jeho kolegyně k prosazování své odporné propagandy. Jack stál proti všemu, co představujete – proti nenávisti, rozdělování, ignoranci.“ Následně retweetoval levicovou novinářku a politickou aktivistku Ash Sarkar z Novara Media, která kritizovala Johnsona, ministryni vnitra Priti Patel i média. Sarkar zdůraznila, že Jack Merritt „věřil v rehabilitaci a transformativní spravedlnost, ne v drakonické rozsudky“.
Osmadvacetiletý Khan, jenž se sám programu Learning Together zúčastnil a jehož rehabilitaci měl Jack Merritt přímo podporovat, byl podle deníku Huffington Post zadržen v rámci programu veřejné ochrany v roce 2012 kvůli plánovanému teroristickému útoku na londýnskou burzu. V praxi to znamenalo, že mohl být držen ve vězení na dobu neurčitou, dokud by výbor schvalující podmínečné propuštění neuznal, že už není hrozbou pro veřejnost. Tento program, jenž představili labouristé, byl ale téhož roku zrušen, i když ne se zpětnou účinností. Následující rok soud Khana odsoudil na šestnáct let s tím, že si musí odsedět minimálně osm let za mřížemi a následně může zažádat o podmínečné propuštění. Předchozí program ale zároveň umožňoval, aby výbor vězně propustil poté, co stráví za mřížemi podstatnou část trestu. Jeho automatické propuštění, o němž prý výbor nerozhodoval, se nyní spolu s incidentem stalo předmětem sporu mezi labouristy a konzervativci, v němž se obě strany navzájem obviňují. Přihlížející Liberálně demokratická strana jejich počínání nazvala „politickým fotbalem“.
David Merritt na konci dopisu píše, že Jack usiloval o „svět, v němž nezavíráme lidi a nezahazujeme klíče od jejich cel. V němž neodsuzujeme lidi na dobu neurčitou. V němž neškrtáme vězením rozpočty a soustředíme se na rehabilitaci, nikoliv pomstu. V němž konstantně nepodrýváme veřejné služby, jež jsou životně důležité pro náš národ. Jack věřil v inherentní dobro lidstva a cítil hlubokou sociální zodpovědnost, aby ho ochránil.“