Foto Jodi Crisp (CC BY-NC-SA 2.0)
Je až s podivem, jak v některých bodech lícují finské dějiny s těmi českými. Kupříkladu před pár dny, konkrétně 6. prosince, oslavil severský stát 102 let od vyhlášení samostatnosti. A jen tři dny předtím padla finská vláda v době, kdy země předsedá Evropské unii. Zásadní rozdíl od situace v České republice před deseti lety spočívá v tom, že nedošlo na hlasování o důvěře. S finským premiérem Anttim Rinnem ukončila působení celá jeho vláda, nicméně se očekává její pokračování ve stejném složení, jen pod vedením jiného sociálního demokrata. Co ovšem české politické reálie z doby Topolánkovy vlády evokuje, je rozbouřená společenská situace a neshody stran ve vládní koalici. Dál už ale budeme vyprávět trochu jiný příběh.
Úskalí široké vládní koalice
Na jaře proběhly ve Finsku volby, které se konaly sice v řádném termínu, ale předcházela jim vleklá vládní krize ústící dokonce v krátkodobé působení prozatímní vlády (řízené odstoupivším premiérem Juhou Sipilä). Specifikem finských parlamentních voleb v posledních letech jsou vysoké volební výsledky euroskeptické, protiimigrantské populistické Strany Finů (dříve označované Praví Finové), které 39 poslaneckých mandátů v dvousethlavé Eduskuntě dává silný koaliční potenciál, o jakém si čeští populisté zatím mohou nechat zdát.
Není jisté, jestli poštovní úřad v zemi, kde údajně kdesi za severním polárním kruhem bydlí Santa Claus, stihne do Vánoc dohnat všechny resty a doručí včas zásilky nakumulované v době stávky.
Strana Finů do značné míry přivodila pád předchozího kabinetu, jehož byla součástí, a kromě toho má izolacionistické a xenofobní tendence. Některé partaje reprezentující liberální, otevřené spektrum společnosti s touto stranou proto odmítají tvořit koalici. Eliminační metodou a sčítáním nízkých počtů mandátů (při minulých volbách se poprvé ve finské historii žádná strana nepřehoupla přes dvacetiprocentní výsledek) tak po řadě vyjednávání vznikl v červnu pětičlenný středolevý kabinet, který ale netušil, co jej čeká.
Státní pošta podniká
Úřad přebíral premiér Antti Rinne s časovanou bombou jménem Pošta (finsky Posti). Jde o státem stoprocentně vlastněnou veřejnou společnost, která ale od roku 2016 podniká na deregulovaném trhu, kde soupeří o zákazníky s jinými firmami poskytujícími odpovídající služby (pro srovnání, v ČR máme tyto podmínky od roku 2013). Slovo „podniká“ je v tomto případě klíčové, protože na rozdíl od většiny státem vlastněných provozovatelů poštovních služeb v jiných evropských zemích nedává na provoz Pošty finský stát ani cent. S klesajícím užíváním tradičních papírových zásilek (které údajně ve Finsku v průběhu poslední dekády zaznamenaly pokles až na polovinu množství) i služeb doručování novin ohlásili zástupci firmy už počátkem roku, že přikročí k propouštění zaměstnanců a reorganizaci společnosti, která se mimo jiné projeví v převedení některých trvalých pozic na částečné či dočasné úvazky. Takové změny ovšem zburcovaly odbory, jež začaly se zaměstnavatelem vyjednávat o nové kolektivní smlouvě.
Zkraje září ale zasáhly finský mediální prostor dvě třeskuté zprávy související s provozem Pošty: byl zveřejněn roční příjem ředitele společnosti, který činí přibližně milion eur, a odbory ohlásily, že vstupují do třídenní stávky kvůli plánu vedení firmy převést 700 zaměstnanců pod jinou, z hlediska platu méně výhodnou kolektivní smlouvu. Ačkoli zprvu na sebe strhávala větší pozornost první zpráva (psalo se o nemravné výši platu zaměstnance státního podniku, který převyšuje i mzdu premiéra či prezidenta), z dlouhodobé perspektivy se ukázala jako osudová ta druhá.
Solidární stávka
Ministryně pro místní správu Sirpa Paatero, do jejíž gesce Pošta spadá, i samotný premiér, který býval dříve odborovým předákem, nejdříve podcenili vůli poštovních odborů prosadit svou věc. Následně se dopustili několika přešlapů a události vyústily rezignací obou politiků. Stávkující pošťáci v hájení svých zájmů a principů organizace práce totiž nepolevovali a postupně se jim dařilo získávat na svou stranu nejen veřejnost, ale především odbory z dalších odvětví. Organizaci JHL, zastřešující pracovníky ve státním sektoru, se tak podařilo vyjednat zapojení zaměstnanců hromadné dopravy hlavního města. A představa znehybnění veřejné přepravy v Helsinkách byla pro zodpovědné osoby silným podnětem k zamyšlení.
Ke stávce v pondělí 25. listopadu se na pár hodin připojili i zaměstnanci státem vlastněné letecké společnosti Finnair: bylo zrušeno skoro 300 letů. Stávka, do které se dohromady zapojily desetitisíce zaměstnanců, přetekla nejen do mezinárodního mediálního prostoru, ale vyústila nakonec fakticky v pád vlády. Koaliční strana Finský střed začala totiž požadovat odstoupení premiéra Rinneho kvůli tomu, že nezvládl vyřešit kritickou situaci kolem Pošty a nechal ji eskalovat až do takto kalamitních rozměrů. Mezitím odboráři dosáhli svého cíle a zmiňovaných 700 zaměstnanců Pošty bylo začleněno pod původní kolektivní smlouvu.
Vláda se z velké části zřekla zodpovědnosti za celý stav pojmenováním dvou hlavních viníků. Šlo o šalamounské řešení, které patrně umožní smést kauzu ze stolu a začít načisto ve stejném nastavení, jen pod novým vedením. Některé škody přesto nepůjdou snadno napravit. Není například jisté, jestli poštovní úřad v zemi, kde údajně kdesi za severním polárním kruhem bydlí Santa Claus, stihne do Vánoc dohnat všechny resty a doručí včas zásilky nakumulované v době stávky. A znovu se potvrdila platnost rčení „Když se dva perou, třetí se směje“ – z průzkumu preferencí, který si nechala zpracovat veřejnoprávní televize YLE, před několika dny vyplynulo, že nejpopulárnější stranou v zemi je momentálně populistická Strana Finů, která v průzkumu dosáhla historicky nejlepšího výsledku 24,3 procenta…
Autor je z Břeclavi.